8. Gare do Oeriente, Lisabon, Portugalsko

Také tohle nádraží má svědomí architekt Calatrava. Postaveno bylo v roce 1998 u příležitosti výstavy Expo 98 a jakkoli se jedná o architekturu přísně moderní, jsou v ní znatelné prvky inspirované gotikou. Není to pouze jedno z nejkrásnějších, ale také největších nádražích na světě – ročně jím projde na 75 milionů cestujících.

9. Kuala Lumpur Railway Station, Malajsie

Zářivě bílá budova kualalumpurského nádraží je směsí západních a východních architektonických stylů – mughalského, indo-saracénského a maurské renesance. Vyprojektovali a postavili ji Britové v roce 1910 a až do roku 2001 sloužilo jako hlavní železniční uzel pro osobní dopravu pro malajs(ijs)ké státní dráhy. Dnes se zde odbavují pouze vlaky (pří)městské dopravy, podobně jako třeba v Praze na Masaryčce.

10. Estación de Madrid Atocha, Španělsko

Svěží tropická zahrada dnes bují uprostřed hlavní ‚lobby‘ nádraží, které bylo v Madridu postaveno jako vůbec první, do provozu ho uvedli v roce 1851. Původní budova se ale nedochovala, protože nedlouho na to shořela, a místo ní tu dnes stojí ještě větší stavba z železné konstrukce, kterou pomáhal projektovat Gustave Eiffel. V roce 1992 k ní byl přistavěn ultramoderní terminál, který dnes slouží jako hlavní tranzitní uzel, ale ‚stará‘ stanice stále žije – je tu spousta obchodů, kaváren a taky noční klub. A ano, právě na tomhle nádraží došlo v roce 2004 k bombovým útokům.

11. Sirkeci Garı, Istanbul, Turecko

Stavělo se po konci Krymské války, kdy se Turecko začalo více otevírat světu a potřebovalo napojení na Evropu pomocí železnice. Slavnostně bylo otevřeno v roce 1890 jako východní konečná stanice pro vlaky Orient Expresu. Stavební styl v sobě mísí tehdy módní francouzskou secesi a tradiční osmanskou architekturu, budova byla vybavena na tu dobu nejpokročilejšími technologiemi, jako bylo třeba plynové vytápění i osvětlení. Vlaky při příjezdu do této stanice míjely jednu z nejkrásnějších staveb světa – Palác Topkapi. Dnes sice můžete obdivovat historickou fasádu s barevnými vitrážovými okny, ale nikam se odtud nesvezete – provoz nádraží je totiž od roku 2013 dočasně přerušen kvůli rekonstrukci a přestavbě okolních tratí.

12. CMF Railway Station, Maputo, Mozambik

Nádraží v hlavním městě Mozambiku je krásnou ukázkou architektury někdejších portugalských kolonizátorů. Budova v barvách slonoviny a pastelové zelené s dominantní středovou kupolí připomíná díla Gustava Eiffela, ačkoli jeho podíl na projektu je v tomhle případě zpochybňován. Ovane vás zde duch starých časů – svému účelu tu stále slouží původní lavice i přepážky k prodeji jízdenek. Vlaky odsud odjíždějí na dlouhé cesty až do Zimbabwe a Jihoafrické republiky. A zkratka CMF znamená doslova Caminhos de Ferro de Moçambique = Mozambické železné cesty, tedy něco podobného jako u nás ČD.

13. Dunedin Railway Station, Nový Zéland

Pohádkově vyumělkovaná fasáda budovy místního nádraží vysloužila svému tvůrci, architektu Georgi Troupovi, přezdívku „perníkový George“ – a taky Řád britského impéria. Byla postavena v roce 1906 ve stylu vlámské renesance, přičemž barevně kontrastní prvky tvoří černý čedič z Kokongy a bílý vápenec z Oamaru (z lomů ležících na sever od Dundinu). Střecha je z terakotových tašek, z nichž některé pocházejí z Marseiile. Vnitřní prostory pak zdobí růžový mramor. Okna jsou barevná, vitrážová, s motivy parních lokomotiv, a ve dne vytvářejí na mosaikové podlaze různobarevné světelné plochy. Budova slouží nejen jako nádraží, ale najdete v ní také jediné muzeum sportu na Novém Zélandu – Sports Hall of Fame.

14. Estação da Luz, São Paulo, Brazílie

Tohle nádraží bylo postaveno koncem 19. století jako hlavní uzel pro nově budovanou saopaulskou železnici. Jenže – nejdřív ho postavili v Glasgow, pak ho rozebrali a postavili znovu zde. Sloužilo sice i osobní dopravě, ale hlavně jako distribuční bod pro obchod s kávou. Dnes už je to pouze ‚civilní‘ nádraží pro příměstskou dopravu a zároveň metro, díky poměrně nedávné rekonstrukci (devadesátá léta) vypadá jako nové.

15. Kanazawa Station, Japonsko

Ultramoderní vstup na nádraží v japonském městě Kanazawa byl slavnostně otevřen před deseti lety a hned vzbudil rozporné ohlasy. Kritici hovořili zejména o tom, že novátorská architektura vůbec nezdůrazňuje jedinečný historický charakter města, které bylo během druhé světové války zázračně ušetřeno jakýchkoli škod a zachovaly se zde původní čtvrti samurajů a gejš. Brána Tsuzumi, připomínající jménem i tvarem starobylý buben, se napojuje na moderní dóm Motenaschi, což znamená v japonštině „zábavu“, a celý areál je dnes navzdory škarohlídům považován za jednu z perel současné japonské architektury.

 

A teď z trochu jiného, ale zároveň souvisejícího soudku – Krev na kolejích aneb příběh posunovače, kterého rozjel vlak vejpůl.