fb pixel
Vyhledávání

Boření mýtů: Prokřupávání kloubů nezpůsobuje jejich poškození

Kdo nekřupe s námi, křupe proti nám.
Zdroj: butterbin.com

"Když si budeš ‘křupat’ klouby, budeš mít artritidu!" Pokud si rádi prokřupáváte klouby na prstech nebo kdekoli jinde, určitě jste tenhle zděšený výkřik už párkrát slyšeli. Můžete být ale naprosto v klidu. Nic podobného nehrozí. Co vlastně způsobuje zvuk, který někomu přináší uvolnění a jinému z něj zhnusením ztuhnou rysy?

Radka Pružinová
Radka Pružinová 5.11.2017, 13:00

Vzrušená a nekonečná debata o škodlivosti prolamování a následného prokřupávání prstů začala už před několika desítkami let. Vědci se pustili do zkoumání tohoto na první pohled nevinného zlozvyku. A zjistili, že je nevinný i na pohled druhý.

Nejdále zašel asi Donald L. Unger, který křupal na vlastní pěst, nejen obrazně řečeno. V období dlouhém neuvěřitelných 50 let si několikrát denně řádně prokřupal prsty na levé ruce. Pravou nechával zcela v klidu. Za tu dobu si prokřupl prsty na levačce zhruba 18 520x. Ani po tolika pokusech přivodit si artritidu k žádným degenerativním změnám, a to ani v podobě nadměrného třesu nebo jakýchkoli jiných zdravotních nedostatků ve srovnání s "šetřenou" pravou rukou, nedošlo. Donald L. Unger získal dokonce v roce 2009 Nobelovu cenu za medicínu.

Samovýzkum jednoho člověka by ale pochopitelně nemohl být považován za směrodatný. Vědeckých studií bylo provedeno mnohem více. Například vědci z Mount Carmel Mercy Hospital v Detroitu při zkoumání tří stovek pacientů došli - poté, co nezpozorovali žádný rozdíl mezi těmi, kteří si své klouby prokřupávali a těmi, kteří je nechali na pokoji, žádný rozdíl - k závěru, že křupání kloubů škodlivé rozhodně není. Nicméně varují, že tento zlozvyk může vést k oslabení síly stisku ruky.

Co ale způsobuje onen zvuk, který někteří milují a jiní ze srdce nenávidí? A proč máme tendenci si klouby prokřupávat? Za všechno může podtlak a následné působení hydrostatického tlaku.

Kloub je obklopen tzv. synoviální tekutinou, kterou můžete znát i pod označením "kloubní maz". To je vazká kapalina uvnitř kloubního pouzdra, která klouby, laicky řečeno, promazává a snižuje tření kloubních ploch. Když klouby povytahujeme nebo ohýbáme za účelem křupnutí, napínáme tak kloubní pouzdro, které zvětšuje svůj objem a v kapalině se tak vytvoří podtlak. Plyny rozpuštěné v synoviální kapalině se spojí a utvoří bublinku. Ta potom praskne a utvoří rázovou vlnu - a lupnutí je na světě. Klouby si nemůžete křupnout hned znovu, protože trvá zhruba půl hodiny, než se plyny v synoviální kapalině opětovně rozptýlí.

A jak je to s výše zmiňovaným uvolněním?

Křupnutí opravdu přináší chvilkové uvolnění. Po natažení a křupnutí se od sebe kloubní plochy na chvilku oddálí až o pár milimetrů a zvýší se tak rozsah pohybu. Jindy pevné kloubní pouzdro a šlachy se mírně uvolní. Proto je to tak příjemné. Tedy těm, kteří to nemusí jen poslouchat...

Tak jako tak, všeho moc škodí. Takže klidně křupejte, moc to ale nepřehánějte, a hlavně si pamatujte, že vaše "křupací svoboda" končí tam, kde začíná ucho, které tento zlozvyk nesnáší.

A TADY máte videodůkaz, že čím jste menší, tím toho víc sníte.

Podobné články

Doporučujeme

Další články