Paříž je proslulá jako město romantiků a není tedy nic neobvyklého, když se v ulicích města odehraje svatba. Ani svatba dvou gayů v dnešní době není vlastně ničím zvláštní, když zákon stejnopohlavní svazky povoluje. Svatba policisty Xaviera Jugelého s jeho partnerem Etiennem Cardilesem nicméně byla neobvyklá. Jeden z novomanželů byl totiž v době konání téměř dva měsíce po smrti.
Jugalé byl jedním z policistů, který byl zastřelen během teroristického útoku na třídě Champs-Élysées v dubnu tohoto roku. Pro mnoho Francouzů se stal hrdinou boje s terorismem. Sedmatřicetiletý policista zasahoval během teroristického útoku v Bataclanu, hlídal při znovuotevření klubu a následně byl teroristou zavražděn během útoku na proslulém obchodním bulváru.
Jakkoliv byl padlý policista oslavován, jeho veřejná posmrtná svatba sklidila vlnu kritiky. Samotný fakt, že Xavier Jugelé byl mrtvý, ani tak nevadil, francouzské právo posmrtnou svatbu v určitých případech dovoluje. Problém nastal v tom, že z obřadu se pro mnohé konzervativnější obyvatele francouzského hlavního města stala agitační oslava současné liberálně levicové ideologie, což potvrdila i přítomnost bývalého francouzského prezidenta Francoise Hollanda nebo starostky Paříže Anne Hidalgové.
Kontroverzní svatba podle názorů kritiků nebyla žádnou důstojnou oslavou padlého hrdiny, ale naopak jeho zneužitím pro ostentativní podporu homosexuality a bezbřehé tolerance, kde se u portrétu zastřeleného Jugelého mohli opět sejít levicoví politici, chytit se za ruce a prohlásit, jak musíme bránit západní hodnoty před terorismem. Jsou ale veřejné svatby mrtvých gayů těmi západními hodnotami, které máme chránit?
Nejste si jistí, zda náhodou také nejste gay? Zde zjistíte, jak to s vaší orientací vlastně je.