Zesnulý Miroslav Ondříček je symbolem odcházející hollywoodské éry. Hvězdy jsou dnes nahrazeny kometami na jedno použití a tisícihlavým davem dělníků v pozadí.
Ondříček, Forman, Passer, ale i Voskovec a Werich. Při ohlížení za Čechy v Hollywoodu většinou vzpomínáme na stále stejná jména, ačkoliv i Miroslav Ondříček a Miloš Forman odešli začátkem tisíciletí do zaslouženého profesního důchodu (Forman z něj pouze krátce vystoupil v roce 2006 spíše evropským snímkem Goyovy přízraky). Důvodem je jednoduše to, že český trh jako takový nemá pro Hollywood žádnou výraznější hodnotu. Ano, dříve dostával šanci talent, případně se ukazovalo, že krajané drží při sobě. Štěstí a známosti byly silnější než cokoliv jiného. Tyhle hodnoty ale dneska střídají koláče kravaťáků z marketingových oddělení a analýzy sociální sítí. Plus jde logicky o peníze. Ano, na přelomu devadesátých let jsme se mohli plácat po zádech, když sem hollywoodské produkce jezdily a sem tam obsadily nějakou slavnější českou tvář. Karel Roden se dokonce podíval do hollywoodských filmů opakovaně, ale byl to tzv. vztah na jednu noc, podmíněný několika bankovkami podstrčenými pod pultem.
Důvodem oblíbenosti české kotliny v Hollywoodu byly totiž daňové úlevy. Po průšvihu s Mission: Impossible, kdy Cruisově produkci pražští úředníci pěkně osladili život, se pomazané hlavy chytly za nos a napumpovaly trochu peněz do hollywoodských kapes. A rázem se vše v dobré obrátilo - Blade II, xXx, Hellboy... Jenže jakmile penězovody ustaly, přestěhoval se Hollywood o stát dál - do nově zbudovaných budapešťských ateliérů. Tohle rozhodnutí by nás nemělo ranit, protože v rámci USA podobné přesuny fungují automaticky. Filmy, které se odehrávají v New Yorku, se natáčejí v Kanadě, protože filmaři dostanou dvacet procent utracených částek zpět. A věžáky z Manhattanu dodělají za herce digitálně.
Pokud jste herec, dostanete se před kameru pravidelně jen ve chvíli, kdy máte dostatečný "zásah". Jste hvězda v Číně, kam se Hollywood snaží dostat zuby nehty? Pak máte velkou šanci, protože každá cestička do čínských kin, jenž rostou jako houby po dešti, se samozřejmě počítá. Totéž platí o španělských hercích, skrz které se dá oslovit nejen evropské, ale hlavně latinsko-americké publikum. Češi ovšem nemohou nabídnout v zásadě nic, navíc jsou pro průměrného západního diváka zaměnitelní hned s několika národy (proto také často hrají prostě "příslušníky východoevropských národů").
Za kamerou to není o nic růžovější, protože lokální hrdinové národních kinematografií se dnes do Hollywoodu dostávají tak, že jim producenti dají na zkoušku nějaké levnější žánrové béčko s vyhaslou hvězdou v hlavní roli. Až v případě úspěchu následuje přesun do vyšších pater hollywoodské hierarchie. Jenže čeští filmaři bohužel až na čestné výjimky (a ty operují především v reklamě - např. Ivan Zachariáš) řemeslo neumí, takže jsou pro americké producenty nezajímaví. Navíc často ani nevyhrávají evropské ceny, takže se nemají jak dostat do hledáčku hollywoodské scény.
A občas mají prostě jen smůlu, to je příklad Jana Pinkavy, režiséra oscarového animovaného kraťasu Geriho hra, který mnoho let piplal projekt jménem Ratatouille, aby nakonec Disney, jenž tehdy čerstvě odkoupil Pixar, projekt vzal a podepsal pod něj slavnější jméno - režiséra Úžasňákových Brada Birda. Ten vzal původně hodně evropsky střižený animák a předělal ho víc směrem ke klasické disneyovce. Na Pinkavu zbyl jen nenápadný kredit "spolurežiséra", a když film vyhrál Oscara, neobjevil se ani na pódiu. Člověk by čekal, že mu Pixar přihraje nějakou jinou velkou rybu, ale od Ratatouille se Pinkava zcela vytratil a jen občas natočí nějaký krátký film. Velká škoda velkého českého talentu.
To ale neznamená, že by Čechy v Hollywoodu nebylo vidět. Jenom musíte v těch titulcích koukat trochu níž. Česká jména najdete v elitních týmech trikových společností, které dělají na Transformerech, Godzillách a Hvězdných válkách. Čeští kaskadéři se podílejí na těch nejzásadnějších akčních scénách dneška a mnozí z nich, jako třeba Rudolf Vrba, šplhají tak vysoko, že dokonce podobné scény - např. ve filmech jako Kick-Ass nebo Kingsman - vymýšlejí a vodí tak jako loutky i velké hollywoodské hvězdy. Díky jejich schopnostem a zkušenostem se pak i z Colina Firtha může stát mistr kung-fu a akční hrdina. Nemusím snad dodávat, že jméno pana Vrby je v titulcích poměrně hluboko a snadno vám unikne. Jeho zásluhy to ale nijak nesnižuje.
Ale můžete se utěšovat tím, že spousta hollywoodských hvězd má vzdálené české kořeny. Např. pradědeček Ashtona Kutchera se jmenoval Jan Kučera a v roce 1877 se v americké Iowě oženil s další krajankou, Annou Lenochovou. Skrz několik generací se z Kučery stal Kucher a nakonec Kutcher.
Český otisk Miroslava Ondříčka ovšem jen tak nezmizí. Natočil v Hollywoodu na dvě desítky filmů, řadu z nich i bez svého velkého kamaráda Miloše Formana. Buďme na něj hrdí a doufejme, že "jeho" Filmová Akademie Miroslava Ondříčka časem vyšle do světa filmaře, kteří na jeho odkaz budou umět navázat.
A Ondříčkovy nejznámější filmy si připomeňme ZDE.
Podobné články
Arian EbrahimiDoporučujeme
Martin Miko
