Česko momentálně asi nemá větší téma než burkini. Zatímco zbytek světa se s problematikou muslimských celotělových plavek vypořádal již loni v létě, do naší zemičky dorazily poprvé minulý víkend a hned je z toho to pravé české pozdvižení. Dvojici muslimek v burkinách zachytil na fotografii v pražském aquaparku uvědomělý vlastenec (kdo k čertu nosí foťák do bazénu?!?), o incidentu informoval na protiislámské skupině na Facebooku a mela mohla začít.

profimedia-0217412420.jpg

Díky burkinám začaly ministryně Marksová a Šlechtová dávat smysl. Všechna čest, to se ještě nikdy nikomu a ničemu nepovedlo. (Foto: Profimedia.cz)

V uplynulých dvou dnech jsme se na českém internetu mohli setkat prakticky se vším, co ke správnému virtuálnímu tažení českého křižáctva proti muslimské hordě patří. Nechyběly příspěvky naplňující skutkovou podstatu §356 trestního zákoníku, tedy trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Stejně tak nechyběly adekvátně idiotské sluníčkářské komentáře různých salónních levičáků, kteří neváhali napsat, jak je islám nejlepší, muslimové jsou nejlepší, za všechno může bílý heterosexuální ultačovatel, potřebujeme přijmout milion uprchlíků a burkiny by měly nosit všechny ženy, i když zrovna nejdou plavat.

Zároveň během vyhrocené debaty o burkinách došlo k jevu naprosto nečekanému. O ten se postaraly ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová a ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Zázrak vyvolaný burkinami spočíval v jejich případě v tom, že vyjádření obou ministryň ke kauze snad poprvé v historii mělo hlavu a patu a dávalo smysl. Na dotaz serveru iDNES.cz obě ministryně zvládly dodat věcnou a smysluplnou odpověď. Až se skoro nechce věřit, že jim někdo nenaboural e-mail a neodpověděl za ně.

bur.jpg

Ze zlatého fondu ministryně pro místní rozvoj. Kdyby to napsal Guillaume Apollinaire, učíme se o tom ve školách. (Foto: twitter.com)

Ministryně Šlechtová je proslulá hlavně svými obskurními příspěvky na sociálních sítích. Pokud zrovna nepíše surrealistické texty typu: "Krávy i býci jsou prima. Věří anebo ne. Jako ministr se zpovídám za vše. Mám nové prkénko na WC, třeba to někoho zajímá," tak se třeba fotí v kanceláři s rakvemi. Víceméně každé její vyjádření si zasluhuje větu po větě rozebrat odborníky na avantgardní dadaismus, aby se čtenář vůbec dozvěděl, co mu vlastně ministryně chtěla sdělit. Naproti tomu ministryně Marksová nemá se smysluplností svých vyjádření problém, nicméně většina z nich jako by byla vystřižená z feministicko-neomarxistické příručky mladého levičáka. Světe div se, jakmile šlo o burkiny, Šlechtová ze sebe dostala hned několik souvislých vět, s nimiž nejde nesouhlasit a vyjádření Marskové bylo objektivní a prosté jakéhokoliv ideologického zabarvení.

Obě političky se shodly na tom, že vzhledem k neexistenci zákonné úpravy si každý provozovatel aquaparku nebo koupaliště může sám zvolit, co bude ve svém areálu tolerovat a co ne a návštěvníci musí tato pravidla respektovat. Marksová nadto správně vypíchla fakt, že pokud návštěvník dodrží hygienická pravidla a pravidla stanovená provozovatelem, pak se může koupat v burkinách nebo čemkoliv jiném. Kéž by oběma ministryním duchapřítomnost nabytá v burkinové kauze vydržela. A ještě více záhodno by bylo, kdyby smysl začali dávat i další jejich kolegové a kolegyně.

Zde se můžete podívat, jak ministryni Marksovou nepěkně podrazili redaktoři ČT.