Co vás čeká ve třetím světě. Díl desátý.

Obrázek uživatele Ivan Brezina
26.9.2014, 19:09
…a proč do těch chaotických a špinavých zemí vůbec jezdit? Na www.g.cz se to budete dočítat v seriálu. Sepsal jsem ho poté, co jsem na desítkách cest po Asii prožil asi tři roky života.
   

Ubytování

Když se roku 1715 vydal italský jezuita Ippolito Desideri na sedm let dlouhou misijní cestu z indického Ladakhu přes hory do tibetské Lhasy, poznamenal si do svého cestovního deníku: „Jediným ložem je holá zem, z níž je často třeba smést sníh, a střechou nad hlavou nebe, z něhož často sněží nebo padá jinovatka. Je sice možno použít stanu, který se podobá tatarskému, to ovšem vyžaduje další zvířata a služebnictvo.“ 800px-Desert_de_Retz_Tartar_Tent_02 Tohle je tatarský stan. Spaní v něm by bylo komfortnější než v lecjakém hotelu. Od té doby se – co se ubytování týče – situace v Asii přece jen poněkud změnila k lepšímu. Stan tu proto snad jen s výjimkou nejopuštěnějších oblastí a horských treků neužijete. Pro běžnou pozemní cestu do Indie a Nepálu je zbytečný. Levné hotely jsou skoro všude, některé špinavé, tmavé a depresívní, ale jiné s velmi dobrým standardem. Budete–li se jen trochu snažit, pak počínaje Íránem najdete téměř vždy příjemné, relativně čisté ubytování s tekoucí vodou, sprchou a stropním ventilátorem za cenu maximálně do tří až pěti dolarů (někdy ale už za jeden dolar) na osobu a noc. Občasné střety této více než příjemné finační stránky věci s navyklými hygienickými normami vyjadřuje na webu jeden z českých cestovatelů takto: „Hotel Muslim v Kvétě byla hnusná smrdutá díra se třema eklhaft postelema se zavšivenýma, flekatýma a špinavýma prostěradlama. Místo hajzlu díra v zemi, místo sprchy kohoutek, kýbl a hrnek na polívání. Pokojík jako klícka stál ale pro dva jen 150 rupií!“  

Čeho si všímat?

Ohledně ceny pokoje vždy smlouvejte, mimo hlavní turistickou sezónu se tak často dostanete až na polovinu ceny původní. Důvodem ke slevě je třeba to, že se v hotelu chystáte zůstat víc než jednu noc. Před zaplacením si vždy nechte pokoj ukázat, vyvarujete se tak různých nepříjemných překvapení. Všímejte si přitom následujících věcí: 1. Jsou okna orientována do rušné ulice? V tom případě se moc nevyspíte, protože vás budou skoro celou noc rušit klaksony aut, křik lidí a další ‚přirozený‘ východní rámus. Vždy je lepší pokoj s okny do vnitrobloku. Pokud nemáte představu, jaký je běžně v Indii rámus, tady si ho poslechněte:     2. Je povlečení čisté? Je zameteno? Je umytý záchod? 3. Teče v koupelně voda? Svítí všechna světla? Funguje stropní větrák? Měl by fungovat takhle:     4. Je v pokoji zásuvka, nebo si budete muset foťák a mobil dobíjet na recepci? 5. Nejsou na zdech kolem postele krvavé skvrny? Pokud je objevíte, asi k nim v noci přidáte své vlastní, protože pokoj je zamořen buď komáry nebo štěnicemi. Ty vypadají takhle: Bed_bug,_Cimex_lectularius Štěnice domácí (Cimex lectularius) – ve skutečnosti je velká necelý půlcentimetr 6. Jdou dveře zamknout, a to i zevnitř? Ideální je petlice s očky, na kterou pověsíte vlastní visací zámek. Některé asijské hotely mívají zvenčí „kouli“ s otvorem pro klíč. Funguje tak, že zevnitř zamáčknete čudlík, pak dveře prostě zabouchnete a je zamčeno. Pokud bude cokoli z předchozího seznamu v nepořádku, můžete žádat nápravu či alespoň slevu. Nejlepší je ale nechat si ukázat několik pokojů a vybrat si.  

Hotelová rizika a zmatky

Jestliže cestujete ve dvojici a nejste manželé, mohou vás v Íránu a Pákistánu odmítnout ubytovat ve společné místnosti. Moc často se to naštěstí nestává, ale kdyžtak pomůže malá lež, že si v Evropě manželé po sňatku ponechávají svá rodná jména. Budete-li se stydět tuhle ‚bílou lež‘ použít, nezbyde vám než si najmout dva samostatné pokoje. Výjimečně se také stane, že některé nejlevnější hotely nemají úřední povolení k ubytovávání cizinců. Že by vám někdo vykrade pokoj, je extrémně vzácné – za celých dvacet let toulání po Asii se mi to stalo jen jednou. Riziko vykradení výrazně snížíte tím, že v pokoji nikdy nebudete nechávat peníze, pas ani foťák. A také se na noc nezapomínejte zamykat zevnitř. Ve větších asijských turistických centrech a v hlavních městech bývají většinou levnější hotely soustředěny v „hnízdě“ v jedné čtvrti nebo na jedné ulici, často kolem vlakového či autobusového nádraží. Výhoda je už v tom, že si jich můžete projít víc, porovnat a vybrat si. Konkurence také sráží ceny oproti místům, kde je hotel jen jeden, takže majitel ví, že nemáte na výběr. Podrobnější turistické průvodce typu Lonely planet nebo Rough Guide často obsahují adresy všech hotelů v konkrétním místě, rozdělené do několika úrovní komfortu a ceny. Nebojte se ale bydlet v hotelu, který není v průvodci uveden. Ty, co v něm jsou, totiž často zvýší ceny, protože mají dostatek hostů. Majitelé hotelů, které v průvodcích nejsou, naopak často sleví, aby u nich vůbec někdo bydlel. Další možností, jak zjistit kvalitní a levné bydlení, je nechat si poradit od ostatních cestovatelů. Pozor ale na domorodé nadháněče. Pokud je však právě někde nějaký svátek a všechny hotely se zdají být beznadějně plné, nic jiného než využít nadháněčů vám nejspíš nezbude... delhi1 Pahárgandž v indickém Dillí – ‚hnízdo‘ desítek levných hotelů. Matoucím dojmem může působit významový posun mezinárodního slova "hotel". V Asii bývá toto označení běžně užíváno jen pro mezinárodní ubytovací zařízení vyšší cenové kategorie. Ale v běžné mluvě znamená například v Indii, Pákistánu či Nepálu slovo "hotel" totéž, co u nás jídelna nebo restaurace. Levnější hotýlky bývají označovány jako guest house, lodge, home-stay, residential hotel nebo inn. V Íránu hledejte laciné ubytovny pod perským názvem mosaferchané. Další zmatky mohou plynout z faktu, že když je někde levný a oblíbený hotel, začnou jej ostatní napodobovat a dávat svým podnikům podobná jména. Nedejte se proto zmást, a místo do hotelu Maruti Guest House se nechte taxíkářem zavézt třeba do Maruti Lodge. Některé hotely fungují na čtyřiadvacetihodinový režim, což znamená, že se vám placený denní pobyt počítá přesně od hodiny, kdy jste se přihlásili. Většina asijských hotelů má ale tzv. "check–out systém". Hodina, do které se musíte bez zaplacení dalšího dne vystěhovat, je zde předem dána a bývá napsána na tabulce v recepci. Check–out time bývá většinou v poledne, ale někdy může být stanoven třeba i na osmou ráno. Zeptejte se na něj předem, protože pokud jej přetáhnete, požaduje hoteliér zaplacení celého dalšího dne, nebo alespoň jeho části. Občas na vás někdo může zkusit i následující fintu. Do hotelu přijedete velmi brzo ráno, třeba v pět. Když se ubytujete a usnete, hoteliér vám bude tvrdit, že se vaše brzké ranní hodiny počítají jako celá noc, takže jste v hotelu vlastně o jednu platbu víc. Vždy se proto předem zeptejte. IMG_3659e Nejlevnější ‚bydlení‘ (Kalkata) V řadě hotelů najdete víc typů pokojů v různých cenových relacích. V tom případě si nenechte vnutit nejdražší pokoj, který někdy recepční cizincům nabízejí s tvrzením, že nic levnějšího nemají. Dražší pokoje jsou vybaveny koupelnou (attached bathroom), levnější mají společnou sprchu na patře (common bathroom). V levnějších hotelích neteče ve sprchách teplá voda, ale jen studená voda ‚oražená‘ sluncem ve střešní nádrži (na příjemnou osvěžující sprchu v horku je to tak akorát). Pokud chcete horkou vodu, musíte si ji za malý příplatek nechat přinést extra v kbelíku (hot bucket). V teplých oblastech nenajdete na postelích nic na přikrytí, a ani to vlastně není potřeba. V chladnějších oblastech a v horách bývají hotely standardně vybaveny dekami, ale o jejich čistotě si nedělejte iluze. Pokud je vám zima, lze si kdekoli vyžádat deku navíc (extra blanket). IMG_0260 (kopie) Tady jsme spali na íránsko–pákistánské hranici  

Šetříte nadoraz?

Pak se vám mohou hodit následující tipy: – Pokoj pro dva vychází většinou na osobu levněji než pokoj pro jednoho. – Zkuste přemluvit hoteliéra, aby části vaší skupiny dovolil za malý příplatek spát v jednom pokoji na zemi na karimatce. – Ptejte se na přistýlku, která bývá levnější než běžná postel. – Některé hotely mívají hromadné turistické noclehárny (dormitory), které bývají až o polovinu levnější než nejlacinější pokoj. Nevýhodou je zde ztráta soukromí a nutnost dávat si větší pozor na věci. I mezi západními cestovateli totiž bývají zloději. – Dálkové přejezdy si plánujte na noc. Na lehátku ve druhé spací třídě vlaku se vyspíte docela komfortně, v čerstvě vypraném erárním povlečení. – Zkuste se doptat na bezplatný nocleh v charitativních ubytovnách Armády spásy, v sikhských gurudwarách nebo v noclehárnách pro věřící, které bývají součástí některých poutních míst a chrámů. – Využívejte k přespání nádražní čekárny, které jsou v Pákistánu a Indii vybaveny lehátky a koupelnami. Teoreticky sice potřebujete platný lístek na vlak, ale buď vás jako bělochy nebudou kontrolovat, nebo to vyřeší malý bakšiš. Tímto způsobem můžete spát za pár korun i v komfortních čekárnách pro první třídu, kde budete pravděpodobně sami. Stejně tak se dají využívat i nádražní odpočívárny (retiring rooms). Za spaní se tu sice většinou platí, ale vychází to levněji nebo cenově stejně jako levný hotel. IMG_0584 (kopie) Spaní v nádražní čekárně v pákistánském Bahawalpuru  

Nástěnky a registrační knihy

Cestování s přespáváním mimo hotely je ale trochu únavné. Čas od času se proto vyplatí připlatit pár dolarů za čistý pokoj s koupelnou, případně i s klimatizací, a pořádně se umýt a odpočinout si. Kvalitní spánek v dražším pokoji obnoví vaše fyzické i duševní síly i po dlouhé cestě autobusem nebo celodenním sprintu v horku po památkách. Na venkově, v horách a v odlehlých oblastech, kde hotely nejsou, není většinou problém domluvit se na ubytování s domorodci. Za nocleh s jídlem je jim rozumné zaplatit zhruba tři až čtyři dolary na osobu. Na recepcích asijských hotelů a v restauracích v turistických oblastech bývají nástěnky. Zde můžete ostatním cestovatelům nabídnout použitou sportovní výstroj, najít kamaráda na horský trek, objevit cenné rady atd. Ze stejného důvodu se vyplatí prolistovat i tlusté registrační knihy, kam se se budete muset zapsat. Můžete tak třeba jako my zjistit, že v sousedním pokoji hotelu bydlí neuvěřitelnou náhodou kamarád ze školy, kterého jste deset let neviděli. Nebo si prostě všimnete, že v hotelu bydlí i další Češi.  

"Živý inventář" hotelů

Švábů, kteří na vás občas vykouknou v koupelně nebo pod postelí, se bát nemusíte. Nepřenášejí žádné nemoci, nekoušou, neškodí. Dokonce ani nejsou ukazatelem čistoty hotelu. V horku švábi prostě žijí a do jejich pravidelného hubení investují jen asijské hotely nejvyšší kategorie. Ze stejného důvodu si nevšímejte ani malých gekonů, kteří často lezou po stěnách a stropech pokojů. Tyto drobné ještěrky jsou zcela neškodné a užitečné – slouží totiž jako živé mucholapky. Jedinou nevýhodou je, že občas vydávají štěkavé zvuky. Takovéhle:   Předchozí díl s odkazy na ostatní předešlé najdete TADY.    

Komentáře

Doporučeno pro vás