Americký psycholog hledal původ mateřské lásky: Harry Harlow prováděl své pokusy na opicích

Obrázek uživatele vaclav.roman
16.12.2018, 10:40

Makaky si za pokusná zvířata zvolil americký psycholog Harry Harlow. Provedl s nimi řadu experimentů, kterými chtěl dokázat, že děti pojí s matkami více než potřeba výživy. Za svůj výzkum byl často kritizován ochránci zvířat, přispěl však k lepšímu pochopení nejsilnějšího citu v celém vesmíru – mateřské lásky.

Opičí lásky

Experimenty Harryho Harlowa poukázaly na důležitost dotyků a blízkost někoho dalšího v našich životech. Ke svým pokusům potřeboval makaky, drátěné opice a opice z froté látky. Vysvětlíme.

Makakové jsou jasní, ty zvolil za pokusné králíky, protože na dětech by je provádět nemohl. Své psychologické experimenty konkrétně prováděl s makaky rhesus. Odebíral matkám mláďata a umisťoval je do klece se dvěma opičími napodobeninami – náhradními matkami. První z nich byla vyrobena z drátu a měla umělou bradavku s mlékem pro mláďata, druhou figurínu zakryl látkou. Od té první se lišila navíc v tom, že neměla žádnou potravu. Takže si to shrňme. Máme v kleci opičí mláďata a dvě napodobeniny jejich matky, jednu chladnou, ale se spoustou jídla, druhou s prázdnou náručí, ale za to příjemnou na omak.

Harlow chtěl vyvrátit teorii, že kojenec tíhne ke své matce, protože vidí (nebo cítí) ňadra plná mléka a má potřebu ukojit svůj základní pud - hlad. Nechtěl se smířit s tvrzením, že lidské vazby a vztahy jsou dány redukcí pudového napětí, tj. ukojením hladu.

Opice druhu makak rhesus mají zděděnou genetickou informaci z 94 % společnou s člověkem, proto Harlow zvolil právě tento druh opic. Měl s nimi už ostatně zkušenosti ze svých předchozích výzkumů, ve kterých se zaměřoval na jejich inteligenci. A teď vyráběl opičím mláďatům umělé matky.

Na Harlowa se snesla ostrá kritika, podle tvrzení jeho asistentů skutečné matky makaků, v momentě kdy zjistily, že je mládě pryč, křičely a bouchaly hlavami do mříží. Naříkala i ukradená mláďata. Zprvu byla hodně sklíčená, ale Harlowe se nedal odradit a vyčkal. Výsledky se dostavily během několika dní. Mláďata přenesla svou náklonnost od skutečné, již nedosažitelné matky na náhradní látkovou matku. Tulila se k ní, upravovala její froté obličej, lísala se k ní… Opouštěla ji jen v okamžiku, kdy pocítila hlad. To se vypravila k druhé náhradní matce vybavené mlékem. Harlow rychle vypozoroval, že ji brala jako ocelový automat na mléko. Najedla se a šup zpátky za hebkou matkou.

Harlow si zapisoval, jak dlouho strávila mláďata u té které náhradní matky. Do svých zápisků si poznamenal, jak moc je překvapen. Tak jasný výsledek neočekával. Mláďata makaků úplně odsunula ocelovou matku na druhou kolej, využila ji jen na kojení. Experiment poukázal na to, jak je pro dítě důležitý intimní tělesný kontakt s matkou. Byl to jasný důkaz toho, že mateřská láska se neodvíjí od nabídky potravy, ale dotyků. Proto i když už matka mateřská mléko nemá, dítě se od ní neodvrhne, protože mu nabízí to nejdůležitější. Svou blízkost. Harlow poznamenal: „Člověk nežije výlučně z mléka.“

Posilněn tímto objevem ve výzkumu dále pokračoval. Zapojil do něj další významný prvek – tvář. Harlow předpokládal, že právě tvář je důležitá při vzniku pouta mláděte ke své matce. Z toho důvodu vybavoval v dalších experimentech figuríny náhradních matek obličejem. Zjistil, že když měla figurína obličej od prvního momentu kontaktu s mládětem, vše probíhalo jako v předchozí sérii pokusů. Pokud však dal obličej figuríně až dodatečně, mláďata toto vylepšení zničila. Harlow si to vysvětloval tím, že si vytvořila pouto s původní podobou figuríny bez tváře.

A tady si můžete přečíst o tom, jak se americký psycholog rozhodl zpochybnit práci psychiatrů: předstíral, že slyší hlasy a nechal se zavřít do blázince.


Komentáře

Doporučeno pro vás