Martin Bormann, vedoucí Hitlerovy kanceláře, nechal v roce 1941 – 1944  zaznamenávat Vůdcovy myšlenky (většinou šlo o monology) během pracovních přestávek ve Vůdcově hlavním stanu. Hitler, kterého máme zafixovaného jako nedostupnou, emočně chudou bytost – ztělesněné zlo, masového vraha, člověka, který přemýšlí jen ve vizích (a iluzích), nabubřelého člověka, odtrženého od reality – zde vystupuje jako obyčejný rozumbrada, všeználek, lidový mudrlant. Až je snad člověku i zvláštně sympatický. O to více mrazí, když si uvědomíme, kolik podobných zjednodušujících receptů slyšíme i ze slizkých úst mnoha českých politiků. Kdybychom dali vedle sebe Hitlerovy monology a slovní průjem Tomia Okamury, asi bychom se podivili,  jak jsou si podobná. Někdy je dobré být ostražitý - zlo totiž může vyklíčit i v hospodských řečech. A zde již hovoří zmiňované záznamy myšlenek:  

O církvi

Hitler a slovenský páter Josef Tiso. Kdo komu platí? Je pěkná lumpárna, že ten, kdo vystoupí z církve, jí musí ještě rok platit daně. Musíme to udělat tak, že bude stačit dopis: vystupuju! a od toho okamžiku nebude muset platit nic. Počkáme s tím ale až po válce. Dnešní situace je taková, že třeba Goebbels se oženil se ženou protestantského vyznání, a byl za to z církve vyloučen. Nechtěl tedy dál platit, ale církev mu oznámila, že vyloučení je pouze církevní trest; co se plateb týče, ty prý musí odvádět i nadále. 25. 10. 1941 večer  

O úplatcích

Střílet, všechny úplatkáře ke zdi. Kolikrát jsme tohle už slyšeli i v české hospodě. Každý, kdo bere úplatky, musí být zastřelen. Nesmíme se bát použít trest smrti, je-li nutné vzít půdu tomuto moru. 17. 10. 1941, v poledne  

O svatbách

A pokud nezemřeli, žijí dodnes. Svatby zařídíme tak, aby nebyl oddáván jen jeden pár. Když bude každý pár doprovázet deset příbuzných, tak to máme při 50 párech 500 diváků; a to už je možné uspořádat něco krásného. Oddávající úředník dnes stojí před nemožným úkolem. Člověk nemůže držet krásnou řeč desetkrát denně. A co toho ti úředníci kolikrát semelou! Už pojmenování oddávající úředník je hrozné. Jak ho slyším, musím si vzpomenout na tátu. Když jsem mu řekl: Tati, mysli přece! Otec mi vždycky odpověděl: Já nemám co myslet, já jsem úředník! Noc z 1. na 2. 1. 1942  

O arabském kultuře

Španělé, kteří napsali na býčí arénu tenhle nápis, by se asi divili, jaké mínění měl Hitler o jejich kultuře. O Španělech lze mluvit jako o statečných anarchistech. Arabská éra byla nejkulturnější, nejduchaplnější, nejvznešenější a nejšťastnější doba Španělska. 1. 8. 1942, večer  

O včelách

Včely se vykuřují. Bohužel ne jen včely. V mládí jsem měl mnoho příležitostí pozorovat včely, protože otec byl veliký včelař. Bohužel jsem byl při tom tolikrát pobodán, že jsem z toho málem měl smrt. Bodnutí včelou nebylo u nás ničím zvláštním. Maminka často otci vytáhla 45, 50 žihadel, když přišel od stáčení medu. Nikdy na sobě nic neměl. Akorát kouřil. Další důvod, proč kouřit doutníky! 3. 8. 1942, večer  

O recepcích

Tady nezbývá nic jiného než souhlasit. Po eintopfu se dá pozvracet. Všechny tyhle recepce, to je ordinérní snobismus. Vynalezla je ta sprostá banda kuchařů s jejich vábničkami. Ti velcí kuchaři, mistři labužníci, jsou úplní idioti, obluzují lidi a hýří výrazy, pod kterými si nikdo nedovede nic představit. Dnes už nemůžete dostat pořádnou polévku! Takový nóbl restauratér by se, myslím, při obyčejném eintopfu pozvracel. 5. 8. 1942, v poledne  

O botách

Svobodný pocit? A co na to ženatí? Holínky nejsou zdravé, nepropouštějí vzduch! Půllitry jsou něco jiného, ty vzduch propouštějí. Bezpochyby nejzdravější oblečení jsou kožené šortky s polobotkami a vlněnými podkolenkami! Pro mě byl přechod na dlouhé kalhoty utrpením! Ještě při osmi, devíti stupních pod nulou jsem chodil v krátkých kalhotách. Ten pocit svobody, to je něco nádherného! 12. 8. 1942  

O svobodných matkách

Hitler, co se týče žen, moc velký střelec nebyl. Cílem musí být, aby se děvče vdalo; ale než by zakrnělo jako stará panna, je lepší, když bude mít dítě ... Příroda chce, aby žena měla dítě; mnoho žen onemocní, když neporodí dítě. Když žena nemá dítě, říká se o ní: taková hysterická ženská! Ano: je tisíckrát lepší mít dítě, a tím i smysl života, než odejít zkormouceně ze světa! 25. 10. 1941, večer  

O nářečí

Češi německá nářečí po válce vyřešili po svém – odsunuli je. Já se pokouším učit Dány, Švédy a Nory německy, a pak uvedu v rozhlase hry v nářečí! Odstraním švabach, protože se s ním daleko nedojde, a pak mluvím dialektem! Jeden z mých kamarádů na vojně byl z Allgavských Alp. První dny jsem myslel, že mluví čínsky! Člověk může milovat svůj domov, ale občas musí vyklidit haraburdí! Aby nedošlo k trapasu, že třeba mluvím se vzdělaným Čechem, který mluví německy líp než Němci! Abych mohl spravovat Říši, musím potlačit různé dialekty tím, že zavedu úřední němčinu. 21. 8. 1942, večer  

O hygieně v Indii

S tím by si neporadil ani německý hygienik. Četl jsem historky o spalování ve Váránasí. Jo pane, u nás by hned vyrukovali všichni hygienici a začali uvalovat pokuty, až by to hučelo! Spalování vdov Angličané zakázali, ale ostatní všechno ponechali při starém. Indové mají štěstí, že Indii nevládneme my. To by si teprve užili! Dvě stě metrů po proudu od místa, kam házejí do řeky mrtvoly, berou pitnou vodu a nevadí jim to! 22. 8. 1942, večer  

O muslimech

Z téhle fotky a Hitlerových názorů na muslimy by čeští náckové a fanoušci FB stránky Islám v Česku nechceme asi neměli radost. Kdyby u Poitiers nebyl zvítězil Karel Martel: když už jsme na sebe vzali židovství – křesťanství je něco tak fádního – tak jsme měli radši přijmout mohamedánství, toto učení o odměně za hrdinství: jenom bojovníci se dostanou do Sedmého nebe! Germáni by si byli podmanili celý svět, jenom křesťanství nás od toho zdrželo. 28. 8. 1942, v poledne  

O soudcích

Jeden z největších řezníků byl vegetarián Jeden řezník měl zuřivého psa a toho štval na malé děti. Jednoho kluka ten pes roztrhal. Prokurátor žádal několik let káznice. Chlapa odsoudili ke dvěma a půl roku vězení. Nedávno někdo uhodil slípku a dostal tři měsíce. O mně jednou tvrdil jeden darebák, za prvé: že jsem byl celou válku u polní kuchyně; za druhé: že jsem dezertoval; za třetí: že mohu děkovat revoluci za omilostnění. Zažaloval jsem ho. Soudce ho odsoudil k 50 markám pokuty. Tentýž soudce odsoudil krátce nato jednoho našeho soukmenovce k 80 markám, protože jeho pes zahnal štěkáním žida! Proč není justice zařízena, aby soudila jednotně!? Soudce se stále více noří do duše gaunera namísto do duše jeho oběti! 2. 9. 1942, v poledne  

O krásách Šumavy

Dnes je Šumava ještě větším pralesem než před válkou. Je opravdu škoda, že jen málo lidí doopravdy zná Německo, svou vlast. V posledních šesti letech krajinných krás Říše ještě přibylo. Vedle Východní marky je třeba jmenovat i překrásné oblasti Čech a Moravy, které zná jen jen málo říšských Němců. Kdo třeba zná Šumavu. Že tam ještě existují pralesy, to četlo mnoho z nás, ale navštívilo je jen málo lidí. Znám sbírku fotogtrafií Šumavy; když je tak člověk prohlíží, má dojem, že vidí tropy. 23. 3. 1944