Co vás čeká ve Třetím světě. Díl jedenáctý

Obrázek uživatele Ivan Brezina
28.9.2014, 11:09
…a proč do těch chaotických a špinavých zemí vůbec jezdit? Na www.g.cz se to budete dočítat v seriálu. Sepsal jsem ho poté, co jsem na desítkách cest po Asii prožil asi tři roky života.

Jídlo a pití

„Vzhledem k tomu, že se téměř po celé tři měsíce nenarazí na jedinou vesnici nebo osadu, a to od Tašigangu až po Saga–dzong, je nutné s sebou nést zásoby čaje, másla, rýže, pražené mouky a masa, které ve zdejším chladnu zmrzne a uchovává se jako u nás šunka, aniž se musí zasolovat nebo udit,“ zapsal si v roce 1716 na své cestě do Tibetu jezuitský misionář Ippolito Desideri. I tady se situace za tři sta let poněkud změnila. Brát s sebou do Asie jídlo z domova je nesmysl, protože byste s ním dlouho nevydrželi (i když maminčina bábovka, pár řízků a láhev rumu na cestu se hodí). Navíc na rozdíl od dávných dobyvatelů a objevitelů stejně nemáte nákladní karavanu jaků, velbloudů a mul. Budete se proto muset spolehnout jen na místní zdroje. Což je dobře, protože jídlo je jedním z nejlepších způsobů, jak poznávat svět. „Už mne nezajímá nic jiného než cestovat a při tom ochutnávat nová jídla a nové nápoje,“ řekl prý kdysi novinářům Ernest Hemingway. 20100208-nastybits-cutpizzle Dušený prasečí penis Cestovatel a fotograf Zdeněk Thoma píše v knížce Putování k posvátné hoře Kailás (1996) o tom, že nejdůležitější vlastností poutníka po Asii není odvaha, houževnatost, vytrvalost, špičková výzbroj a výstroj, dokonalá znalost jazyků ani poučenost v geografii, ale především betonový žaludek: „Protože snídat v himálajských pustinách tři týdny plesnivé sušenky s mírně žluklým uherákem, to člověku leze krkem. Kombinace campy (pražené ječné mouky) s lančmítem, se po týdnu také přejí. Cestovatel nesmí propadnout panice, když se stravuje v podezřelých špeluňkách, kde výraz hygiena nikdy neslyšeli, když sedí v mongolské jurtě a hostitel mu s nadšeným výrazem nalévá již sedmý šálek (velikosti lavoru) kumysu, kterým má zapít kilo ovčího loje, když si v šanghajské hospodě objednal z jídelního lístku v čínských znacích a teď mu kuchař nese plný talíř smažených prasečích pinďourů... Musí zachovat nehybnou tvář, když pije čhang, tibetské pivo, jež paní chatrče před chvílí osobně připravila a propasírovala mléčnou tekutinu vlastníma rukama, které jí teď svítí bíle, a zažraná špína začíná až nad zápěstím. Měl by být schopen bez mrknutí oka a záchvěvu zažívacího ústrojí ochutnat pražené kobylky, tropické ovoce durian, jež slyne lahodnou chutí, ale smrdí jako zkažené maso v zapařených hadrech, a v mumraji orientálního tržiště pátrat na pultech po exotických pochoutkách i přes jejich nevábný vzhled a odpudivý zápach. Takový muž je pak hoden nazývat se cestovatelem!“ Durian_Film_by_Les_Blank Durian smrdí jako směs shnilého masa, výkalů a zvratků.  

Polévka z kopyt

K Zdeňkovu poučenému kulinářskému výkladu přidejme jednu vlastní historku. Na zimním treku severoindickým Zanskarem jsme promočení, promrzlí a na pokraji sil dorazili po třídenním pochodu ve sněhu do vesničky a byli pozváni na nocleh a večeři. Podávala se skvělá polévka, silný masový vývar zahuštěný moučnou jíškou. Moc nám chutnalo a chtěli jsme si přidat. Pak ale kdosi z nás zalovil naběračkou na dně hrnce a vytáhl celé kravské kopyto i s chlupy a paznehtem. Ten večer jsme jedli pravou himálajskou „kopejtkovku“... Stejně jako i v mnoha jiných životních situacích jde ale jen o poprvé. Po několika podobných příhodách se vůči podobným kulinářským překvapením stanete imunními a budete pak schopni pozřít skoro všechno, aniž by se vám to příliš eklovalo. I placky z ječné mouky, z níž himálajská hospodyně před vašimi zraky vylovila několik tučných červů, mají po namáhavém přechodu sedla Saričen La (5 900 m) chuť nebeské many. DSC_2398 (kopie) Autor článku v Bangkoku žere kobylky a potápníky.   Nečekejte ale, že na pozemní trase na Východ narazíte na smažené brouky, opičí mozečky, pečené hady, psí a opičí maso nebo pražené pavouky. Tyto bizarní pokrmy nemají v Íránu, Pákistánu, Indii ani Nepálu tradici. Setkáte se s nimi až v Jihovýchodní Asii počínaje Thajskem. Konstatování, že se cestou na Východ mění strava, není příliš objevné. V Turecku a Íránu dosud najdete mnoho jídel, u nichž budete schopni poznat i suroviny, ze kterých byla připravena. Tamní kuchyně se ještě vzdáleně podobá evropské. Později to už bude s identifikací horší. Počínaje pákistánskou hranicí se také dost zásadně mění použité koření a výsledná chuť a konzistence jídel. Zatímco v muslimských zemích lze běžně dostat masité pokrmy, v budhistických a hinduistických oblastech vám často nezbude, než se přeorientovat na převážně na vegetariánskou stravu. Čím dále na východ, tím více se na jídelníčku objevuje rýže. Chleba pak nahrazují různé placky. Aryaa-s-Pure-Indian-Vegetarian-Restaurant5318096d968c6af46cd9 Buřta? To těžko...   Vařit si na cestách z místních surovin sami je sice možné, ale je to poněkud nepraktické a zdlouhavé. Vařič má cenu brát jen při výpravě do hor a odlehlých oblastí. Ešus či jídelní misku naopak oceníte i při běžné cestě po obydlených končinách. Dá se v ní umíchat jogurt s ovocem, po návštěvě tržiště připravit zeleninový salát, na pokoji v hotelu na ponorném vařiči uvařit kávu... Pokud misku nemáte z domova, dá se za pár rupií koupit v efektní nerezové podobě.  

U stánků na levný žvanec

Nejlacinějším a nejrychlejším způsobem stravování jsou všude v Asii pouliční stánky a jídelničky, kde jedí domorodci. Upozornění předem: nebývají nejčistší. Prvních pár dní budou mít sice možná choulostivější z vás strach z nákazy. Až ale třeba jako my přistihnete indického kuchaře, jak krájí cibulku do vašeho pokrmu přímo na asfaltu ulice, na snížený hygienický standard si zvyknete. Thai-Street-food Když jsem ještě na Přírodovědecké fakultě UK studoval parazitologii, měli jsme podobnou fotku v učebnici tropické medicíny s popiskou: "Nehygienické stravování u pouličních stánků."   Dobré a syté jídlo lze ve většině asijských zemí pořídit za cenu už zhruba od 0,5 USD výše. Objednat si můžete i poloviční porci a nikde se nesetkáte s pohrdavými pohledy, které znáte z našich pohostinství. U pouličních stánků si vyberete očima, v jídelnách někdy bývají jídelní lístky v angličtině s cenami. Pokud tam nejsou, obejděte prostě stoly ostatních hostů a ukažte číšníkovi, na co máte chuť. Kulinářské překvapení pak často stojí za to. Dražší hotely a restaurace ve větších městech nabízejí západní speciality (tzv. continental či western cuisine), jídlo tu ale stojí mnohem víc. Pokud se vám zasteskne po evropské stravě, lze také ve většině hlavních asijských měst objevit drahé obchody s dovezenými konzervami a polotovary. Mnohem levnější a zajímavější ale je živit se domorodými specialitami. Třeba v uličkách Dillí:   Pro někoho může být problém, že jídla často pekelně pálí, ale za pár dní si zvyknete. Můžete se také domluvit s číšníkem na omezení množství koření předem. Pokud jste spolkli sousto, po kterém vám hoří ústa, nezapíjejte jej studeným nápojem, situaci to jen zhorší. Pomůže doušek mléka (pálivé látky jsou totiž rozpustné v tucích, ne ve vodě), případně zajedení chlebem. Možná ale překvapeně zjistíte, že jste si na pálivém jídle vypěstovali závislost. Přídavek papriček totiž člověka doslova „nakopne“ podobně jako káva. Zlepší mu náladu, zvýší pozornost... Může za to uvolnění tzv. endogenních opiátů, kterými se tělo brání bolesti. V extrémních případech se z vás tak v Indii stanou „smažky“, které budou muset doma čas od času spořádat sklenici feferonek jen proto, aby se příjemně „našlehly“. Někdo si ale na pálivé jídlo nezvykne nikdy i proto, že v změkčilých západních ústech palčivost přebije všechny ostatní chutě. 800px-BhutJolokia09_Asit Indická Bhut Jolokia – jedna z nejpálivějších papriček světa   Počínaje Pákistánem se často jí rukama, v čemž jsou největší přeborníci obyvatelé jižní Indie. V pouličních restauracích je můžete sledovat, jak každé sousto nejdřív důkladně požmoulají v prstech a doslova se s ním pomazlí, než ho vsunou do úst. Vysvětlí vám, že my ze Západu se používáním příboru připravujeme o hmatový kontakt s pokrmem, což je podle Indů vjem, který tvoří důležitou součást kulinářského zážitku. Pokud je chcete napodobit, je v každé restauraci umyvadlo s vodou a mýdlo k očistě před jídlem i po něm. Vždy ale jezte jen pravou rukou, protože levačka slouží „nečistým“ účelům.

Komentáře