Z piedestalu spadli drsní muži typu Marlona Branda a Humphreyho Bogarta a do popředí se z mně neznámých důvodů dostal obraz citlivého a jemného muže, který se nebojí uronit slzu. V čele této nové gardy stojí člověk, který neustále vypadá, jako že se každou chvíli rozbrečí - Tom Hanks. Všichni si to pamatujeme. Zelená Míle, kýčovitá adaptace příběhu Stephena Kinga. Obří černoch v cele smrti, co pořádně celou dobu neví, která bije a co v tom lochu dělá, ale je to tak čistá duše, že je mu to vlastně jedno a nestěžuje si (to třeba podobně postižený Náčelník v Přeletu nad kukaččím hnízdem byl daleko víc bad-ass, vraždil lidi a prohazoval věci oknem). V podivné nelogičnosti mu tu zdatně sekunduje Tom Hanks v roli rádoby drsného bachaře. Jakmile se však napětí začne stupňovat, Hanksově postavě očividně začnou rupat nervy a začne natahovat a tvářit se poněkud ubrečeně, až nakonec ve finále filmu propukne v pláč, samozřejmě spolu s publikem tvořeným gymnaziálními pannami, matkami na mateřské (a xanaxu) a citlivými hochy z pražské Náplavky. Náhoda? Dobře zahraná charakterní role? To bychom nesměli znát zbytek jeho filmové tvorby. Zatímco v Zelené Míli pláče nad osudem svého oblíbeného vězně (který zase pro změnu fňuká nad mrtvou myší), o rok dřív brečel Hanks ve Spielbergově válečném dramatu Zachraňte Vojína Ryana. Tam mu pro změnu zase pravděpodobně bylo líto zabitých nácků při vylodění v Normandii. Nehledě na to, že si nejsem úplně jistý, kolik z přeživších veteránů operace Overlord by skutečně vzpomínalo na takovou empatii s nepřítelem, nabízí se otázka: Co má Tom Hanks za problém? Obsazují ho speciálně do rolí, které vyžadují ubrečenou grimasu a v závěru i nějakou tu slzičku? Uslzené zachraňování vojína Ryana Samozřejmě, většina jím ztvárněných postav má k pláči důvody - Andrew Beckett z Philadelphie je nakažen virem HIV, což samozřejmě nepotěší, zvlášť v první polovině 90. let, slzy jsou na místě, ani Apollo 13 nebyla asi v reálu úplně veselá záležitost a tak bylo potřeba si ve vysílačce Houstonu trochu pobrečet, že "máme problém", i ten Forrest Gump brečí pravděpodobně, protože je prostě retard. Trochu diskutabilnější a bizarnější důvody k pláči se objevují u dalších snímků. Puberťák, co se stane přes noc dospělým ve filmu Velký je dost na prášky z toho, že se s ním snaží souložit poměrně sexy holka v podání Elizabeth Perkins (WTF?), v milionu romantických komedií Hankse pokaždé rozpláče Meg Ryan (přitom taky vcelku milé a pohledné děvče, WTF? číslo 2). A už vůbec nemluvím o příbězích, kde už mu začíná hrabat úplně, například o Trosečníkovi, kde slzy tečou kvůli vyfouknutému volejbalovému míči (jasně, já vím, jmenuje se Wilson a je to tvůj kámoš, to bude v pohodě, Tome...). Ještě bych možná pochopil kafkovský Terminál, stačí mi, když se občas klaustrofobicky ztratím na letišti nebo nádraží a taky bych nejradši brečel, ale já mám trochu problém i s Tescem v Letňanech. Tom Hanks ve své jediné herecké poloze (moviescene.wordpress.com) Vždycky mě vytáčela adorace Toma Hankse coby skvělého charakterního herce se schopností zahrát náročné emocionálně vypjaté scény. Postupem času mi došlo, že Hanks nehraje, on takový prostě je! Je to ubrečený chlápek, který i za normálních okolností vypadá jako když má na krajíčku. Je americkým ekvivalentem Kateřiny Brožové, jejíž představa o herectví je, že se rozbrečí úplně všude, ačkoliv s její filmografií čítající seriálové skvosty jako Život na zámku nebo Pojišťovna Štěstí se není čemu divit. Při ohlédnutí za takovou kariérou bychom asi plakali všichni a možná ještě se slzou v oku vzpomínali na účinkování v Kamarádovi do deště. Možná by dokonce stálo za to dát Hankse a Brožovou ve filmu dohromady a národ by se mohl dojímat dvojnásob. Příklad hereckého minimalismu - Kateřina Brožová. Pláče jako Tom  a Tom  pláče jako Katy. Je možné, že už odzvonilo chlapským hrdinům a to, co moderní divák touží vidět na plátně je uslzená citlivka? Přijde doba, kdy i Sly s Arnoldem začnou ve filmech hovořit o pocitech místo kropení anonymních nepřátel a sexistických hlášek? Co přijde dál? Kateřina Brožová v Hollywoodu? Rob Schneider v Hamletovi? Bože chraň...