1. Eros (487 kg)

Jeden z největších a nejbližších asteroidů jsme stihli dvakrát obletět sondou NEAR Shoemaker a zřejmě aby nepřišel tenhle hardware nazmar, přistál v posledním tažení na povrchu. Jednou si třeba tuhle půltunovou sondu někdo vyzvedne.

2. Itokawa (590 g)

Itokawa neleží v Japonsku. Jedná se o maličký asteroid, který Japonci objevili a vlastními silami k němu vyslali sondu Hayabusa. Ta samozřejmě vážila víc než 500 gramů. Na druhý pokus tu nabrala vzorky a zase odletěla na Zemi. Za sebou zanechala jen značkovač, něco jako „Byl jsem tu. Fantomas". Jen místo Fantomase je na značkovači podepsaných 880 vědců.

3. Jupiter (2564 kg)

Tenhle údaj je trochu zavádějící, protože Jupiter si většinu sond dává k obědu. Atmosférický modul z roku 1995 vydržel vysílat asi 58 minut, než ho obrovský tlak (22x vyšší než na Zemi) rozdrtil a následně zbytky upekl při venkovní teplotě 153 stupňů Celsia. Orbitální sonda Galileo, která se kolem Jupiteru několik let ochomýtala, se dočkala ještě rychlejšího konce. Aby se zabránilo její případné srážce s měsícem Europou (který je považován za možný zdroj inteligentního života), byla sonda navedena přímo k Jupiteru – v rychlosti 50 km/s. Další bordel z NASA dorazí k Jupiteru v roce 2016 a svou sondu (JUICE) chystá i Evropská vesmírná agentura.

4. Mars (9303 kg)

Tři ruské a devět amerických misí = tuny šrotu. Momentálně na povrchu fungují jen dva projekty – americký Opportunity rover (potomek staršího Spirit rovera) a taky americký Curiosity. Na společné vyjížďky ale nevyrážejí, Curiosity má evidentně dost práce sám se sebou a marsovským terénem. Aniž by to věděl, je v našem přehledu už započítán mezi smetí.

5. Měsíc (180 tun)

Sondy, lunochody, vozítka, celé bloky vyhořelého paliva, nádobíčko, vlajky, dokonce i nějaké ty exkrementy. Dohromady to dává 180 tun, zatímco si lidstvo odvezlo jen čtyři metráky šutrů. V devadesátých letech se k obvyklým popelářům z dob studené války přidalo Japonsko, později EU, Indie a naposled Čína, který si hladí ego Nefritovým králíkem.

6. Titán (350 kg)

Zářez na jednom ze Saturnových měsíců patří Huygensově sondě, která tu odpočívá od roku 2005. Pořád je aktivní. Až ji přestane vesmírná turistika bavit, pošlou ji vědci na sebevražednou misi k Saturnu, aby během rozkladu pozemskými bakteriemi neinfikovala měsíční povrch.

7. Venuše (22 tun)

Během pouhých devíti let (1966-1975) pohodili Sověti na povrchu Venuše hned devět šrotokapslí. Tomu se říká odhodlání! Američani se tam vydali jen v roce 1978 a rychle o Venuši ztratili zájem. Rusové to nechtěli podcenit a podnikli ještě několik dalších misí. Poslední proběhla v roce 1985, ale jak vidno z cifry, za necelých dvacet let se z Venuše stal solidní sběrný dvůr.

8. Tempel 1 (370 kg)

Francouzský astronom Wilhelm Tempel objevil tuhle kometu už v roce 1867, ale až v roce 2005 koumáky v NASA napadlo, že na ni vystřelí. Bezmála čtyřsetkilový projektil vyrobil na nebohé kometě značný kráter, který si NASA o šest let později letěla vyfotografovat. Tady mizí peníze daňových poplatníků!