Co vás čeká ve Třetím světě. Díl sedmý.

Obrázek uživatele Ivan Brezina
21.9.2014, 16:09
…a proč do těch chaotických a špinavých zemí vůbec jezdit? Na www.g.cz se to budete dočítat v seriálu. Sepsal jsem ho poté, co jsem na desítkách cest po Asii prožil asi tři roky života.

Nadháněči

K asijskému koloritu patří nadháněči, kteří se za provizi snaží cizince přemluvit k ubytování v hotelu či návštěvě krámku. Číhají na nádraží a v okolí turistických památek, prohlašují se za vaše přátele či známé vašich známých, případně se maskují za učitele či studenty, kteří si jen chtějí o prázdninách nezištně procvičit angličtinu. Nadháněči jsou fantasticky neodbytní a používají nejrůznějších psychologických fíglů. Pokud se jimi necháte zlákat, bude vás nákup či ubytování stát víc. Nadháněči totiž shrábnou na provizi až polovinu toho, co jste zaplatili. Také smlouvání o cenu bude těžší. 836232667_JBtj5-1000x1000 Zbavte se parazitů! Někteří majitelé hotelů odmítají nadháněčům za jejich služby platit. Protože jsou nadháněči i mezi řidiči rikš a taxíků, můžete se při cestě do vámi vybraného hotelu dozvědět, že je bohužel zachvácen morem a cholerou, zamořen krysami, vyplaven monzunem nebo je prostě beznadějně obsazen. Řidič zná ale naštěstí jiný, lepší hotel. Aby vás ulovili taxíkáři, číhají u nádraží a tvrdí, že autobus či vlak nejede, protože spadla silnice nebo se horkem pokroutily koleje. Důležitým pravidlem proto v Asii je nevěřit žádným samozvaným rádcům a každou informaci si raději ověřit z několika nezávislých zdrojů. Nedejte také na povídačky o tom, že vám chce někdo ukázat „bratrův obchod“, „přítelovu šperkařskou dílnu“ nebo třeba „hotel naší rodiny“ – vždy jde o nadháněče, který z vaší kapsy zinkasuje provizi. Zvláště sofistikovaným trikem indických nadháněčů je pověstný jednodenní autobusový výlet z Dillí na Tádžmahál, na který jsme se kdysi nachytali i my. Spočívá v tom, že budete kvůli provizím v Agře vozeni celý den autobusem od jednoho krámku k druhému a nuceni „výhodně“ nakupovat suvenýry. Na Tádžmahál vám pak zbude sotva půlhodinka. Nadháněčské fígle jsou dovedeny k dokonalosti v indickém Dillí. V ulicích kolem nádraží New Delhi RS jsou tzv. „turistická informační centra“, která většinou patří protřelým Kašmířanům. Jediná turistická „informace“, kterou zde můžete získat, je, že celá Indie nestojí za nic a je nebezpečná. Ráj na zemi je jenom v Kašmíru na jejich hausbótu, kam se lze dostat pouze jejich autobusem. DSC_5305 (kopie) "Dneska mají zavřeno, pane..."   Při noční cestě rikšou z letiště v Dillí se vám také může stát, že budete zastaveni muži v policejních uniformách, případně na rikšu ze tmy přiletí několik kamenů. Na oko vyděšený řidič vám vysvětlí, že ve městě zuří náboženské nepokoje. Pahárgandž, oblast levných hotýlků, kam máte namířeno, je neprodyšně uzavřen a jde tam o život. Jedinou možností je přežít noc za sto dolarů v nedalekém hotelu jeho synovce a ráno odjet co nejrychleji bratrovým soukromým džípem za dvě stě dolarů na strýcovo velbloudí safari za tři sta dolarů. Jinak vám prý jistojistě hrozí smrt. „Indie?! Ty vole, tam je to pěkně o držku!“ šeptal po tomto zážitku vystrašeně už v bezpečí pražské hospody náš kamarád Spíťa. Služeb nadháněčů můžete dobře využít snad jen v případě, že přijedete do města, kde neznáte žádný konkrétní hotel. Řekněte jim, že hledáte ubytování určité ceny. Tam, kam vás odvedou, požaduje majitel většinou víc, ale trvejte na tom, co vám vaši průvodci slíbili. Většinou nakonec sleví. Tato metoda ale ne vždy funguje. Většinou totiž nadháněči slibují naprosto nereálné věci, ukazují fotografie pohádkově levných a přepychově vybavených pokojů atd., zatímco realita je pak zcela odlišná.

 

Hallo, mister!

V Asii získáte status celebrity. Všude mimo turistická centra totiž jako běloši budete pro domorodce středem pozornosti. Stále vás bude obklopovat houf zvědavých dětí, v zapadlých oblastech se s vámi budou chtít dospělí fotografovat, budou ohmatávat a bez dovolení si půjčovat vaši výstroj a dokonce vás žádat o autogramy. Čtete knihu? Budou vám bezostyšně civět přes rameno. Jste blonďák nebo zrzka? Budou vám udiveně sahat na hlavu. V odlehlejších místech, kam běloši nejezdí, se kolem vás často seběhne celá vesnice, takže se ocitnete v centru udiveného brebentícího davu. Jako kdyby tam přijela filmová hvězda... Každý se s vámi bude chtít kamarádit, každý na vás bude pokřikovat a dotýkat se vás. Nikdo to nemyslí zle, naopak, ale neustálá přízeň je často únavná až nepříjemná. Když si kolem člověka stoupne třicet domorodců a zblízka na něj civí (ano, to je opravdu ten nejpřesnější výraz), je to přinejmenším znervózňující. Indické děti, které na vás stále dokola pokřikují své: „Hallo, mister, what´s your name?“ většinou tuto větu odposlouchaly na ulici a nic víc anglicky neumějí. 100816_0_PN2image Každá z nich se vás zeptá, kolik máte sourozenců a jak se jmenuje vaše babička.   Odpovídat na tuto otázku člověka nejdřív baví, pak překvapuje, pak unavuje a nakonec přivádí k šílenství. Když se vás úplně cizí člověk podesáté zeptá: „What is your mother country?“, toho jedenáctého byste už nejraději vzali něčím po hlavě. Stačí si ale uvědomit, že je to vlastně jen forma pozdravu. Tazatele: „Where are you going?“ nezajímá, kam jdete. Prostě vám tím říká: „Ahoj!“, a chce s vámi navázat kontakt. Že už ty stovky pokusů o kontakt psychicky nezvládáte? Pak nezbývá, než je prostě ignorovat. Dělejte, jako kdybyste žádné dotazy a pozdravy neslyšeli. Ze začátku s tím možná budete mít morální problém – na pozdrav je přece slušnost odpovědět. Za uchování duševního zdraví to ale stojí. Na ulici i v dopravních prostředcích se často stane, že k vám přijde cizí člověk a začne se z ničeho nic vyptávat i na jiné věci, než je vaše jméno. Okruh otázek bývá stále stejný a často jde o věci, které obyvatel Západu pokládá za osobní až intimní. Co děláte, jak se jmenuje váš otec a babička, kolik máte bratrů, jestli jste ženatí či vdané, proč ještě nejste ženatí či vdané, kdy budete ženatí či vdané... Následuje nezbytný rituál ukazování rodinných fotografií a vyměňování adres, to vše uprostřed rušné ulice s úplně neznámým člověkem. Takhle jsme v Asii rozdali stovky adres, aniž by nám kdy kdo ze zájemců napsal. india-street-06 "Tak čau a díky za adresu!"   Pokud vlastníte sadu vizitek nebo razítko s adresou, vezměte si je sebou, v Asii se vám bude hodit. Ze stejného důvodu je také dobré nezapomenout fotografie celé vaší rodiny až do šestého kolena – jejich předvedením na návštěvě v rodině vašich nových přátel v jejich očích velmi stoupnete. Vaše rodinná fotografie také někdy pomůže zbořit komunikační bariéry při jednání s neoblomnými úředníky atd. Při podobných setkáních velmi často přijde řeč na víru. Protože být bezvěrcem je v Asii pokládáno za podivínství, urážku sebe sama a ponížení, nikdy neříkejte, že jste ateisté nebo agnostici a že v Boha nevěříte. Malá nevinná lež nikomu neublíží a jako „křesťany“ vás budou všichni respektovat. Náboženské netolerance ze strany domorodců odlišných vyznání se bát rozhodně nemusíte. lhr_1073 Během holení konverzujte o Prorokovi, ale bez urážek, nebo vás holič podřízne. Muslimové vás při náhodných debatách budou přátelsky přesvědčovat, že islám je to nejlepší náboženství na světě. Když jim obecně řeknete, že každý má to svoje, přijmou to úplně v pohodě. Přímá kritika islámu je ale tabu. Ne že by vás za to snad někdo napadal nebo vraždil, ale muslimové vás budou považovat za nezdvořáka a urazí se.   Předchozí díl najdete ZDE.

Komentáře