Že jste to slovo nikdy neslyšeli? Bushcraft se zabývá technikami pobytu a přežití v přírodě.
Bushcraft je hobby, které má ve světě statisíce vyznavačů. Povídali jsme si o něm s Matyášem Vejskalem z webu bushcraft.cz.
Jak ses k tomu dostal?
Před lety jsem seděl doma na gauči a koukal na pořad britského dobrodruha Beara Gryllse. Zaujalo mě to a rozhodl se z toho gauče vstát a vyrazit ven. Bushcraftové techniky jsem začal testovat a později se spojil s webem bushcraft.cz Vladimíra Lazareva, na který dnes píšu články o životě v přírodě.
8-nocleh-cernolicke-skaly.jpg
Matyášův nocleh na Černolických skalách (Foto: Archiv Matyáše Vejskala)
Co pro tebe bushcraft znamená?
Skvělou zábavu a náplň volného času – prostě něco, co mě vytáhne od počítače do lesa. Už jako malý jsem jezdil na tábory, kde se spalo v chatičkách v lese, což byl první krok na mé cestě k přírodě. Bushcraft je motivace, jak dostat městské lidi do přírody. Každý si v něm najde svoje.
1. Víkendový relax
Jaké jsou v rámci bushcraftu styly?
Na jedné straně stojí moderní bushcraft, tedy hlavně techniky přežití. Jde v nich o to, jak se v případě průšvihu o sebe umět postarat, co nejrychleji se dostat z přírody zpátky do civilizace a zachránit si tak život. Reprezentuje je právě Bear Grylls, který to často dělá i dost agresivní formou. Třeba vylije padesát litrů nafty jen proto, aby získal prázdný sud, na kterém pak splaví řeku. Na druhé straně stojí tradiční bushcraft, který jde často až na dřeň. Všechno, co souvisí s moderní civilizací, můžeš odvrhnout a zkoušet v lese přežít jen ve zvířecí kůži a bez nástrojů. Hezky se to dá ukázat na srovnání dvou věcí. První je nůž Bear Grylls od firmy Gerber z moderních materiálů: ušlechtilá ocel a oranžový plast, aby se ten nůž venku neztratil.
Druhá věc je skandinávský vyřezávaný hrnek kuksa z tradičních materiálů. Dřevo, jelení paroh, kůže… Líbí se mi, že si mezi těmi dvěma krajními styly můžu svobodně vybírat. Je jenom na mně, jestli vyrazím do lesa ve zvířecí kůži nebo v gore–texové bundě. Tradiční bushcraft se ale v Česku nedá dělat pořádně.
2-taboriste-brdy.jpg
Tradiční bushcraft – skandinávský dřevěný hrnek kuksa (Foto: Archiv Matyáše Vejskala)
Proč ne?
V českém lese si nemůžeš lukem zastřelit srnku nebo bažanta, abys neumřel hlady. Osobně se mi proto víc líbí střední cesta. Vyberu si libovolné období, které mi vyhovuje, třeba zlatokopeckou Aljašku, středověk… Venku pak zkouším přežít jen s technikami toho období. Rozdělávám oheň, stavím přístřešky, zkouším si vyrábět luk, testuju jídla z přírodních plodin… Ke kancelářskému stylu života je to velmi osvěžující. Bushcraft je pro mě hlavně víkendový relax.
2. Extrémní zážitky
Není ale slovo “bushcraft” vlastně jen jiným názvem pro něco, co tu je odedávna?
To určitě, vezmi si třeba tramping a skauting. Moje generace v tom vidí něco z dob našich dědečků, i když vlastně děláme to samé.
Přespáváš pod širákem?
Ano, a často. Na Brdech, na Křivoklátsku, na Šumavě…
Používáš přitom spíš tradiční nebo moderní výbavu?
Mix, ale většinu hlavních věcí mám moderních. Nespím třeba ve zvířecí kůži, ale ve spacáku. A na víkendu v lese nemusím kácet stromy a stavět přístřešky jako pravěký lovec. Moderní celta je prostě lepší.
Nedegraduje to ale zážitek? Moderní výbava přece člověka až příliš chrání před přírodou. Průtrž mračen, vichřice, vánice…
Přírodu si užiju i když je hezky, stačí si vybrat trasu s velkým převýšením. Je ale pravda, že na extrémní zážitky člověk nejvíc vzpomíná.
5-nocleh-voderadske-buciny.jpg
Pohled zpod celty při spaní ve Voděradských bučinách (Foto: Archiv Matyáše Vejskala)
Čím se v rámci bushcraftu zabýváš nejvíc?
Sbírám příručky s návody a radami na přežití a zkouším, co z toho opravdu funguje a co autor jen někde opsal. Pak o tom píšu články na www.bushcraft.cz. Testoval jsem třeba, jestli se dá jíst lýko ze stromů a které listy a květy z české přírody jsou poživatelné.
A už ses přiotrávil?
Ne, ale některé věci mi zrovna moc nechutnaly. Třeba káva z pampelišek.
3. Nové dovednosti
Objevil jsi v příručkách něco, co vyloženě nefunguje?
Nepoužitelného balastu je v příručkách spousta. Třeba rozdělávání ohně třením dřev. Musí se to umět – chce to nejen dovednost, ale i trénink. Když to ale někdo napíše do nouzové příručky na přežití, čtenář to podle textu nedokáže napodobit. Návod „třete o sebe dva klacky, až začnou doutnat“ je k ničemu. Aby to fungovalo, museli byste to třeba deset hodin trénovat. Museli byste vědět, jaké dřevo použít, jak ho upravit, jakým pohybem třít, jak z něj pak rozfoukat oheň…
Spousta lidí neumí rozdělat oheň ani sirkami nebo zapalovačem. Na vlastní oči jsem třeba viděl borce, který si myslel, že mu přímo od sirky chytne tlustá kláda.
To není překvapivé, protože dřív lidi v přírodě trávili mnohem víc času než dnes. Uměli se v ní pohybovat a využívat ji. V jedné staré kuchařce jsem se třeba dočetl o mouce ze žaludů. Zkoušel jsem ji vyrobit a něco z ní upéct a nechutná to špatně. Jenže kdo by to dneska dělal? Lidi to nechápou. Dva světy, město a příroda, se úplně oddělily.
Co zajímavého v nejbližší době chystáš?
V létě pořádáme akce, na kterých zájemce učíme bushcraftové dovednosti. Kamarád Vladimír Lazarev ukazuje, jak správně brousit nože, fakír Petr Fiedor je učí techniky přežití v krizových situacích, já dělám ochutnávky různých „survival“ jídel… Nejbližší akce bude v pevnosti Josefov u Jaroměře.
Více na bushcraft.cz
A TADY máte jeden drsný příběh o tom, jak takové drsné přežití v buši vypadá v praxi: Jedna žena proti kládě, z které se vyklubal krokodýl.
Podobné články
Komerční článek
Doporučujeme
Martin Miko
