Největší strach míváme z toho, co neznáme. Tady je věcný a nezaujatý popis náboženství, které vyznává asi 1,6 miliardy lidí. Zvykejme si na něj – budeme to potřebovat.
V posledním díle seriálu se seznámíme se základními principy, které vás při cestování po muslimských zemích potkají. Kdo je nezná, sice nic moc neriskuje, ale taky nic nepochopí.
Princip halál a harám
a0nh4b_halal_meat_2939610b.jpg
Produkty halál jsou na Západě často terčem bojkotu antiislámských aktivistů (Foto: telegraph.co.uk)
Korán a další věroučná islámská literatura obsahuje mimo jiné i detailní přehledy věcí a činností zakázaných (harám) a povolených (halál). Mezi tyto vnější projevy muslimské víry, s nimiž se každý cestovatel po islámských zemích běžně setká, patří namátkou třeba zákaz požívání „nečistého“ vepřového masa, alkoholu (údajně proto, že kvůli opilosti by mohl muslim vynechat modlitbu) a drog. Velmi přísné tresty za užívání drog v některých islámských zemích jsou ovlivněny právě tímto čistě náboženským požadavkem.
Právo šaría
Na rozdíl od našich sekulárních („odcírkevněných“, světských) křesťanských zemí v mnoha islámských zemích víra dodnes silně splývá s politikou, státním zřízením, zákonodárstvím (známé je přísné islámské právo šaría) a také s mnoha dalšími rozměry každodenního života. Z toho jsou pak odvozovány i takové detaily, jako je systém trestů za kriminální činy, zákonem povolený počet manželek či „slušné“ oblečení (ženy by měly být v islámských zemích zahaleny od kotníků po krk a vlasy by měly mít zakryté šátkem).
sharia-sack1.png
Některé extrémní islámské skupiny se právo šaría snaží prosadit i v západních zemích (Foto: roedersrants.com)
Islamisté i politici jednotlivých muslimských zemí se ale často přou o to, zda některé z těchto „islámských“ hodnot nejsou spíš jen obecnými kulturními zvyklostmi dané oblasti, které ve skutečnosti s islámem nemají příliš společného. Pomozme si srozumitelnější analogií: mají moravské lidové kroje a pěstování vína v okolí Mikulova nějakou souvislost s křesťanstvím, nebo se to prostě na Moravě jen tak odedávna dělá?
V některých zemích s muslimskou většinou už ale islám do veřejného života příliš nezasahuje. Například v poměrně sekulárním Turecku, kde ho začátkem 20. století vytlačil do osobní sféry reformátor Mustafa Kemal.
Obávaný džihád
Důležitou poviností každého muslima je džihád čili šíření víry (přesněji řečeno „usilování na Boží cestě“). To bylo v minulosti snad nejčastěji nepochopeno, nebo i záměrně dezinterpretováno jak muslimskými panovníky, tak i protivníky islámu. Do pojmu „džihád“ se totiž vejde obávané muslimské „šíření víry ohněm a mečem“ stejně dobře jako zcela nenásilné misijní vysvětlování podstaty islámu nevěřícím, o což se přece snaží i všechna ostatní náboženství.
jihad.jpg
Může to být pravda, ale záleží na tom, kdo džihád vede a jak to myslí (Foto: islampfr.com)
Obhájci islámu navíc často tvrdí, že fanatická „svatá válka“ byla jen hrubým zneužitím džihádu světskými panovníky k politickým a mocenským cílům, které se skutečným islámem neměly a nemají nic společného (k džihádu proti USA a celému křesťanskému Západu vyzýval všechny muslimy světa třeba Saddám Husajn, Usama bin Ládin nebo nově bojovníci Islámského státu v Iráku a Sýrii). Pravou podstatou islámu je totiž mír a klid a nutit jinověrce k přestupu na islám násilím Korán přímo zakazuje.
„Muslimští apologeti někdy sarkasticky poznamenávají, že představa smrtících zbraní, uťatých rukou a zahalených žen charakterizuje islámskou kulturu podobně výstižně jako nacismus a stalinismus kulturu evropskou,“ shrnuje český arabista L. Kropáček v knize Duchovní cesty islámu.
"Mír s tebou!"
Univerzálně použitelný islámský pozdrav, jehož znalost vám ve většině muslimských zemí otevře lidská srdce, zní Salám alejkum! („Mír s tebou!“). Odpověď zní Alejkum wa salám!
Muslimský osud
Výraz, který v muslimských zemích také často uslyšíte, zní inšalláh (insha‘Allah), něco jako „Děj se vůle Boží“ nebo „Pokud si to bude Bůh přát“. Vyjadřuje islámský fatalismus, podle něhož všemohoucí Bůh předurčil náš osud (qadar, qismah, kismet). Nemůžeme ho změnit, protože Bůh s námi má předem daný záměr.
Podle extrémnější sunnitské interpretace je tedy jediná svoboda, kterou máme, rozhodovat se mezi dobrem a zlem (ale Bůh už stejně předem ví, co si zvolíme). Podle volnější šíitské interpretace kismetu prostě jen ke všemu, co děláme, potřebujeme kromě vlastního přičinění a úsilí i Boží požehnání.
V obou případech si všimněte zásadního rozdílu oproti buddhistické a hinduistické karmě, kde nic předurčeno není a kde si člověk svůj život a osud aktivně tvoří zcela sám svým myšlením a činy, a to i ve svých minulých vtěleních.
Chování muslimů k nám nevěřícím
Muslimové vás při náhodných debatách budou přátelsky přesvědčovat, že islám je to nejlepší náboženství na světě. Pokud jste ateista nebo agnostik, neříkejte jim to. Vynechte i přímou kritiku a odmítání islámu. Ne že by vás za to snad někdo napadal nebo vraždil. Muslimové by vás jen považovali za podivína, nezdvořáka a káfira (odmítače či popírače islámu).
Raději odpovězte, že každý má svou víru a vy že prostě věříte v Ježíše. Přijmou to úplně v pohodě, protože islám považuje křesťany a židy za spřízněné „vyznavače náboženství Knihy“ (na rozdíl od hinduistů, buddhistů a dalších polytheistů, které korán označuje výrazem mushrik a má k nim mnohem horší vztah než ke křesťanům).
Muslimové vám jen vysvětlí, proč se coby masíhí (vyznavači Mesiáše) mýlíte. „Isa ibn Maryam“ podle muslimů nezemřel na kříži a nevstal z mrtvých, ale Bůh ho vzal přímo do ráje, Ježíšovo proroctví později překonal Mohamed… U čaje to bývá zajímavá věroučná debata.
(První díl seriálu najdete ZDE, druhý ZDE, třetí ZDE, čtvrtý ZDE. Autor je agnostik, nikoli muslim. Na cestách po různých islámských zemích od Turecka po Indonésii prožil více než tři roky života).
Podobné články
Martin Miko
Jana Mrákotová
Doporučujeme
