Je Pražský Majáles symbolem úpadku studentské kultury? Nebo kultury u nás vůbec?

Obrázek uživatele Dirk Diggler
29.4.2015, 10:04

Pražský, Brněnský, Hradecký - proč se z kulturního svátku vysokoškoláků stala středoproudá, komerční taškařice? A kdo za to může?

Pokud by Allen Ginsberg navštívil některý z Majálesů, které pořádá Michal Šamánek resp. Studentzone z.s., asi by si namíchal hodně silný koktejl z ketaminu, benzedrinu a whisk(e)y, aby se trošičku srovnal a nepobryndal si plnovous zvratky. Je vykastrovaná přehlídka kapel, které reprezentují ten nejpatetičtější střední proud, u nás vůbec ještě akcí pro studenty? A pokud ano, tak jakých? Základních škol, středních škol, vysokých škol, pomocných škol nebo spíše poslední dobou populárních „škol života“?

Logicky Majáles ztratil po revoluci mnohé ze svého společensky kritického ducha let 60., nicméně pokud je odrazem studentské kultury ožrat se pivem Excelent a omakávat slečnám zadky v dvacetitisícovém davu tísnícím se v bezpohlavních prostorách letňanského výstaviště za zvuků Chinaski, pak je rozhodně něco špatně. Ne že by bylo vyloženě něco špatně na všeobecném veselí nebo dobrovolném omakávaní se. K takovým bohulibým aktivitám by ale měly sloužit party jako je Votvírák, kde vám za podobnou cenu naservírují skoro ty samé kapely a ještě přihodí jako bonus třeba Tublatanku nebo Škwor.

Akce zaštítěné společným názvem „Majáles 2015*“ se však stále tváří, že pokračují v jakési tradici a spoléhají na to, že už vlastně málokdo ví, co za tradici to ve skutečnosti je. Samozřejmě, aby se neřeklo, vysoké školy jsou připuštěny někam do předsálí a jejich programy a prezentace jsou trpěny jako nutné zlo, aby se mohly objevit na webových stránkách mezi více než stovkou log partnerů od mobilních toalet přes Dámejídlo.cz po Prague Golf Club. Celý slavný „širší program oslav“ nad kterým „Majáles“ drží svou mocnou ochranou ruku je víceméně změť na sobě nezávislých a nekoordinovaných akcí, které by proběhly tak jako tak, i bez závěrečného „galavečera“.

Nutno však dodat, že vysoké školy na akci nikdo participovat nenutí, a pokud by naopak daly výrazně najevo, že tento cirkusácký podnik jednoduše není hodný majálesové tradice, možná by se dostalo více pozornosti skutečně studentským akcím jako např. „Studentský Majáles“ (Praha) či „Budějovický Majáles“, snažících se navazovat na nezávislou atmosféru, která byla s událostí spjata ještě začátkem 90. let.

Možná jsem jen sentimentální morous, ale stále žiji v představě, že k vysokoškolským studiím patří vedle konzumace alkoholu, drog a četného souložení i jakési období duševní renesance, a přestože není hřích zajít si na koncert Iron Maiden či premiéru Ramba IV, bez kavárenského intelektuálního tlachání by to nebylo ono. Jako student člověk jednoduše má čas zajímat se o kulturu, vědu, politiku apod., a pak náruživě diskutovat, v mnohých případech být i angažovaný, i když se jedná třeba pouze o máchání pěstičkou na internetech.

A nebýval o tomhle kdysi Majáles? O řekněme okrajové kultuře, satiře, trochu odlehčené politické angažovanosti? Možná dnešním vysokoškolákům stačí koncert Tomáše Kluse a ve chvíli, kdy do nich tato slezská metafyzická bytost pustí tóny své vesmírné energie, zakoušejí takový dotek duchovna, až se jim roztáhnou půlky do širokého astrálního úsměvu. Stav nirvány však opadne hned, jak odjede poslední metro z Letňan a v něm i jediná svolná patnáctka, kterou se podařilo ulovit.

Organizátoři tvrdí, že pokud bude o akci zájem, budou ji dělat čím dál větší, ale téměř každý druhý kandelábr v Praze nesoucí podobiznu Kluse, Malátného či Hrůzy svědčí spíše o tom, že jdou štěstíčku velmi odhodlaně naproti a že poptávku marketingově stimulují, jak se dá, jen ne nějakou zajímavější dramaturgií. Vloni byl hlavní hvězdou Tomáš Klus a po něm Chinaski, letos jsou hlavními hvězdami Chinaski a po nich Tomáš Klus. Další řádky programu taktéž žádné velké změny nepřinesly. Jednoduše line-up lehce nadprůměrného regionálního festivalu, jehož přidaná hodnota spočívá v lacině „unikátně“ designované scéně a pivu zdarma v rámci „majálesového věrnostního klubu“ – tedy jakési obdoby Billa kartičky.

Kdysi býval Majáles odlehčenou revoltou proti režimu, ale i například proti zkostnatělým strukturám samotných škol. Zábava organizovaná studenty pro studenty kombinující dobrou kalbu s trochou vyšší kultury. Samozřejmě že akce pořádaná dobrovolníky-studenty pro ostatní studenty, z většiny rozpočtově zajištěná v kontextu nevelkým obnosem z rozpočtu zastřešující univerzity, nemůže mít ve své nezávislé podobě jakékoli megalomanské ambice.

Michal Šamánek stál u zrodu nové podoby Majálesů jakožto hudebních festivalů, které se pouze okrajově dotýkají studentských téma a aktivit. Těžko jej lze vinit, že se ujal značky, která pomalu skomírala, přestože měla očividně docela vysokou hodnotu, a během pár let se z šikovného studenta stal ještě šikovnější byznysmen. Studenti se o tradiční „pařbu na úrovni“ připravili svojí laxností a dnes jen stěží mohou vševálcujícímu molochu konkurovat. Minimálně v Praze, Brně a Hradci je již Majáles jednoduše vnímán jako matějská pouť s všudypřítomným brandingem, ohňostrojem, Richardem Krajčem nebo Tomášem Klusem, se slevovými kupóny na Reeboky či Hotel Alpenhof a jedním až třemi pivy zdarma – to vše v prostředí připomínajícím nově otevřený hypermarket.

Ještě před pár lety, kdy Šamánek pořádal Majáles skoro v každém druhém větším městě, tvrdil, že ty úspěšnější akce doplácí na ty méně navštěvované, takže se vlastně jedná o „charitativní“ či neziskovou záležitost v rámci trávení volného času. Dnes lze již těžko zastírat, že jeho „Majálesy“ jsou prostě byznys jako prase. To mu lze samozřejmě jen stěží vyčítat. Žijeme v kapitalismu, což není samo o sobě špatně.

Je tu však přeci jen určitá morální otázka, která evokuje další otazníky. V momentě, kdy v Praze a v Brně existují „konkurenční“ studentské Majálesy (v Praze zdarma, v Brně za 50 Kč organizovaný již bývalými studenty úzce spolupracujícími se současnými), je etické držet si značku, která vlastně v rámci koncepce i demografie návštěvníků nemá s původním významem nic moc společného?

Majáles samozřejmě nejsou Vánoce ani Velikonoce, takže v obecném diskurzu je konotace onoho pojmu dynamická a dnes již vlastně někde jinde, než byla před 15 lety. Ve městech jako Ostrava, Olomouc, Zlín, Ústí nad Labem apod. se sice snaží držet Majálesy ve studentských rukou, a přestože mají „alternativnější“ program, přeci jen staví v první řadě na mustru hudebního festivalu. Výrazněji širší záběr mají jen Studentský Majáles v Praze a Budějovický Majáles, který je dle mého soudu asi nejkvalifikovanějším dědicem tradičních Majálesů. Dnes je „Majáles“ obchodní značka, která se vryla do podvědomí spotřebitelů, a vzdávat se jí z nějakého sentimentu by bylo při nejmenším riskantní.

Reflektuje tedy podoba pražského, brněnského a hradeckého majálesu upadající kulturní úroveň českých vysokoškoláků? Do určité míry ano, ale ne v první řadě tím, jaká je jejich současná podoba. To, že mohl vzniknout „Majáles“ v koncepci Michala Šamánka, umožnili sami studenti svou pasivitou. Nalijme si čistého vína, kolik dnešních studentů vůbec ví, kdo byl Allen Ginsberg?

Ta menšina, co ano, se většinou dokáže realizovat kulturně různými způsoby. Nějaký unifikující svátek, jako je majáles, vlastně ani nepotřebuje. A velká část z té většiny, která neví, kdo je Allen Ginsberg, si zajde zaskotačit na Pohoda, Klídek, Tabáček mezi plebejce všech věkových kategorií, excelentně se opije, nezhulí (protože všechny nelegální drogy vnášet do areálu jest zakázáno), vyfotí se na instagram, v ideálním případě si zasouloží někde mezi kontejnery za nepříjemného aromatu hektolitrů moči, dopotácí se někam na koleje a radši na celou věc nejméně na rok zapomene. To bude pro změnu hřebem programu Tomáš Klus.

Za úroveň kultury si můžeme sami jak zpívají Majálesoví matadoři Chinaski: „Jaký si to uděláš, takový to máš!“ Jsme národ Milošů Zemanů. Michalů Davidů, Michaelů Vieweghů, Zdeňků Trošků, Votvíráků a Majálesů, které možná budou jednou vypadat jako zahajovací ceremoniál Olympiády v Pekingu. Nepodporujeme skoro nic, co má hlavu a patu a krom laciné zábavy se snaží přinést i nějaký trvalejší kulturní zážitek. Tedy podporujeme, ale ne v dostatečné míře. Naše politická garnitura kašle na kulturu obecně, protože to pro většinu společnosti jednoduše není palčivé téma. Podpora se pak dostane jen těm, kteří mají styky nebo jim funguje komerčně úspěšný projekt, na kterém si může např. obec pozitivně zasurfovat. Nebývala slova civilizace a kultura v jistém významu synonyma?

Nicméně, pokud z nějakého důvodu prošvihnete „Majáles,“ zkuste akci „Den, kdy půjdu na Náplavku poznat nové lidi“. A nezapomeňte si stáhnout tu aplikaci.

S českou kulturou to jde čím dál tím víc z kopce:

Anketa se načítá...

A když už byla řeč o Budějovickém Majálesu, TADY je dalších 12 důvodů, proč by v téhle jihočeské metropoli chtěl žít každý.


Komentáře