Pamatujete, když jsme přišli k babičce na návštěvu a hned jsme se vrhali na porcelánový nebo kovovo-skleněný kalíšek s víčkem, v němž se ukrýval sladký barevný poklad? Řeč je o totální české klasice, kostkovém cukru bridž, který se prodával v bílé i duhové variantě a především ve tvaru karetních znaků.
Za vším stojí uříznutý prst
Psal se leden roku 1843, když manželku rakouského ředitele dačické rafinérie cukru Jakuba Kryštofa Rada postihla nemilá příhoda. Tehdy se totiž sladký krystalický prášek prodával v elegantních, nicméně nesnadno porcovatelných homolích. Když se snažila kousek ukrojit, místo cukru si uřízla kus prstu a neštěstí bylo na světě.
Manžela paní Radové to přivedlo na praktický nápad – co, kdyby cukr kuchařkám a hospodyním prodával už naporcovaný? A tak si dal patentovat kostkový cukr a ani ne za rok od nehody dostala jeho žena krabici plnou bílých a červených kostek.
Skoro až romantický příběh dal vzniknout jedné z něžnějších vzpomínek na socialismus. Nevíme, jak vy, ale my jsme jako děti cukřenky plné legendárního barevného cukru bridž vyjídali skoro tak houževnatě, jako by to byla luxusní bonboniéra.
Klasické sladidlo nás nechávalo zcela chladnými, ale jakmile jsme viděli světle růžové srdíčko nebo modré káry, byli jsme schopni naházet si jich do čaje nebo rovnou do pusy klidně deset. I když pak pod vlnou sladkosti všechny naše chuťové buňky upadly do kómatu. Jó, to byly časy!
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Doporučujeme
