S partou kamarádů jsem se vracel z cesty po Indii. Letadlo z Bombaje do Londýna nabralo více než tříhodinové zpoždění, takže jsme už nestihli návazný noční spoj do Prahy. Další letěl až druhý den dopoledne. Jméno společnosti, se kterou jsme cestovali, není důležité (tenhle článek by jinak mohl vypadat jako mediální nátlak). Zachovala se korektně, jak jí ostatně nařizuje zákon. Dostali jsme hotel včetně dopravy z letiště a večeři. Ráno jsme nasedli do dalšího letadla a se zpožděním více než jedenácti hodin hodin dorazili do Prahy.

Tady by to mohlo celé skončit. Vzpomněl jsem si ale, že jsem někde četl o povinných náhradách (odškodném), které aerolinky v případě zpoždění musejí vyplácet pasažérům. Ukládá jim to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004. Jak odškodné získat? Máte dvě možnosti. Buď se budete s dopravcem dohadovat sami, nebo tím pověříte specializovanou vymáhací firmu. Tak jsem se seznámil s Ivo Brokešem ze společnosti Transplan, která od léta 2012 provozuje web www.nahrady.cz.

Pan Brokeš v minulosti hodně cestoval ve státních službách mimo jiné např. i do Austrálie. „Proto teď ‘kopu’ za cestující,“ shrnuje svoji podporu cestující veřejnosti. „Vymáhacích firem, jako Transplan, je už dnes v Česku víc. Tvoříme protiváhu leteckým společnostem a pomalu je učíme, že musejí dodržovat zákony a chovat se k cestujícím slušně. Říká se, že Nařízení č. 261/2004 vytvořili europoslanci, kterým se nelíbilo, že musejí dlouho čekat na letišti. Jestli je to pravda, nevím, ale k důležitým evropským hodnotám přece patří i ochrana zákazníků.“

Překnihované lety

Nařízení č. 261/2004 se vztahuje jen na dopravce registrované v Evropě a na odlety z evropských letišť i s neevropskými dopravci. Pokud tedy poletíte z letiště mimo Evropu třeba s Air India, Aeroflotem nebo s jinými levnými neevropskými dopravci, v případě zpoždění žádné odškodné nedostanete. Jenže řada Čechů se při nákupu letenky řídí hlavně nízkou cenou.

Odškodné má ale ještě jedno důležité omezení – vztahuje se jen na „provozní nepravidelnosti“, nikoli na „zásah vyšší moci“. Na odškodné tedy nemáte nárok, pokud dojde k mimořádné události, kterou letecká společnost nemohla předvídat. Třeba ke stávce leteckého personálu, teroristickému útoku, náhlému zhoršení počasí nebo srážce letadla s ptákem. To jsou ale výjimečné situace – ve většině případů je vina za zpoždění letu na straně dopravce.

„Letecké společnosti jsou jako každý podnikatel hladové po zisku,“ popisuje typickou situaci Ivo Brokeš. „Návaznosti letů mají proto vypočítány doslova na minuty. Pak stačí malé zpoždění třeba kvůli počasí nebo malé technické závadě a harmonogram se zhroutí. Někdy třeba nevyjde rotace posádky. Stejně jako řidiči kamionů mají i piloti a letušky povinnou dobu na odpočinek. Pokud ale letadlo do bodu A přiletí s výrazným zpožděním, plánovaný odlet do bodu B už posádka nemusí stihnout. Musí odpočívat. Efektem sněhové koule se pak zpoždění nabaluje, až jsou z minut hodiny. To už je ale vina dopravce a cestujícím vzniká nárok na odškodné.“

Kromě zpoždění letů se Nařízení č. 261/2004 vztahuje i na zrušení letu, odepření nástupu do letadla (protože je už plné) a takzvaný downgrading (přesazení cestujícího do nižší třídy, než si zaplatil). Odepření nástupu a snížení přepravní třídy se stávají proto, že letecké společnosti často překnihovávají letadla. Z dlouhodobých statistik vědí, že část cestujících si sice koupí letenku, ale k odletu nakonec nedorazí. Do některých destinací proto aerolinky pro jistotu prodávají třeba o desetinu i více letenek navíc, než je kapacita letadla. Pak se vám může stát, že se do letadla už nevejdete a musíte čekat na další. V tom případě vám samozřejmě náleží odškodné.

Kolik stojí váš čas?

Aerolinky to často tlačí až pod hranici rentability. V mém konkrétním případě stála zpáteční letenka přes Londýn do Bombaje 10 800 Kč. Pokud se můj nárok prokáže, dostanu 600 eur, tedy 16 232 Kč. I když odečtu 27% provizi Transplanu (4383 Kč), znamená to, že budu mít letenku nejen zadarmo, ale že mi letecká společnost na pobyt v Indii přispěje 1049 Kč „kapesného“.

A teď si představte, že by na celé trase letěli všichni (řada pasažérů ale vystoupila v Londýně, takže jedenáctihodinové zpoždění nenabrala) a že by všichni uplatnili svůj nárok. Letecká společnost by prodělala kalhoty. “Snahu aerolinek vyplácení odškodného co nejvíc omezit chápu – jde jim přece o peníze,” shrnuje Ivo Brokeš.

Má nám být tedy aerolinek líto, protože je k nim Nařízení č. 261/2004 příliš přísné? Nebo se máme všichni zachovat jako kamarád Ondra, který odškodné z princpipu odmítnul, protože mu prý zpožděním letu nevznikla žádná škoda? „Ne,“ říká jednoznačně zástupce Transplanu. „Letenka je přece smlouva – zaplatil jste za to, že se aerolinky zavázaly dopravit vás včas na místo určení. Smlouva se má dodržet, a pokud to nejde, musí následovat ve vybraných situacích sankce.“

Tahle úvaha má logiku hned z několika důvodů. Zaprvé je to váš zbytečně promarněný času. Dejme tomu, že byste kvůli zpoždění letu prošvihli svatbu, promoci nebo důležité obchodní jednání. Představte si, že byste se domů vrátili o den později a zrovna v ten den by vám umřel příbuzný. Propásli byste šanci se s ním rozloučit – jen kvůli zpožděnému letu… Ano, jsou to extrémní situace, kdy má čas skutečně nevyčíslitelnou hodnotu. Ale jakou cenu má každá obyčejná hodina vašeho života? Hodina, kdy si můžete doma v klidu číst knížku, jít na procházku se psem nebo prostě jen tak být se svými dětmi… A vy zatím musíte zbytečně tvrdnout někde na letišti.

A zadruhé si představte, že byste smlouvu naopak nedodrželi vy jako pasažér. Doletěli byste na místo určení a zástupci aerolinek řekli: „Sice jsme se dohodli na ceně, ale mně se tolik platit vlastně nechce. Dám vám jen třetinu ceny…” Technicky to není možné, za letenku platíte předem. Ale kdyby to šlo, vlastně byste se chovali stejné, jako když vám letecká společnost kvůli zpoždění ukradne kus života a neodškodní vás za to. V mém případě to bylo více než jedenáct hodin.

Bizarní výmluvy

Aby letecké společnosti nemusely odškodné vyplácet, často se účelově vymlouvají právě na „zásah vyšší moci“, i když ve skutečnosti šlo o “provozní nepravidelnost”. Transplan se tak už třeba setkal s tvrzením, že ke zpoždění letu došlo vlivem srážky s ptákem v deseti kilometrech. „Ptáci v takovéto výškové hladině nelétají, a proto se dopravci nepodařilo prokázat, že ke střetu s ptákem skutečně došlo,“ vypráví Ivo Brokeš. „Odškodné jsme tedy vymohli. Když navíc letadlo poškodí pták, je to škoda za miliony."

Letecké společnosti jsou pro tyto případy pojištěny, takže u případného soudu se dá snadno prokázat, jestli firma uplatnila pojistku, nebo ne. Pokud budete odškodné požadovat na vlastní pěst, tohle vás nejspíš vůbec nenapadne. Firma vám napíše, že se letadlo srazilo s ptákem, a vy nad tím mávnete rukou. My ale tyhle výmluvy už známe a víme, jak ověřit pravdu.“

Jiné aerolinky prý zase na žádost o kompenzaci odpověděly, že ke zpoždění letu došlo kvůli požáru na palubě letadla a následně vynuceného přistání za asistence hasičů. Jak se ale později ukázalo, příčinou nebyl požár, ale chování jednoho z cestujících. „Využil moment, kdy se posádka věnovala práci v kuchyňce, a šel si zakouřit na WC,“ vypráví Ivo Brokeš. „Kouř z cigarety aktivoval alarm a kapitán musel dát pokyn k vynucenému přistání. Náhrada za zpoždění byla uhrazena, protože je povinností dopravce, aby cestující během letu kontroloval a k podobné situaci nedošlo.“

Další dopravce při nárokování náhrady uvedl, že během letu se na palubě letadla objevil jedovatý had. Do letadla ho propašoval jeden z cestujících, který hady choval, ale plaz mu utekl. Mezi pasažéry pak vznikla panika a letadlo muselo nouzově přistát na nejbližším možném letišti, čímž nabralo zpoždění. Nárok na náhradu podle Ivo Brokeše vznikl, protože letištní personál je zodpovědný za to, aby se had při kontrole vůbec nedostal na palubu.

(dokončení příště)

A TADY si přečtěte o pěti největších leteckých katastrofách v historii.