Klauni, masky, loutky a v tomto období také velikonoční zajíci: věci, které mají být veselé a srandovní, jsou ve skutečnosti hrůzné, nepřirozené a zvrácené.
Dětství je obdobím úzkosti a strachu, jak trefně poznamenává Sigmund Freud. My dospělí si dětství často představujeme jako (ztracený) bezstarostný ráj plný štěstí. Ale to jen proto, že jsme zapomněli a vytěsnili úzkost z budoucnosti i nezměrného tajemného děsivého světa kolem, proti kterému jsme byli zcela bezmocní. Klauni, masky, loutky a vůbec svět dětské fantazie ovšem celou tu hrůzu za maskou veselí neodbytně prozrazují a připomínají. V každé takové zpředmětněné fantazii lze číst, čeho se děti bojí. Co nám o zdrojích dětské úzkosti prozrazují velikonoční zajíčci? Čeho se děti bojí?
1. Úzkost přenesená na dítě matkou
2. Strach ze smrti rodičů
3. Strach z odloučení
4. Strach ze světa dospělých
5. Strach z cizích lidí
6. Strach z nadpřirozena
6. Strach z neznámého
7. Strach z vlastního selhání
9. Strach z vlastní konečnosti
Další velikonoční zajíci na vás vykouknou ODTUD.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
