V roce 1984 zažil IT svět přestup roku. Nejvyšší kápo Commodore utekl ke konkurenčnímu Atari, na což jeho ‚bývalá firma‘ hbitě zareagovala nákupem slibného startupu jménem Amiga. A o rok později se začaly dít věci, které už dnes pamatují jen třicátníci, případně ještě starší vykopávky.
Historka je to tak výživná, že si ji u třicátého výročí Amigy (španělský výraz pro kamarádku) nemůžeme nechat pro sebe. Jack Tramiel byl hlavním mozkem Commodore, který do značné míry stál za komerčním úspěchem slavného osmibitového počítače Commodore 64 – na vývoji počítače extrémně šetřil, osekával všechny rozpočty, nenechával softwarovým vývojářům skoro žádnou marži a svou lakotou a chováním udělal ze čtyřiašedesátky obrovský hit.
V roce 1984 ovšem nespokojenost zbytku výkonné rady s jeho řízením firmy dosáhla vrcholu a Tramiel naštvaně podal demisi. A to jen pár dnů poté, co se z Commodore po předchozích tří let stala firma s miliardovým obratem... ale zároveň jedna z těch, které se herní vývojáři začali vyhýbat, protože věděli, že s Tramielem ve vedení nic nesvedou.
K jejich smůle Tramiel v podstatě okamžitě přesedlal do konkurenčního Atari, které samozřejmě chtělo člověka, který svede zázraky. Jenže se stalo něco, co nikdo nečekal. Commodore koncem roku 1984 za peníze vydělané s Tramielovou pomocí koupil slibný startup jménem Amiga a postavil na svou dobu neuvěřitelně pokrokový počítač, který se jmenoval prostě Amiga (zpětně přejmenován na Amiga 1000). Byl to šestnáctibitový stroj se čtyřnásobnou pamětí oproti Commodoru 64, nabízel barevnou grafiku, čtyřkanálový zvuk, jeho silný procesor se dal vyměnit za ještě rychlejší a dokonce se dala rozšířit i paměť.
V dobách, kdy PC teprve hledalo samo sebe a Apple byl spíše pracovním nástrojem, se tak zjevil stroj, který zvládal multimédia a multitasking. Předběhl svou dobu tak moc, že vlastně samotný Commodore nevěděl, jestli bude mít vůbec úspěch, a tak ani na krabice své logo nedal. Amiga tehdy i s monitorem stála nějakých 1600 dolarů, ale přesto spustila revoluci. Podobně jako předchozí osmibiťáky nebo herní konzole od Nintenda a Segy se ale dala bez probémů připojit ke klasické (třeba i černobílé) televizi a nabídka jejích her se začala rychle zvětšovat.
Obrovským hitem byl ale až nástupce tisícovky – Amiga 500. Jméno bylo zvoleno podle startovní cenovky, která ale nakonec byla před začátkem prodejů v roce 1987 o stovku vyšší. Pětistovka na tom byla hardwarově podobně jako tisícovka, ale nabízela víc portů a víc možností rozšíření. Především byla skoro dvakrát dražší a na tehdejším trhu jí nemohlo nic konkurovat. Žádný jiný osobní počítač nenabízel podobný výpočetní nebo grafický výkon.
Atari pod vedení Tramiela oponovalo (dokonce předběhlo Amigu) s modely Atari ST, které však navzdory stejnému procesoru a větší paměti neuměly multitasking a měly slabší grafický výkon. Atari také táhnul ke dnu nefunkční operační systém a vlastně i osoba Jacka Tramiela, kterému najednou jeho obchodní partneři z řad vývojářů nemohli přijít na jméno. Amiga tak odstartovala v čele před Atari, a to už její náskok nikdy nestáhlo. STčka dodnes patří k nejúspěšnějším modelů osobních počítačů osmdesátých let, ale Atari to v byznysu zabalilo ještě dřív než Amiga a nikdy její stín nepřekročilo.
Jde o jedno z těch zapomenutých rivalství z dob, kdy Apple a PC přihlížely dění z postranní čáry. Byl to samozřejmě právě prudký rozmach PC na začátku devadesátek a nástup další generace herních konzolí, který Amigu poslal v roce 1996 do zapomnění. Ale svých pár let slávy si stejně užila, když PC drtila na všech frontách. Pětistovky se prodalo úctyhodných šest milionů kusů a populární byl i výkonnější model Amiga 1200, ačkoli ten se už musel potýkat s novými a výkonnými PC. Pětistovka ovšem neměla konkurenci a vyrobila se pro ní velká spousta nádherných her, které jen upevnily její pozice. Možná si je pamatujete z pozdějších PC konverzí – to když pécéčko chytilo dech a bylo konečně schopné tyhle hry rozjet v plné polní.
1. Sensible Soccer
Zjednodušená čutaná viděná z horního pohledu dokázala, že méně je někdy více. Dlouhá léta před první Fifou byl přesně tohle ten videoherní fotbal, který hráli všichni. Na PC vznikla verze až s odstupem několika měsíců.
2. Cannon Fodder
Strategická střílečka, která si pomocí humoru dělala z válečného běsnění tak trochu šoufky. Někteří recenzenti to pochopili, jiní ne, ale na kvalitách hry to nijak neubralo. Skvělá grafika, vyvážený herní systém a poměrně dlouho exkluzivitka. PC verze originálu ani žádného z pokračování nikdy nevznikla.
3. Turrican II
Jedna z nejkultovnějších stříleček vůbec, která byla klenotem Amigy a Commodore 64. Na Amize hra samozřejmě vypadala líp a později byla importována i na Atari ST a herní konzole. Přesně jedna z těch her, které jsem jako PCčkář s třistaosmdesátšestkou svým kamarádům s Amigou záviděl.
4. Another World
Úžasná filmová skákačka, kterou jsem odehrál na PC, ale původně byla vyvinuta pro Amigu, kde jste si mohli naplno užít nejen grafiku, ale hlavně dechberoucí soundtrack. O nesmrtelnosti hry a jejího příběhu svědčí i to, že byla konvertována snad na všechny myslitelné platformy a dokonce vzniklo i několik remasterovaných verzí. Zejména ta ke dvacátému výročí je parádní a měli byste si ji sehnat.
5. Lemmings
Nebýt Amigy, možná bychom se slavných lumíků nedočkali. Legendární logická hra se na pětistovce osvědčila tak rychle, že do roka vznikly verze pro Atari ST, PC i konzole. Není divu, Lemmings se báječně prodávaly a rychle vznikaly datadisky a další díly. Ten koncept je zkrátka nesmrtelný.
6. Flashback
Nepřímé pokračování Another World nabídlo plynulejší animaci, lepší soundtrack, krásnější grafiku a zas byla exkluzivně pro Amigu, i když jen na krátkou dobu. Verze pro PC a konzole rychle následovala. Dnes hra stojí trochu ve stínu Another World, ale rozhodně neprávem. Vyčítala se jí krátká herní doba, ale z dnešního úhlu pohledu s ní strávíte víc času než s aktuálními áčkovými tituly.
7. Alien Breed
Slavná vetřelčí série, která byla dlouhou dobu jediným důstojným zpracováním filmové ságy na obrazovkách počítačů. Alien Breed byla střílečka viděná shora, ve které jste kosili stovky vetřelců v temných bludištích. Samozřejmě byla tím zábavnější, čím častěji jste ji hráli ve dvou hráčích. V roce 1991 vyšla na Amigu a PCčkáři si museli počkat dlouhé dva roky na konverzi. Tou dobou už byla na Amize dvojka...
A jak by vypadaly dnešní sebekvalitnější fotky okem osmibitového kompu? ZKUSTE SI TO, budete překvapeni, že čím víc ztratí ze svého eozlišení, o to víc získají na originální atmosféře.
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Doporučujeme
