Být nejlepší za každou cenu. Doping v ČSSR řídil stát, sportovci o něm často ani nevěděli – G.cz
Vyhledávání

Být nejlepší za každou cenu. Doping v ČSSR řídil stát, sportovci o něm často ani nevěděli

+ DALŠÍCH 5 FOTEK + DALŠÍCH 6 FOTEK

V době, kdy svět svírala studená válka tiše bující mezi dvě supervelmocemi - USA a SSSR - se každá výhra jednoho nad druhým počítala. Mezinárodní sportovní klání nebyla výjimkou, a tak se některé země vůbec neštítili svým reprezentantům, někdy i bez jejich vědomí, trochu pomáhat k lepším výkonům. Doping se nevyhnul ani ČSSR.

Kateřina Horáková
Kateřina Horáková 22.1.2020, 18:43

Rekordy, kam se podíváš

Sport a doping - věčné téma, které ničí pověst něčeho, co je považováno za čisté a snad to nejpřirozenější v životě člověka. Naposledy jsme o něm hojně četli na přelomu let 2017 a 2018, kdy kvůli braní podpůrných prostředků na tehdejší ZOH v Pchjongčchangu nesměli ruští reprezentanti. Důvod? Dlouhodobý a státem řízený dopingový program. Skandál, který ale na dalekém severu není nic nového.

Snaha uměle dohnat své sportovce k lepším výsledkům fungovala už za dob Sovětského svazu, po jehož vzoru se dostala i do Československé socialistické republiky. Zejména v 80. letech bylo hojně rozšířené užívání Stromby (účinnou látkou byl stoprocentní steroid Stanozolol), ale abychom byli féroví, platilo to napříč celým světem. Najznámnějším případem s tímto lékem spojeným je kauza kanadského sprintera Bena Johnsona, který na olympijském finále v roce 1988 zaběhl světový rekord; 100 metrů v čase 9,79 sekundy. Tři dny po slavném vítězství ale dopingová komise oznámila, že Ben bral podpůrnou medikaci a musel vrátit medaili. Jeho trenér poté přiznal, že svěřenci tajně podával dávky steroidů už od roku 1981 a sám sportovec nikdy nepřiznal, že by steroidy užíval.

To byla ostatně celkem běžná praxe právě i v ČSSR. Talentovaní sportovci, kteří se dostali do tzv. "programu specializované péče", dostávali dávky Stromby (užívali se také Dianabol či Agovirin) a jejich trenéři sledovali, jak se zlepšovali sportovní výkony. O pravé povaze látek, které nadějní atleti a atletky dostávali do těla, jim toho nikdo mnoho neřekl. Pravda, některým muselo být jasné, co se děje, jiní měli například i zdravotní problémy. Jinak ale platilo heslo "makej, vyhrávej a hlavně moc nemysli".

Náhled na to, jak dopingová politika v československé atletice fungovala, nabídla v roce 2014 režisérka Andrea Sedláčková hraným dramatem Fair Play. Mladá sprinterka Anna (Judit Bárdos) se v historickou realitou inspirovaném příběhu stává členkou Střediska vrcholového sportu. Její matka (Anna Geislerová) a trenér (Roman Luknár) doufají, že splní kvalifikační limit a postoupí na olympijské hry, i když každý z trochu jiného důvodu. Anně začnou být bez jejího vědomí podávány anabolické steroidy. Její výkonnost stoupá, objevují se ale rovněž první zdravotní problémy. Anna se o přípravcích dozvídá pravdu, a přestože je v sázce její účast na olympiádě, hodlá dál trénovat bez nich. Její matka jí ale anabolika pod rouškou neškodných vitaminů aplikuje dál tajně. Několik zajímavostí z natáčení snímku najdete v galerii tady:

Snímek, který tehdy začínající slovenské herečce s maďarskými kořeny Bárdos vynesl nominaci na Českého lva (celkem jich měl 17) i popularitu u našeho publika, dávají dnes ve 21:15 na ČT 1, případně je nově k vidění i na Netflixu.

Podobné články

Doporučujeme

Další články
Zavřít reklamu