Institut Václava Klause mne jako ekologa požádal o příspěvek do ankety na téma "Co říkáte na údajný průšvih Volkswagenu s falšováním emisních limitů aut a západní environmentální politice". Odpověděl jsem, že podobný „skandál“ musel dřív nebo později přijít. Důležité je ale zdůraznit tři věci:

1. Vlastně se nic nestalo

Běžný zákazník nebyl „podvodem“ nijak poškozen. Když sedíte v autě, je přece jedno, kolik to auto produkuje emisí. Jde vám hlavně o to, abyste bezpečně dojeli do cíle, což auta od Volkswagenu bezesporu splňují.

Že vyšší emise zabíjejí lidi rakovinou a dalšími civilizačními chorobami? To možná platilo před třiceti lety pro tehdejší dvoutaktní motory bez katalyzátorů. Dnešní auta jsou technologicky už úplně někde jinde.

2. Volkswagen je v tom nevinně

Vlastně nejde ani tak o průšvih Volkswagenu. Jistě, podvádět se nemá a skrytá úprava měření emisí je pro automobilku vážná věc. Jenže se ukazuje, že podobně to nejspíš chodilo i u jiných výrobců aut. Proč?

euro-6-twitter.png

Srovnání jednotlivých automobilek. Všimněte si, že VW je na tom i přes "aféru" pořád nejlépe (Foto: www.transportenvironment.org)

Stále přísnější emisní normy vytvořily situaci, kdy to snad ani jinak nešlo. Motory kvůli nim narazily na technické hranice a automobilky se navíc dostaly pod silný ekonomický tlak. Možná by bylo možné vyrobit auto, které by mělo spotřebu půl litru nafty na tisíc kilometrů a produkovalo by jen tolik oxidu uhličitého jako jeho řidič při dýchání (záměrně přeháním). Takhle „superčisté“ auto by ale stálo tolik, že by si ho nikdo nekoupil.

3. Za Dieselgate ve skutečnosti můžou „prodavači Apokalypsy“

Ve skutečnosti jsou tedy hlavním viníkem emisní aféry propagátoři neprokázané teorie antropogenního globálního oteplování. Tedy ekologické organizace typu Greenpeace a „političtí klimatologové“ z IPCC plus další ideologičtí ohýbači vědy. Viz třeba tahle hloupá a manipulativní propaganda:

Tyhle dvě skupiny se tak dlouho zaklínaly údajnou změnou klimatu a strašily potenciálními riziky produkce oxidu uhličitého a dalších „nebezpečných“ plynů, až některé vlády přijaly absurdně přísné emisní limity neodpovídající současným pohonným technologiím při zachování únosných cen. Automobilky to kvůli tomu dostalo do situace, kdy se musely rozhodnout: „Buď zavřeme krám, nebo budeme vyrábět dál, ale pak musíme podvádět.“

Je to asi stejná situace, jako když oběť vydírání vědomě lže vyděračům, že má jen málo peněz. Vzhledem k okolnostem je to prostě omluvitelná lež. A to samé platí i pro „kreativní nastavení softwaru“ v měřičích emisí aut. Jen ti únosci mají v rukou zelené transparenty s nápisy: „Konec světa se blíží – přestaňte jezdit auty a pálit ropu a uhlí!“