Byl benátský kupec Marco Polo statečný cestovatel nebo dokonalý posluchač a fabulátor? – G.cz
Vyhledávání

Byl benátský kupec Marco Polo statečný cestovatel nebo dokonalý posluchač a fabulátor?

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Cestování a objevování nových koutů světa lidstvo fascinovalo od nepaměti. Z celé řady cestovatelů se staly opěvované osobnosti, jejichž dobrodružství nás uchvacují dodnes. Patří mezi ně i Marco Polo, který se narodil 15. září 1254 v italských Benátkách. Jeho nejznámější počin je cesta do Číny. I když právě o ní se historikové a badatelé dodnes přou. Polo podle některých v Číně nikdy nebyl…

Jana Mrákotová
Jana Mrákotová 15.9.2020, 14:07

Vyrážíme

O Marcu Polovi se tvrdí, že byl prvním Evropanem, který došel přes Hedvábnou stezku do Číny, kde jako rádce samotného Kublaj-chána následně pobyl neuvěřitelných 17 let. Touhu po cestování Marco nejspíše zdědil po svém otci, kupci Nicolo Polovi, který byl jedním z prvních, kdo podnikl kvůli obchodu na svou dobu velmi nebezpečnou cestu přes poušť Karakum až do asijské Buchary. Na té další už Marco, kterému bylo tehdy sedmnáct, svého otce a strýce doprovázel. Putovali jih, přes západ Persie až do Bagdádu, Basry a Hormuzu. Ten byl tehdy důležitým přístavem v Perském zálivu. Právě tam přijížděli indičtí kupci s kořením, drahými kameny a perlami, hedvábnými látkami a slonovinou. Místní obchodníci vše pak prodávali do dalších zemí. Jednalo se o tehdy velmi lukrativní a žádané komodity. Tato část Asie ale rozhodně nebyla pro Polovi finální destinací. Táhlo je to do Číny, ale své plány z neznámých důvodů nejprve změnili.

Tak jsme tady

Vydali se tak neobydlenými částmi Persie, která je v té oblasti totálně vyprahlá. Pokračovali na sever Afghánistánu přes pohoří Pamír a Turkestán, aby dorazili na kraj pouště Gobi. A karavana mohla táhnout dál… Směr Peking, který byl od roku 1264 sídlem mongolského chána Kublaje. A přijati byli velkolepě.

Kublaj si z výpravy oblíbil nejvíce mladého Marca. Díky tomu mu v průběhu následujících sedmnácti let svěřoval různé státní úřady. Například ho na tři roky zmocnil správou města a okresu Jang-čou v jižní Číně. Na cestách z titulu své funkce Marco Polo navštívil provincie Šan-hsi, Šen-hsi, Siičuan a Jünnan, pravdepodobně i severní Barmu, a dále z Pekingu cestoval na jihovýchod až po přístav Cuan-čou.

V roce 1292 velký chán Marca Pola s otcem a strýcem bohatě odměnil a propustil ze svých služeb. Ale svěřil jim ještě jeden důležitý úkol – vybavil je dopisem pro papeže Gregora X., kterého žádal, aby do Číny vyslal stovky křesťanských kněží. Papež mu vyhověl a poslal do Číny františkánského mnicha Giovanniho de Montecorvina. Chán tou dobou konvertoval k budhismu, začal používat tibetské písmo, ale na svém dvoře přijímal zástupce různých kultur a náboženství.

Domů...

Do Benátek se Marco společně s otcem a strýcem Matteem vrátili po tříleté cestě. Na lodi se plavili jihočínským mořem do Končinčíny a na Sumatru, kde na půl roku uvízli. Čekali totiž půl roku na příznivý vítr. Poté pokračovali přes Cejlon na Malabarské pobřeží Indie a podél perských břehů do Basry. Nakonec se přes Černé moře, Trapezunt a Konstantinopol dostali zpátky do Evropy.

Cesta v něm ale samozřejmě zanechala stopy a později vše o své dobrodružné cestě, která měřila přes 9 000 km od Turecka po Čínu nadiktoval jistému Rusticellovi z Pisy, s nímž v roce 1299 sdílel celu ve vězení v Janově. Okolnosti zajetí zůstávají opředené tajemstvím. Kniha vyšla prvně ve starofrancouzštině pod názvem Milion a záhy se stala jednou z nejoblíbenějších knih středověku a je považovaná za první zeměpisné dílo o Asii.

Byl tam nebo ne?

Přesto se ale objevují mezi historiky a archeology pochybnosti o tom, zda slavný benátský kupec v Číně vůbec byl. Skupina italských archeologů je dokonce přesvědčená, že byl spíše nadaným posluchačem a fantastou, než statečným dobrodruhem. Historky měl naposlouchat na pobřeží Černého moře, když obchodoval s Peršany. Svá tvrzení archeologové opírají o to, že se v Polově Milionu objevuje celá řada nepřesností. Například zaměnil dvě invaze Kublaj-chána do Japonska. K první došlo v roce 1274 a k druhé pak o sedm let později. "Plete si je, mísí detaily z první expedice s tou druhou. Ve zprávě o první invazi kupříkladu vzpomíná na tajfun, který flotilu zasáhl při odjezdu z Koreje k japonskému pobřeží. To se však stalo až v roce 1281," řekl šéf italského archeologického projektu v Japonsku Daniele Petrella z univerzity v Neapoli. Odborníci moc nevěří tomu, že by si někdo, kdo byl očitým svědkem, tyto události popletl.

Další zmatky ukazují na používání perských výrazů místo čínských. Marco Polo v Milionu tvrdí, že nejprve působil coby emisar na chánově dvoře v dnešním Mongolsku a později odešel ve službách císaře do Pekingu. V textu se ale objevuje perské názvosloví pro technické výrazy i pro místní pojmenování. A to by někdo, kdo tam tak dlouho pobýval údajně nikdy nenapsal. Navíc o Polovi není žádná zmínka ani v mongolských či čínských spisech z té doby. Stejně tak nenajdeme nic ani ve spisech z Benátek, a to je opravdu trochu zvláštní, když slavný italský kupec tvrdil, jak jeho rodina s Čínou čile obchodovala. Tento fakt neunikl odbornici na čínskou kulturu a kurátorce čínských sbírek v Britské knihovně Frances Woodové, která je autorkou knihy "Did Marco Polo Go to China?" (Dojel Marco Polo do Číny?) z roku 1995, a která napsala, že ač Ital popisuje "každodenní život v Číně", zcela opomněl popsat třeba tolik charakteristické čajové obřady, pro Evropana tehdy zcela nezvyklý způsob stravování s pomocí čínských hůlek, zvyk stahování chodidel mladých žen a nezmínil ani takovou stavbu jakou je Velká zeď. A to uznáváme, že je trochu divné.

Podobné články

Doporučujeme

Další články