Před 140 lety, 19. srpna 1883, přišla na svět ve francouzském Saumuru Gabrielle Chanel, která se posléze proslavila pod jménem Coco. Její životní příběh je, stejně jako její tvorba, fascinující. Dala světu opravdu ledacos – od malých černých šatů, přes kostým až po legendární ikonickou vůni. Kromě světa módy měla „věčná slečna“ ještě jednu řekněme slabost, a tou byli muži. Právě oni hráli v jejím životě dost často zásadní roli a výrazně ji ovlivnili.
Ach, ti muži
Spektrum partnerů a milenců této dámy je opravdu široké a jednalo se opravdu o vlivné muže té doby. Mezi její obdivovatele a přátele patřil například i Winston Churchill, se kterým se seznámila v roce 1925 v domě vévody z Westminsteru. Budoucí britský premiér byl Coco Chanel okouzlen a vídali se i nadále. Ať již na lovu nebo na nejrůznějších večírcích.
Životní láskou pro ni byl ale diplomat a majitel dolů Arthur Capel přezdívaný Boy. Sice si ji nikdy nevzal, protože nebyla urozeného původu a naopak se v průběhu jejich vztahu „z rozumu“ výhodně oženil s anglickou šlechtičnou, ale i tak s Coco tvořili pár celých deset let. Chanel ho velmi milovala, a tak ji jeho tragická smrt při autonehodě zdrtila. Jednomu ze svých životopisců Paulu Morandovi dokonce řekla: „Boyova smrt pro mě byla strašná rána. Když jsem ho ztratila, přišla jsem o všechno. Musím přiznat, že to, co následovalo, nebyl šťastný život.“
Vzhůru na lov
To, co se z Coco stalo po Capelově smrti, by se dalo shrnout do slovního spojení „lovkyně mužských skalpů“. Mezi jejími milenci najdeme šlechtice, umělce, obchodníky, ale také vojenské důstojníky. Láska k Hansovi Güntherovi von Dincklagemu, německému nacistickému špionovi, ji dokonce stála po druhé světové válce společenské postavení a byla obviněna z kolaborace s fašisty. Až 40 let po její smrti ji usvědčily archivované dokumenty, které se z té doby dochovaly. Do té doby se o jejích stycích s nacisty pouze šuškalo. Coco po válce dokonce utekla do Švýcarska a do Paříže se vrátila až v padesátých letech. Ona sama spolupráci s Němci nikdy nepřiznala a považovala celé obvinění jako absurdní a označovala jej za výmysly. Na svých tvrzeních si stála i přes konfrontaci se záznamy, které se našly. Vyplývalo z nich, že byla vedena od roku 1941 jako agentka abwehru, tedy německé rozvědky a kontrarozvědky, pod číslem F-7154 a s krycím jménem Westminster.
Jejímu kouzlu ale podlehl například i hudební skladatel Igor Stravinskij, jenž jí byl až posedlý. A vůbec mu nevadilo, že má doma manželku s podlomeným zdravím. Právě rodinu slavného skladatele návrhářka nakonec podporovala a jeden čas jim dokonce poskytla i útočiště, když neměli kde bydlet.
Závan ruské aristokracie
Dalším bezpochyby zajímavým mužem, který pro ni měl zásadní význam, byl příslušník vysoké ruské aristokracie, velkokníže Dmitrij Pavlovič Romanov. Ten patřil do carské rodiny. O tomto muži se dokonce říká, že byl zapletený do zabití legendárního Rasputina, jenž měl velký vliv na ruské vládce z dynastie Romanovců. Byl to právě tento aristokrat, který návrhářce výrazně pomohl v její cestě za jedním z jejích dalších snů – parfému Chanel No. 5. Coco měla jasnou představu, jakou vůni chce. Měla jí připomínat vůni, kterou si pamatovala z dětství, z klášterní školy. A právě parfém, jenž používala Dmitriho sestra Marie a který se jmenoval Le Bouquet de Catherine, jí ho připomínal. Mimochodem tento parfém vznikl jako pocta samotné carevně Kateřině Veliké.
Velkokníže Coco asi opravdu miloval a uměl být i velkorysý. Věděl o její zálibě v perlách. Neváhal jí proto darovat perlový náhrdelník přímo z klenotnice carské rodiny. Vztah s tímto atraktivním Rusem Chanel ovlivnil i při její tvorbě. Ruské motivy se objevovaly v některých jejích kolekcích, a to nejen u šatů, ale i u šperků, které také navrhovala. Sama však Rusko nikdy nenavštívila a svůj obdiv k jeho kultuře tak „pouze“ projektovala do své tvorby. Ale ani tento vztah nevedl k happy endu.
Coco Chanel zemřela v Paříži, ve svém apartmá v hotelu Ritz 11. ledna 1971. Ke konci svého života byla čím dál více závislá na morfinu a její poslední slova před smrtí měla podle její pokojské znít: „Tak takhle se umírá.“ Její tvorba ji však učinila nesmrtelnou a její životní příběh nepřestává být atraktivní ani dnes.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
