Boření mýtů: Prokřupávání kloubů nezpůsobuje jejich poškození

Obrázek uživatele Radka Pruzinova
05.11.2017, 13:11

"Když si budeš ‘křupat’ klouby, budeš mít artritidu!" Pokud si rádi prokřupáváte klouby na prstech nebo kdekoli jinde, určitě jste tenhle zděšený výkřik už párkrát slyšeli. Můžete být ale naprosto v klidu. Nic podobného nehrozí. Co vlastně způsobuje zvuk, který někomu přináší uvolnění a jinému z něj zhnusením ztuhnou rysy?

Vzrušená a nekonečná debata o škodlivosti prolamování a následného prokřupávání prstů začala už před několika desítkami let. Vědci se pustili do zkoumání tohoto na první pohled nevinného zlozvyku. A zjistili, že je nevinný i na pohled druhý.

Nejdále zašel asi Donald L. Unger, který křupal na vlastní pěst, nejen obrazně řečeno. V období dlouhém neuvěřitelných 50 let si několikrát denně řádně prokřupal prsty na levé ruce. Pravou nechával zcela v klidu. Za tu dobu si prokřupl prsty na levačce zhruba 18 520x. Ani po tolika pokusech přivodit si artritidu k žádným degenerativním změnám, a to ani v podobě nadměrného třesu nebo jakýchkoli jiných zdravotních nedostatků ve srovnání s "šetřenou" pravou rukou, nedošlo. Donald L. Unger získal dokonce v roce 2009 Nobelovu cenu za medicínu.

Samovýzkum jednoho člověka by ale pochopitelně nemohl být považován za směrodatný. Vědeckých studií bylo provedeno mnohem více. Například vědci z Mount Carmel Mercy Hospital v Detroitu při zkoumání tří stovek pacientů došli - poté, co nezpozorovali žádný rozdíl mezi těmi, kteří si své klouby prokřupávali a těmi, kteří je nechali na pokoji, žádný rozdíl - k závěru, že křupání kloubů škodlivé rozhodně není. Nicméně varují, že tento zlozvyk může vést k oslabení síly stisku ruky.

Co ale způsobuje onen zvuk, který někteří milují a jiní ze srdce nenávidí? A proč máme tendenci si klouby prokřupávat? Za všechno může podtlak a následné působení hydrostatického tlaku.

Kloub je obklopen tzv. synoviální tekutinou, kterou můžete znát i pod označením "kloubní maz". To je vazká kapalina uvnitř kloubního pouzdra, která klouby, laicky řečeno, promazává a snižuje tření kloubních ploch. Když klouby povytahujeme nebo ohýbáme za účelem křupnutí, napínáme tak kloubní pouzdro, které zvětšuje svůj objem a v kapalině se tak vytvoří podtlak. Plyny rozpuštěné v synoviální kapalině se spojí a utvoří bublinku. Ta potom praskne a utvoří rázovou vlnu - a lupnutí je na světě. Klouby si nemůžete křupnout hned znovu, protože trvá zhruba půl hodiny, než se plyny v synoviální kapalině opětovně rozptýlí.

A jak je to s výše zmiňovaným uvolněním?

Křupnutí opravdu přináší chvilkové uvolnění. Po natažení a křupnutí se od sebe kloubní plochy na chvilku oddálí až o pár milimetrů a zvýší se tak rozsah pohybu. Jindy pevné kloubní pouzdro a šlachy se mírně uvolní. Proto je to tak příjemné. Tedy těm, kteří to nemusí jen poslouchat...

Tak jako tak, všeho moc škodí. Takže klidně křupejte, moc to ale nepřehánějte, a hlavně si pamatujte, že vaše "křupací svoboda" končí tam, kde začíná ucho, které tento zlozvyk nesnáší.

A TADY máte videodůkaz, že čím jste menší, tím toho víc sníte.


Komentáře