1) Sochařství jako fascinace od mládí

zoub2.jpg

Mladý Olbram se svou první ženou Evou Kmentovou, která byla rovněž sochařkou a s níž se seznámil již behem studia. (Foto: olbramzoubek.cz)

Obram Zoubek se narodil v roce 1926 v Praze. Jeho netypické jméno je ovlivněno pověstí o biskupovi z rodu Olbramů. Už od mala inklinoval k umění a velmi záhy ho začala přitahovat sochařská tvorba jako možnost dávat věcem nový tvar a význam. Už v sextě na Sladkovského gymnáziu začal navštěvovat kurzy sochařského modelování u profesora Miroslava Kužela. Jeho umělecký rozvoj zbrzdila druhá světová válka. Zoubek byl totálně nasazen v podniku Wegena v Praze na Letné, v květnu 1945 se aktivně podílel na Pražském povstání. Jeho snem ale bylo vrátit se k sochařské tvorbě. Bezprostředně po válce se Zoubek přihlásil na Akademii výtvarných umění, ale nebyl přijat. Absolvoval tedy sochařskou průpravu u Otakara Velínkského, což mu pomohlo k přijetí a následně i absolutoriu Vysoké školy uměleckoprůmyslové.

2) Sochařství v rodině

zoub1.jpg

Zoubkova nejstarší dcera, biliografka Polana Bregantová, pózuje vedle sochy, na níž jí její otec ztvárnil jako malou holčičku. (Foto: olbramzoubek.cz)

Po vystudování vysoké školy a vojenské službě se mladý Zoubek zajímal hlavně o restaurátorské práce a specializoval se na obnovu renesančních sgrafit a kamenných plastik. Sochařství bylo jeho největší vášní a tu sdílel i se svou partnerkou, neméně proslulou českou sochařkou Evou Kmentovou, s níž se seznámil během studií. V roce 1951 uzavřeli mladí sochaři sňatek, ze kterého vzešly dvě děti se stejně netypickými jmény jako nosil Zoubek sám. Starší dcera dostala jméno Polana a o dva roky mladší syn jméno Jasan. Jasan Zoubek šel ve stopách svého otce a stal se rovněž sochařem. Stejně tak jeho syn, Zoubkův vnuk Adam. Dcera Polana se věnuje bibliografii a je vdaná za bývalého děkana FAMU Michala Breganta s nímž má dva syny Matěje a Vojtěcha. Když Eva Kmentová v roce 1981 zemřela, Zoubek se podruhé oženil s Marií Edlmanovou s níž měl nejmladší dceru Evu.

3) Dílo s jasnou tváří

profimedia-0228507921.jpg

Zoubek mezi svými typickými sochami - vysokými hubenými dívkami (Foto: Profimedia.cz)

Olbramu Zoubkovi se podařilo to, co dělá umělce věhlasným. Jeho dílo bezpečně rozpozná i úplný umělecký diletant stejně jako například obrazy Alfonse Muchy nebo Salvadora Dalího. Zoubkovou specialitou se stala figurální sochařská tvorba. Postavy jeho soch jsou vždy vysoké a hubené, stojí ve výrazných pózách a zhotoveny jsou z hrubého materiálu s rozrušeným povrchem. Typické je, že sochy jsou buď ponechány v přirozené šedé barvě, či jsou jejich části nabarveny modrou nebo zlatou barvou. Zoubkovy sochy jsou perlou mnoha sochařských galerií, ale často jsou umístěny ve veřejném prostoru jako například památník obětem komunismu na pražském Újezdě nebo jsou umístěny ve sbírkách několika zámků, kde jsou vystaveny v zámeckých parcích a zahradách. Originály některých jeho děl stejně jako děl jeho první ženy Evy Kmentové stojí na zahradě jejich domu v Jevanech.

4) Sochař, který zvěčnil dějiny

zoub.jpg

Bronzový odlitk posmrtné masky Jana Palacha, kterou sejmul Olbram Zoubek, jako součást Palachovy pamětní desky. (Foto: wikipedia.com)

Zoubkovi, který prožil prakticky celé dvacáté století, se podařilo nejen být součástí významných historických událostí, ale i tyto události ve své tvorbě navěky zachytit. Byl to právě Zoubek kdo snímal posmrtnou masku Janu Palachovi poté, co se mladý student v roce 1969 upálil a vytvořil i náhroby Palacha a druhého sebeupáleného studenta Jana Zajíce, za což byl vyslýchán StB. Palachova posmrtná maska je nyní jako bronzový odlitek součástí pamětní desky na budově pražské Filosofické fakulty. Plastiky Olbrama Zoubka zdobí i hrob bývalého prezidenta Václava Havla a jeho rodičů na pražských Vinohradech. Zoubek vytvořil i památník obětem holocaustu v Kroměříži, který stojí na místě bývalé zničen synagogy a sochy komunisty popravené političky Milady Horákové a umučeného faráře Josefa Toufara.

5) Vytrvalý muž, který na nesmrtelnost nevěřil

zoub3.jpg

Ikdyž už Olbrama Zoubka zdravotní problémy spojené s vysokým věkem upoutaly na invalidní vozík, stále aktivně tvořil a vystavoval svá díla. (Foto: olbramzoubek.cz)

Zoubkovi byla vlastní houževnatost a optimismus. Za mimořádný přínos nejen čskému sochařství, ale i kultuře jako takové a pro jeho hluboce humanistické a demokratické postoje byla Olbramu Zoubkovi v roce 1996 udělena Medaile za zásluhy 1. stupně. Tvořil prakticky až do poslední chvíle, ač ho zdravotní indispozice omezovaly v pohybu a sochařskou tvorbu mu znesnadňovaly. On sám tvrdil, že je to právě neustálá tvůrčí činnost, která ho udržuje na životě a motivuje ho dál žít a vytvářet další sochy. I když už byl upoután na invalidní vozík, tvořil dál ze speciální hydraulické plošiny. V jednom z rozhovorů v posledních letech prohlásil, že se smrti nebojí a že na posmrtný život a nesmrtelnost nevěří. Ať už jeho duše spočinula kdekoliv, jedno je jisté. Díky své tvorbě se Olbramu Zoubkovi podařilo se nesmrtelným stát. Jeho odkaz a význam bude navždy zapsán do dějin českého umění tak jako on navždy dodával kameni a betonu podobu nezapomenutelných výtvorů. Čest jeho památce.

Zde si můžete připomenout dalšího z uměleckých géniú, kteří již bohužel nejsou mezi námi, dirigenta Jiřího Bělohlávka.