Myslíte si, že když jste procestovali stopem Írán, Irák nebo Somálsko, že jste jakože zocelení a nezničitelní? Zkuste si vzít libovolné dvouleté dítě a jeďte s ním vlakem z Prahy do Ostravy. To je to pravé cestovatelské hrdinství. Pokud se vám podaří řvoucí a znuděné dítě během jízdy vztekle nevyhodit z okna, popřípadě to neudělá některý z vašich spolucestujících, který tu dvacátou skvrnu od jogurtu na své nohavici, kterou mu tam dítě uslintlo, prostě neustojí, lze to považovat za dosažení cíle celého vašeho výletu, nehledě na to, zda jste opravdu dorazili tam, kam jste chtěli.

Lze tedy vůbec cestovat s malým dítětem? Jakkoliv? Tady budu optimista a napíšu, že ANO. Ono asi úplně nejlepší způsob cestování s malým dítětem je zabalit dítě do krabice, napíchat mu tam pár dírek na dýchání a poslat ho na místo cíle vašeho cestování poštou. Vy si pojedete v poklidu po vlastní ose a o dítě se postará Česká pošta. Jen je třeba na krabici napsat instrukce jako: „Nepřeklápět, neházet o zem, nepropichovat mečem nebo neleptat kyselinou“. Leptat kyselinou poštovní zásilky pro zábavu je totiž běžná praxe České pošty.

Pakliže nemáte v poštu důvěru a dítě během cestování máte raději pod dozorem (ono z bezpečnostních důvodů je to pochopitelné, neboť běžné dvouleté dítě je schopno celou Českou poštu rozbít a nebo rovnou ztratit), nabízí se další možnosti cestování s dítětem.

Autem

kkcb.com_.jpg

„Paráda táto, posral jsem se. Ještě že jedem po dálnici, takže zastavit můžeš až na dalším odpočívadle, které je už za tři hodiny...“ (Foto: kkcb.com)

Základní stavební kámen celého dnešního cestování je jízda autem. Dítě má vzadu autosedačku, kam ho připnete a vyrazíte. Dítě celou cestu v poklidu sedí, je hodné, sem tam si zdřímne, a když se nudí, tak si přečte Bibli a nebo tiše kouká před sebe do opěrky od sedadla. Takto můžete cestovat třeba týden v kuse a dítě bude neustále hodné, příkladné a roztomilé.

Ano, přesně tak by si to každý rodič přál a přesně tak to vůbec, ale vůbec nikdy není. Už jen samotné umístění dítěte do autosedačky může být nadlidský výkon. Dítě se vzpírá, chce jít pryč (popřípadě chce okamžitě za volant a řídit), tedy je třeba ho rázně, leč s láskou a něhou do autosedačky přimáčknout dlaní, druhou rukou vykrývat údery malých pěstiček a zubama zapnout pás. Pakliže rodič vlastní více kusů malých dětí, ukládáním rozjívených dětí do autosedaček celé cestování začíná, ale taktéž končí, neboť se do další fáze výletu nedostane.

Když už jste tu malou šelmu přikurtovali k autosedačce (pásem a nebo třeba i izolepou), tak můžete vyrazit na cestu.

Dítě po dobu jízdy kupodivu v klidu nesedí, ale snaží se dostat ze sedačky pryč, řve, kope kolem sebe, dloube se v nose a vydolované holuby rozmatlává po bočním okénku a jednou za čas se počůrá nebo (a to pokud se opravdu zadaří) se posere. Navíc chce nabumbat vždycky, když se to nejméně hodí a vy zrovna řídíte auto v serpentinách a stojí si za tím, že chce napít okamžitě. Pokud si pustíte rádio, rezolutním „NE“ dá na odiv, že rádio nebude trpěno, a proto musíte recitovat dětské básně, aby dítě bylo na minutu a půl spokojené.

Po pár hodinách s uřvaných dítětem vzadu v sedačce, kdy dvě hodiny v kuse pořád dokola opakujete básničku „Leze žába do bezu“, vám pak nemůže mít nikdo za zlé, že to ve vysoké rychlosti napálíte schválně do stromu, abyste došli konečně klidu.

Autobusem

Autobus nenabízí dětské autosedačky, takže odpadá problém s přikurtováním. Na druhou stranu však dítě dostává prostor pro volný pohyb. Hans Mann, německý kynolog a odborník na přepravu savců, ve své publikaci „Transport predátora“ přichází s inovátorskou metodou „zalehnutí“ během přepravy. Když dítě odmítá v klidu sedět na sedadle a tíhne k tomu pobíhat po autobusu a šířit kolem sebe zlo, stačí šelmu lehce přilehnout, čímž ji částečně znehybníte. Hans Mann taktéž doporučuje vozit s sebou přiměřený typ náhubku, aby vás zalehnutý objekt nemohl pokousat.

Během jízdy autobusem je taktéž třeba brát na zřetel případné nepohodlí spolucestujících. Ti totiž nebudou nadšeni z uřvaného dítěte. Obzvlášť při dlouhé cestě. Pro tyto případy si s sebou vždy přibalte několik kartiček s omluvou a nějaké drobnosti jako úlitbu, které předáte na začátku cesty všem cestujícím a předem se jim tím omluvíte za to, co bude v následujících čtyřiceti hodinách následovat.

Vlakem

Cesta vlakem bývá podobná té autobusem. Rozdíl je v tom, že jakmile vaše dítě nasere úplně všechny cestující ve vašem kupé, můžete se přesunout do jiného. Jakmile naserete úplně všechny lidi ve všech kupé, máte možnost se spolu s dítětem zamknout na záchodě. Oproti autobusu je zde další výhoda – přítomnost uličky, která bývá většinou prázdná. Zde můžete vaše hyperaktivní dítě vypustit, aby si běhalo z jednoho konce na druhý. Dítě se zabaví, unaví a vy máte čas obejít všechna kupéčka a omluvit se lidem za kravál, které dítě vytváří.

Letadlem

criticallyrated.com_.jpg

Čím víc uřvaných harantů v letadle, tím větší zábava. Btw, viděli jste už vydatný béčkový horor Hadi v letadle? (Foto: criticallyrated.com)

Tak tady jde opravdu do tuhého. Děti špatně snášejí změnu tlaku, takže je už od odlepení ze země bolí uši – tedy řvou, jako ještě nikdy neřvaly. Tady vám žádné omluvné kartičky nepomůžou, protože ty to nespraví. Letušky vám budou plivat do kafe.

Lodí

Záleží na typu plavidla. Pokud poplujete s dítětem v kajaku, bude ho to nejspíš nějakou dobu bavit. Až ho to přestane bavit, tak z kajaku vypadne a utopí se. Zde se určitě přimlouvám za to, abyste dětem instalovali na tělo plavací vestu.

Jinak cestování s dítětem na trajektu může být celkem bezproblémové. Velká plocha a spousta příležitostí k zajímavým zážitkům dítě zabaví klidně i na několik dní.

Ponorkou

3d-synthesis.com_.jpg

Na obrázku vidíme ponorku, ze které se v kapsli vystřelil zničený rodič po třech hodinách s uřvaným dítětem (Foto: 3d-synthesis.com)

Představa, že jste zavření s malým dítětem v ponorce kdesi v hlubinách oceánu, je pro každého rodiče natolik stresující, že rodiče s dětmi ponorkou většinou necestují.

Stopem

Stopovat s dítětem může být problém, jelikož vám musí zastavit auto, které má dětskou autosedačku. Samozřejmě že se můžete vydat na stop s vlastní autosedačkou, ale ta věc je těžká jak kráva a děsně blbě se nosí, takže to není ideální zavazadlo na klidné cestování.

Nechat se vystřelit prakem

Tento způsob cestování není sice úplně v kurzu, ale když už máte dítěte plné zuby, můžete ho vystřelit prakem kamsi v dál a jít se uklidnit do hospody na pivo.

A ZDE se dozvíte 38 věcí, které pochopí jen lidé, kteří absolutně propadli cestování.