Romantické mládí

Antonín Novotný se narodil v prosinci roku 1904 v Letňanech, v té době nebyly ještě součástí Prahy. Jeho rodina nebyla nikterak bohatá – otec se živil jako zedník. Se svou budoucí manželkou Boženou Fridrichovou se seznámil už v dětství (bydlel o ulici dál), tato romantická láska jim vydržela až do stáří. Antonín Novotný se vyučil zámečníkem, ale pracoval jako dělník v ČKD. Oženil se v roce 1929.

V roce 1921 (v 17 letech) vstupuje do Komunistické strany Československa. Je oddaný straník a prochází řadou funkcí, od roku 1937 působí jako tajemník KSČ v Hodoníně. Většinu svého politického života však stráví v Praze. Zde má možnost setkat se s budoucími vůdci KSČ, s tzv. karlínskými kluky. Za okupace zůstal v protektorátu, na rozdíl od některých komunistů a špiček KSČ, které emigrovaly. Podílel se na ilegální činnosti zakázané KSČ. V září roku 1941 byl zatčen a skončil v táboře Mauthaussen. Měl štěstí – dostal zde práci svářeče a byl pod ochranou tajné komunistické organizace, která v tomto táboře existovala. Zde se seznámil například s Otou Šikem a Jiřím Hendrychem, který se po válce stal pravou rukou Novotného.

Po únoru 1948

„Antonín Novotný – ke všemu ochotný“ – toto heslo se (nejvíce ve studentských kruzích) uchytilo především v 60. letech. Do značné míry popisuje hlavní kvality Novotného – oddanost straně a ochotu měnit svůj názor podle stranického diktátu. Dnes jej většina lidí nazývá kariéristou – jeho snem byla funkce generálního tajemníka – faktického držitele moci. Ve volbách 1945 se objevil na kandidátce KSČ, ale zvolen nebyl, poslancem se stává až po roce 1948. V revolučních dnech února 1948 to byl on a Viliam Široký, kteří se dostali do sporu se Slánským, když požadovali, aby Lidové milice měly zbraně. Jeho řevnivost s Rudolfem Slánským (tehdy generálním tajemníkem strany) dosáhla svého vrcholu v roce 1949, kdy Slánský dokonce uvažoval, že by s Novotným uspořádal politický proces (on sám se stal obětí jednoho takového). Právě smrt Slánského mu otevřela cestu do funkce prvního tajemníka – Sověti zde chtěli mít někoho nevýrazného. Byl častým návštěvníkem sovětského velvyslanectví – stěžoval si zde snad na každého – na Slánského, Zápotockého, na ministry. Má také velký podíl na politických procesech.

Nejhezčí prezident

V listopadu 1957 umírá Zápotocký. Čeká se na „doporučení“ (rozkaz) z Moskvy, kdo má nastoupit na jeho místo. Nastává bizarní situace. Obecně se soudí, že to bude Viliam Široký. V Praze se již tisknou plakáty oslavující jej jako nového prezidenta, televizní a rozhlasoví hlasatelé dostali jeho životopisy. Ochranka byla připravena vyzvednout jej v jeho vile. Sověti však rozhodli jinak. Prezidentem se stane Antonín Novotný. Toto rozhodnutí překvapí všechny české představitele KSČ. Kumuluje tak moc – jednak je prvním tajemníkem a také prezidentem – říká se, že byl prezidentem na půl úvazku, jelikož více svého pracovního času věnoval práci tajemníka. Jedno z prvních jeho rozhodnutí bylo snížení platu prezidenta. Sám svou mzdu mnohdy věnoval straně, nebo na zvelebení zahrad Pražského hradu. Byl to právě on, kdo vyslovil, že první fáze komunismu je již dosaženo a změnil název republiky na socialistickou. Novotný sám byl velice skromný, ale uvědomoval si moc peněz. Korumpoval své okolí pověstnými obálkami (na radu Chruščova), Zdeněk Fierlinger si měl takto „bokem“ vydělat okolo milionu korun. Také přehlížel rozkrádání majetku, když si vrcholní politici stavěli své vily. Historik Václav Černý o něm řekl, že neměl žádnou vnitřní kulturu, delší proslovy mu dělaly problém (polykal slabiky), používal výrazy jako demogracie, balgon. Jeho chování hraničilo s buranstvím – při návštěvě Slovenska se dostal do sporu s Maticí slovenskou, obvinil ji ze separatismu, a dary, které chtěli předat jeho manželce odmítl se slovy: „Božka nic neber!“ Proslul svým negativním vztahem ke Slovákům. Novotný nebyl intelektuál ani znalec etiky, ale jedno se mu musí nechat – ženy jej měly velmi rády a považovaly jej za krásného. Když byl jako delegát na Valném shromáždění OSN, měl být zvolen za nejhezčího státníka, který se zúčastnil. Měl také přezdívku „der schöne Toni“ (fešák Tony). Byl to právě on, kdo zahájil proces liberalizace, jenž završil Dubček. To mu později podrazilo nohy a vyneslo na vrchol normalizátora Husáka. Veřejnost jej za jeho vlády neměla ráda, v roce 1969 však studenti nosili placky s nápisem „Sorry Tony“.

ZDROJE:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Antonín_Novotný

Rudí prezidenti (2018, dokumentární série)

Český rozhlas: Portréty - Antonín Novotný

https://cs.wikipedia.org/wiki/Viliam_Široký