Páteční ráno v Barceloně nebylo pro obyvatele katalánské metropole nijak veselé. Město se vzpamatovává z teroristického útoku, ke kterému došlo ve čtvrtek v odpoledních hodinách. Do davu lidí v rušné čtvrti La Rambla najela vypůjčená dodávka řízená jedním z teroristů. Útok si vyžádal prozatím 13 mrtvých a nejméně 100 zraněných lidí, z toho některých vážně. V nedalekém městě Cambrils se pak policistům včas podařilo zneškodnit další pětici teroristů a zabránit tak druhému útoku.
Prakticky bezprostředně po útoku se k činu přihlásil Islámský stát. Policistům se podařilo zadržet několik podezřelých většinou marockého původu, kteří ve Španělsku dlouhodobě žili a někteří měli i španělské občanství. Vyšetřování je v plném proudu a zatím odhalilo málo, nicméně má se za to, že útoky v Barceloně a Cambrils má na svědomí stejná islamistická buňka. Španělsko se tak zařadilo po bok Francie, Velké Británie a Německa a stalo se další zemí, v níž teroristé využili půjčeného nákladního auta, aby s ním rozsévali smrt.
Po útoku zazněly snad všechny klasické „sluníčkářské“ argumenty. Čin neměl nic společného s islámem, útočili zmatení, frustrovaní a psychicky labilní mladíci a podobné útoky patří k dnešnímu životu ve velkých městech a jsou vyvolány mimo jiné nedostatkem tolerance k přistěhovalecké komunitě, což vede její členy k podobně zoufalým činům. Hlavně se musíme semknout, nepodlehnout xenofobním náladám a více se tolerovat. Konkrétně argument s tolerancí je nicméně zrovna v případě Barcelony ještě více mimo než všechny ostatní.
Byla to právě Barcelona, která se jen před pár měsíci stala dějištěm jedné z největších demonstrací na podporu přijímání uprchlíků. V ulicích města se procházelo více než 160 tisíc lidí, kteří volali po okamžitém splnění závazku Španělska k přijetí nejméně 16 tisíc uprchlíků na základě evropských přerozdělovacích kvót. Demonstrující označovali postup španělské vlády, která zatím přijala jen něco málo přes 1000 migrantů, za ostudný, vypočítavý a xenofobní. Primátorka Barcelony, Ada Colau, v čele průvodu pronesla, že je hrdá na své město, které je uprchlíkům otevřené a chce je přivítat.
Málokteré město poskytlo nejen uprchlíkům, ale i přistěhovaleckým komunitám dlouhobě na jeho území pobývajícím tak otevřenou náruč jako Barcelona. Druhé největší španělské město bylo i důkazem toho, že fungující integrace lze dosáhnout, ve městě nebyly žádné obávané problematické čtvrti, nepanovaly zde xenofobní nálady a lidé bez ohledu na vyznání či barvu pleti zde žili bok po boku bez jediného problému. Ani to však ale nestačilo, aby se město dostalo do hledáčku islámských radikálů. Paradoxem je, že ve stejnou chvíli, kdy v ulicích Barcelony umírali lidé pod koly teroristy zavřeného auta, zachránili Španělé u břehů země 600 tonoucích uprchlíků. Na toleranci nesmíme ani ve stínu terorismu rezignovat. Jen se bohužel ukazuje, že není ani zdaleka tak samospásná, jak si její největší propagátoři myslí.
Idiotské argumenty, které zaznívají po každém teroristickém útoku, naleznete zde.