Všude dobře, na jihu Čech nejlépe.
Jižní Čechy patří k nejmalebnějším koutům naší země. Jsem o tom přesvědčená nejen já, ale taky babička Růžena i můj kluk z Českého Těšína.
A selské baroko není jen kýčovitým odkazem lidových tvůrců, ale hlavně dokladem životního stylu bohatých sedláků, kteří ještě netušili, co je o století později v rámci kolektivizace čeká.
Pokud byste zrovna neměli náladu a sílu na nabubřelé Holašovice, které jsou nejlépe zachovaným dokladem jihočeské architektury 2. poloviny 19. století, navštivte neméně malebná jihočeská Blata.
1. Ruce lidových umělců
holasovice.jpg
15 kilometrů od Českých Budějovic můžete obdivovat živý skanzen, který byl roku 1998 zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO - Holašovice. (Foto: vyletnik.cz)
Rozsáhlá oblast Blat se rozprostírá v trojúhelníku mezi Soběslaví, Veselím nad Lužnicí a Bechyní. Název Blata souvisí se slovem bláto, neboť se většina vesnic nachází v oblasti podmáčených luk, rašelinišť a mokřadů. Specifické domy s nádherně zdobenými fasádami, které jsou pro tuto oblast typické, jsou dokladem toho, že blatenský region býval jedním z nejbohatších v kraji a že jihočeské ručičky jsou šikovné ručičky. Mezi nejvýznamnější tvůrce dobové regionální architektury, které vtiskly Blatům specifický a velmi ceněný ráz, patřili především Jan Šoch z Nusic a Martin Paták z Vlastiboře. Který sedlák zaplatil mistrům víc, ten měl na štítu víc kudrlinek.
2. Bohatá úroda
Vznik selského baroka byl spojen s obdobím zemědělské prosperity. Konjunktura obchodu s obilím a dobytka v 19. století pasovala pracovité sedláky do vyšší společenské vrstvy. Ti se proto chtěli přiblížit měšťanům nejen svým životním stylem, ale také sebeprezentací. Výstavná malovaná průčelí chalup, bohatě zdobené štíty, klenuté vjezdy do dvora a propojení všech staveb v jednotný architektonický celek sugerovaly dojem panského dvora. Kdyby tak sedláci věděli, co se s jejich malovanými chalupami stane za bolševika...
3. Mažická hrdost
mazice_2.jpg
V Mažicích by chtěl žít každý, koho to už přestalo bavit v Budějovicích. (Foto: Veronika Kratochvílová)
Malebná obec, jejíž jméno je odvozeno od rašeliny a mazlavé půdy, která se nachází všude v jejím okolí, leží v samotném srdci jihočeských Blat. Okrouhlé uspořádání návsi, které dominuje rybník, je romantickou zastávkou i pro znuděné městské snoby, kteří si chtějí zpestřit cestu z Lipna do Prahy něčím "koukatelným". Nejstarší dochovaná stavba je špýchar u domu č.p.5, který údajně pochází až z roku 1613 a patří tak k prvním stavbám, které byly z původně dřevěného stavení přestaveny na zděné.
4. Úcta k tradici
I když v původním mažickém kroji už těžko někoho spatříte, nutno dodat, že jeho každodenní nošení tu přetrvalo nejdéle v celých Čechách. Blatská výšivka, která byla součástí kroje, se objevovala jen na lícní straně pleny, která pokrývala hlavu vdané ženy a šetřila až třetinu vyšívacího materiálu. Kdo šetří, má za tři!
5. Pole, louky, rašelina
Mažice, ale i přilehlé Zálší a Klečany fascinují kromě dobové architektury také svým okolím. Místní blata byla dříve využívána především k těžbě rašeliny, ze které se sušily borky na otop. Nyní protíná Borkovická Blata naučná stezka, která o těžbě rašeliny, architektuře, krojích a specifické fauně a flóře poučí návštěvníky mnohem víc.
A čím jsme na Blata jeli? Peugeotem 308 SW 2.0 HDi
Aktuální generace Peugeotu 308 se nijak netají vysokými ambicemi - totiž snahou zatopit německé hatchbackové konkurenci, a to prosím i v oblasti aut s batohem, tedy u nás nejpopulárnějších kombíků. Třistaosmička si vyšlápnula na německého Golfa, což samozřejmě znamená i vyhlášení války české oktávce. Jak si v tomhle ohledu vede kombíkový Francouz se silným dieselem a automatickou převodovkou? Překvapivě dobře. Nejnovější generace francouzského bestselleru se může pochlubit agresivním designem a skoro až velkolepým kufrem - 610 litrů dorovnává co do velikosti oktávku a překonává delší Volkswagen Golf. A 308 SW se navíc může pochlubit dalším husarským kouskem - při protahování vozu se nezapomnělo ani na pasažéry, pár centimetrů delšího rozvoru je cítit i na zadních sedačkách.
Ani jízdně si není na co stěžovat. Nové Peugeoty už nejsou typicky francouzsky měkké, ale stále si zachovávají svůj typický komfort. Mezigeneračně už se ale v zatáčkách tolik nehoupají a umí držet stopu. Od dieselové verze ale zázraky nečekejte, je těžká na předek a automatické převodovce vyhovuje spíš poklidnější a čitelnější tempo. V okreskách autu i přes papírově solidní výkon rychle dochází dech a při agresivním řezání zatáček navíc na nízkoprofilových kolech zadek nervózně odskakuje. Dálniční přesuny mu svědčí mnohem lépe a umí jezdit rychle a úsporně. O to víc za něj ale budete muset vysázet na stůl při koupi, tady bohužel francouzský lvíček s německou konkurencí drží krok, takže se budete muset rozhodnout mezi usedlým interiérem koncernu a trochu tvrdším a betálnějším pocitem z celého auta, nebo francouzskou elegancí, nad kterou ovšem (zejména v interiéru, jemuž stále vévodí miniaturní volant a postmoderní palubka) občas zůstává rozum stát.
A TADY máte pár tipů, kam vyrazit o víkendu.
Podobné články
Komerční článek
Doporučujeme
Martin Miko
