Bunkr číslo 599 stojí u holandského Culemborgu od roku 1939. Coby součást takzvané Nové holandské vodní linie měl během náletů ochránit vojáky před bombami. Linie se táhla mezi městy Muiden, Utrecht, Vreeswijk a Gorinchem a v případě potřeby se dala zaplavit, aby se tak zpomalil postup nepřítele. Tvořilo ji celkem sedm set bunkrů, ale nakonec moc dlouho nevydržela. Němci linii ovládli v květnu 1940.
Holandské úřady se nedávno rozhodly předělat bunkr 599 na válečný památník. Architektonické studio RAAAF přišlo s nápadem přeříznout ho napůl.
Bunkr má stěny a strop z více než dvou metrů železobetonu, který se samozřejmě nedá řezat nožem. Používá se na to takzvaná lanová pila - ocelové lano opatřené kroužky, na kterých jsou v kovovém pojivu řezné diamanty (ne šperkařské, ale průmyslové). Lano je vedeno smyčkou kolem řezaného objektu a přes hydraulicky nebo elektricky hnané kolo je velkou rychlostí protahováno betonem. Pomocí vratných kladek může lano pronikat i do nepřístupných míst. Tahle technologie se původně používala v kamenolomech, až někoho napadlo, že by šla použít i na železobeton.
Přeříznout bunkr trvalo čtyřicet dnů. Podívejte se na video, jak to probíhalo:
Materiál mezi dvěma řezy byl pak odstraněn jeřábem, takže v bunkru vznikl průchod. To zaprvé filozoficky zpochybnilo někdejší ochrannou funkci bunkru a zadruhé to nabídlo pohled na strukturu bunkru ze zcela nové a překvapivé perspektivy.
Při průchodu bunkrem si uvědomíte děsivou sílu bomb. V extrémně tvrdém materiálu si navíc všimnete stop po řezání – „škrábanců“, které zůstaly po diamantovém laně. Ale hlavně se vám aspoň na okamžik vrátí schopnost dětského údivu nad pozoruhodným světem kolem nás: „Týýý vole! Voni ten válečnej bungr normálně přefikli jako bochník chleba! To jsou teda borci!“
Anketa
Co byste chtěli zkusit přeříznout?
A TADY se podívejte, jak se dá chodit po vodě.