„Ale já nechci mezi šílence,“ namítla Alenka.
„S tím nic nenaděláš,“ řekla kočka. „My jsme tady všichni šílení. Já jsem šílená, ty jsi šílená…“
„Jak víš, že jsem šílená?“ zeptala se Alenka.
„Musíš být šílená,“ pravila kočka, „protože jinak bys sem nechodila.“
Právě tímhle citátem z Alenky z říše divů od Lewise Carolla začíná první a nejúspěšnější batmanovský komiks skotského autora Granta Morrisona. Jmenuje se Arkham Asylum, pochmurný dům v pochmurném světě. Ale většinou se název zkracuje jenom na Arkham Asylum. Až si tenhle komiks přečtete a prohlédnete, budete vědět proč. Pokud si tedy těsně předtím nepodříznete hrdlo iPadem. Může se to stát – kdyžtak jsme vás varovali.
Jestli chcete vědět, jak to funguje ve světě golfistů, začnete hrát golf. Jaké je být rockovou hvězdou? Kupte si kytaru, pusťte se do toho a uvidíte. Ale co když vás zajímá svět přízraků duševně chorých? Jak porozumíte vesmíru plynoucímu v hlavách odsouzených k uvěznění za zdmi psychiatrické léčebny? Je jen jedna možná cesta. Vstoupit dovnitř.
Třebaže nedobrovolně, Batman se vydává za zrcadlo. Překračuje práh, za nímž na něj čekají všichni šílenci, psychopati a devianti z celého Gotham City. V temných chodbách bez světla naděje se potkává s pantheonem arkamských pacientů: je tu Joker, Two-Face, Crock, Kloboučník, Scarcrow a další. Čím déle mezi nimi zůstává, tím víc se smazává rozdíl mezi nimi a jím. Mezi normalitou a šílenstvím. Čím déle čtete, tím víc jste na pochybách. Není vlastně něco špatně s vámi? Co když to o vás už taky vědí?
Arkham Asylum z roku 1989 patří ke grafickým románům, o nichž se tvrdí, že jsou legendární. V nedávno vydané bibli k 75. výročí vzniku Batmana „Batman: A visual History“ je mu věnována dokonce celá dvoustrana.
Autorů, kteří posunuli příběhy o netopýřím muži do úplně jiných vod, je určitě víc. Ale Grant Morrison má mezi nimi čestné místo. K dokreslení stačí říct, že sám za jeden ze svých vzorů jmenoval českého surrealistu Jana Švankmajera. Jestli něčemu nerozumíte, nemusí být nutně chyba na vašem přijímači.
Zapomeňte na super hrdinu s ostře řezanými rysy zahaleného v kápi, který za pomoci sofistikovaných gadgetů lapá zloduchy a desperáty. Zatímco Morrisonův scénář rozboural veškerá dosavadní klišé přilepená na alter ego Bruce Wayna, kreslíř Dave McKean si vytřel řiť se všemi postupy, které byly do té doby v komiksu považovány za normální. Na kresbě v Arkham Asylum totiž není normální ani čárka. Všechna okna připomínají olejomalby zdrásané nehty psychotického zoufalce. Současně se ale dá říct, že co dvoustrana, to obraz na výstavu.
Taky proto platí, že když tenhle komiks někdo má, nedá ho z ruky. Docela rád nakupuji v síti Comics Point, ale když jsem se na Arkham Asylum ptal, prodavač pokrčil rameny a řekl, že není a nebude. Vytištěn byl před lety a je dávno rozprodán. Koupit se v podstatě nedá ani na aukru, i když dnes tam zrovna jeden visí.
O to větší radost jsem měl, když jsem jeden kus objevil v regálu pražského Krakatitu. Poslední oprohlížená chudinka s natrženým hřbetem. Za vadu jsem ještě dostal dost velkou slevu a přitom jsem si domů odnesl sběratelský klenot. Až na něj někde narazíte, berte ho hned!
A TADY máte předchozí díl seriálu o komiksech z Adamova pera.