Andrej Babiš dostává od (na něm) nezávislých médií v poslední době celkem sodu. Neuškodí si zařadit věci trochu do kontextu a zmapovat působení Babisconiho v české politice.
Andrej Babiš se v posledních týdnech mění v čím dál větší hysterku a během některých jeho vystoupení v Poslanecké sněmovně je již opravdu na pováženou jestli jazyk, který v záplavě adrenalinu používá, lze stále kategorizovat jako češtinu a jestli tedy ministr financí neporušuje jednací řád.
Babišova inkoherentní patlanice češtiny a slovenštiny, kdy mnohdy použije novotvar, který v dané podobě neexistuje ani v jednom z jazyků, byla vždy výraznější pokud se lídr hnutí ANO dostal v diskuzi do emociálně vypjatého stavu. Zhoršení verbálních a kognitivních funkcí je koneckonců celkem častá konsekvence enormního stresu. Někteří lidé pod nátlakem začnou koktat, jiní na chvíli ztratí schopnost mluvit úplně.
Že Babiš není zrovna největším talentem na jazyky, bylo každému jasné od jeho vstupu do veřejného života. Přeci jen neosvojit si lexis ani syntax jazyka i po mnoha letech rezidence v zemi ve které se jím úředně mluví, natožpak v případě, že vaše rodilá řeč je velmi blízce příbuzná, je dosti řídkým jevem. Někdo může namítat, že právě podobnost češtiny a slovenštiny je vlastně nevýhodou, protože Babiš neměl dostatečnou motivaci se česky naučit, když mu ostatní rozuměli tak jako tak. Je pravda, že u nás žije celkem mnoho Slováků, kteří jednoduše na mluvení česky kašlou. To se týká i mladší generace, která na základě bilaterální dohody může mluvit a psát na českých vysokých školách slovensky.
V případě Babiše je to však trochu jiné – Andrej se česky mluvit snaží a jen mu to jednoduše nejde. „Babiština“ byla sice zesměšňována již před parlamentními volbami, ale dalo se předpokládat, že Babišovi působení ve veřejné funkci s jeho lingvistickými nedostatky spíše pomůže. Andrejovi je ale rozumět čím dál tím méně a ne náhodou se zhoršení jeho verbálního projevu protíná s obdobím, kdy se ANO konečně dostává pod silnou mediální palbu – tedy alespoň těch vydavatelství, které Babiš nevlastní.
stb-jzem-jim-porste-povedel-ano-bude-lip-1249.png
Babiština začíná být stále více agresivní. (Foto: toxicards.cz)
Kolem ANO bylo dlouho vcelku ticho, a to částečně díky naivní víře, že to Babiš opravdu myslí upřímně a chce, aby bylo líp a částečně díky promyšlené strategii, která na rozdíl např. od Věcí Veřejných pracuje daleko lépe se systémem loajality (a reciprocity) a ještě lépe zvládá manipulovat s veřejným míněním. Na rozdíl od vloh pro osvojení si jazyka má Babiš skvěle vyvinutý cit pro odhad politické paměti voličů a ve chvíli, kdy je s nějakým protichůdným výrokem konfrontován, si většinou vystačí s banální výmluvou.
kandidati-komplet-2-kopie.jpg
Takhle to dopadá když nekontroluje přímo Andrej. Photoshop tragédie a pán, co nedodržel "white collar" dress code. (Foto: anoslavkov.cz)
Andrej Babiš ještě dva roky před volbami tvrdil, že se do politiky rozhodně vstoupit nechystá: "Jsem bývalý pracovník podniku zahraničního obchodu. Prospěchář starého režimu, který vlezl do strany, aby mohl cestovat do zahraničí, nejsem historicky morální ideál.“ Celkem upřímné a sympatické vyjádření však zanedlouho vystřídala prozaická vysvětlení, že chudák Andrej nesehnal nikoho, kdo by to tu u nás dal do pořádku, a tak se toho chtě nechtě musel chopit sám či blábolení o tom, že jej ke vstupu do KSČ donutila maminka kvůli strachu o jeho kariéru.
Během kampaně zase Babiš do nekonečna opakoval, že se v prvním čtyřletém cyklu rozhodně nebude tlačit do vlády a ANO se bude snažit ovlivnit dění v ČR z podstaty opozice. Situace by se samozřejmě mohla vyvíjet odlišně, pokud by ANO nehrál výsledek voleb vyloženě do karet, ale i tak je zvláštní, že v podstatě v řádu hodin udělal Babiš na své voliče první podraz a začal oťukávat koaliční možnosti. Jeho vysvětlení bylo znovu, řekněme, velmi slaboduché, nicméně pro milovníky koblih úplně funkční a dostačující. Andrej si ze dne na den uvědomil, že od něj voliči budou chtít ony slibované zásadní změny a čistky co nejdříve, a v roli opozice by měl pouze malou šanci cokoli v parlamentu ovlivnit.
ano_bb_euro3.jpg
Bývalý komunista, dost možná agent StB, oligarcha, který zbohatl po revoluci raketovu rychlostí, podivný politik… To by chtělo zázrak, aby se za něj děti nestyděly. (Foto: anobudelip.cz)
Z určitého úhlu pohledu to zní logicky. Vyvstává zde však zásadní otázka. Jak je možné, že to Babiše nenapadlo dříve? A propos, faktem je, že opozice má proti kompaktní koalici pramalou šanci prosadit programová opatření, která nesouzní s vládní politikou, ale to neznamená, že je v parlamentně demokratickém systému úplně k ničemu. Například sněmovní výbory jsou, přestože poměrově, tvořené napříč politickým spektrem, a i když se v rámci medializovaných kauz může zdát, že levici a pravici (pokud vůbec lze naše politická scéna takto rozlišit) jde v první řadě o to házet jeden druhému klacky pod nohy, je třeba si uvědomit, že na mnohé legislativě, zvláště ve fázi přípravy, se podílí i politici opozice, a to právě primárně během hledání kompromisu či konsenzu na úrovni výborů.
ano_bude_lip_6_1_.jpg
Jaká je profesionální aprobace Martina Stropnického, co se obrany a armády týče je stále záhadou. Podobně jako v případě Radeka Johna na vnitru. (Foto: handysandy.rajce.idnes.cz)
Hlavní funkcí opozice je samozřejmě role hlídacího psa, který prověřuje, napadá, diskredituje a upozorňuje na jakékoli pochybné či politicky nekompaktní návrhy. Pozice ANO jako nejsilnější opoziční strany by z podstaty jejich kampaně, v rámci které se profilovali jako mravokárci, kteří vyčistí zkorumpované politické prostředí, byla celkem logická. Pokud by ANO v roli kontrolního mechanismu čtyři roky obstálo a svou výkonnou schopnost by dokázalo manifestovat v rámci komunální politiky, možná by dokázalo přesvědčit i zaryté skeptiky poučené Věcmi Veřejnými a v příštím cyklu mít ještě silnější mandát a pustit se do toho naostro již se znatelnými zkušenostmi.
Premisou pro takové rozhodnutí by ale museli být opravdu upřímně čisté úmysly. Jenže každému, kdo Babišovu rétoriku průběžně sleduje, musí být jasné, že s jídlem roste chuť. Není pochyb, že majitel Agrofertu měl svoje působení v politice daleko lépe promyšlené a naplánované než Vít Bárta či zoufalec posledních týdnů Tomio Okamura, a ještě po podzimních komunálních volbách se zdálo, že jeho hnutí bude dále strmě posilovat. Obzvláště bizarní úspěch téměř neznámé a neohrabané Slovenky Adriany Krnáčové v Praze, která je tradičně nejpravicovější a nejskeptičtější baštou, působilo dojmem, že Babišova pozice je tak neotřesitelná, že mu voliči sežerou v podstatě cokoliv.
To se však v poslední době lehce mění a Babiš se ocitá pod tlakem části veřejnosti (zvláště podnikatelů a živnostníků), médií, opozice, ale i koaličních partnerů a jeho hysterčení pouze potvrzuje, že se již necítí tolik nedotknutelný jako před pár měsíci.
Pokračování v příštím díle.
A o tom, že všeználek Andrej Babiš rozumí úplně všemu na světě, si přečtěte TADY.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
