Největší cestu podnikne člověk v prvních deseti letech života. Nasbírá během ní mnohem víc zkušeností než kdykoli potom, mnohému se naučí a naváže přátelství. Počítáno na kilometry to nemusí být velká vzdálenost, ale to, co člověk v dětství objevuje, není nic menšího než celý svět. A možná i celý vesmír. Ten vnější i ten vnitřní – svět pocitů, myšlenek, fantazie.
1. Vztahy: svět vzniká z lásky
Ponecháno samo o sobě by malé dítě přežilo nanejvýš několik dnů – je závislé na péči jiného člověka. Odtud pochází základní potřeba dítěte: dítě touží, aby se o něj někdo staral, chránil je a měl ho rád. Je to hluboce zakořeněná touha po vztahu k člověku. Tento vztah si děti tvoří samy od sebe k lidem, kteří s nimi zacházejí citlivě, kteří nejlépe znají a uspokojují jejich potřeby a kteří jim poskytují citový domov. A tím dítěti zprostředkovávají zcela zásadní věc: důvěru, že svět je dobré místo.
2. Příroda: přes překážky
Lezení po stromech je nejlepší sport, který děti mohou dělat. Učí se balanc, překonávají strach a posilují i ty nejzapomenutější svalové partie a hlavně: na stromy rodiče nelezou. Užívají si tak chvíle, kdy jsou zcela samy.
3. Sourozenci: soupeři i spojenci
Vztah mezi sourozenci utváří charakter a sebeobraz člověka v mnoha ohledech stejně silně jako vztah k rodičům. Bratři a sestry se navzájem dokážou mít nesmírně rádi, ale taky se někdy pěkně nenávidět. Sourozenci jsou pro mnoho dětí první sociální skupinou, do níž se musejí začlenit. Se sourozenci se učí vypořádat s rozdíly mezi blízkostí a odstupem, sporem a usmířením, hrou a vážností. Se sourozenci poprvé zažijí soupeření a žárlivost, ale také rozvíjejí zásadní společenské nadání: navzájem si pomáhat a dělit se. Je zajímavé, že vzájemný vztah mezi sestrami je poznamenán soupeřením méně než vztah mezi bratry.
4. Představivost: vesmír v hlavě
Pro duševní vývoj dětí je rozhodující, aby jim rodiče dopřávali co nejvíce možností i prostoru k rozvíjení fantazie. Cestování s nimi je pro fantazii nejlepší aréna. K cestám patří i schopnost podporovat děti k volnému hraní i vymýšlení neskutečných situací a příběhů. Díky představivosti se děti mohou ocitnout, kde chtějí a mohou si vyzkoušet nejrůznější role: mohou být zloději, pošťáci, piráti, zvířata či dokonce dinosauři, stromy a rostliny. Z pokoje se může stát pláž u moře nebo zaoceánská loď. Z lampičky je slunce, maják či železniční semafor. Prožívání fantazií je podstatným prvkem rozvoje osobnosti. Při volné hře si totiž dítě zkouší, kdo vlastně je a kým chce být.
5. Zvídavost: objevovat a rozumět
Holky i kluci milují skákat do louží, válet se po zemi, házet po sobě kaši, prolézat křovím nebo patlat barvy na stůl či zdi. Milují, když něčím hodí a ono se to za velkého efektu rozbije na tisíc kousků. Dospělí často podobným chováním nejsou nadšení, ovšem za těmito a stovkami dalších činností je motivace, bez níž by děti světu neporozuměly: zvídavost. Když dítě na vlastní kůži zažije, jak voda studí, jaké je bláto na omak či jak se chová hozený předmět, intuitivně poznává zákony fungování světa. Například se dozví, že pevná látka, jako hlína, změní své vlastnosti, když přijde do styku s vodou. U louže poznává chlad, vlhkost, odraz světla na hladině. A když do kaluže skočí, poznává, jak energie jeho těla působí na jiný předmět. Rodiče, kteří u svých dětí podporují tento druh neomezeného nadšení, pomáhají budovat základy pozdější radosti ze života a motivace k učení. Z dětských zájmů v pozdějším věku mohou vyrůst vážně pěstované koníčky nebo dokonce i životní povolání.
6. Vzdor: budování hranic
Děti se často snaží prosadit svou, a to všemi prostředky: pláčou, křičí, prosí, vztekají se, tlučou pěstmi, zmítají se po zemi… anebo uraženě mlčí. Rodiče stojí před rozhodnutím: zůstat neoblomný, nebo povolit? Pedagogové a psychologové z valné většiny doporučují zůstat konsekventní (česky: důsledný), ať to působí jakkoli tvrdě. Jinak se potomek naučí, že vzdor a agrese fungují a že svých přání se vyplácí dosahovat vyhrožováním, útočností a ‚hysterickými‘ scénami. Britská „Královská rada“ pro výchovu zní: ukázat dětem hranice, ale sám je také jako dospělý dodržovat – a ukázat tím, že někdy nepříjemné následky se musejí a zároveň dají snést.
7. Jsme si rovni, ale ne stejní
Kluci víc zlobí, více se pouštějí do nebezpečných činností a mají větší sklon k přeceňování sama sebe. Dívky jsou pořádnější, citlivější a komunikativnější. Dříve se tyto rozdíly vysvětlovaly rozdílnou výchovou, v současnosti je ale zcela průkazné, že v chování, temperamentu a zájmech jsou mezi pohlavími vrozené rozdíly. Zní vám to nepatřičně genderově nekorektně? Výzkumy s ročními a dvouletými dětmi dokazují, že dívky opravdu dávají přednost panenkám a plyšákům, kdežto chlapci projevují větší zájem o roboty a auta. Někteří rodiče mají obavy z toho, že by se děti měly takto brzy vyhraňovat – není ale třeba se bát: poznat a vyzkoušet si klišé je důležitá součást dospívání. A navíc klišé nemusí být vždycky klišé – může si klidně stát, že syn zatouží po panence víc než po autíčku. Proč mu radost nedopřát?
8. Přátelé: důvěrní společníci
Pro malé děti jsou zprvu nejdůležitější rodiče nebo sourozenci. Později, zhruba na základně škole touží poznávat svět bez dohledu dospělých. Ne však sami, ale s kamarády, jejichž okruh si většinou vybírají podle pohlaví či společných zájmů. S kamarády se učí spolehlivosti, úctě, vzájemné pomoci. Učí se schopnosti společně si stanovit pravidla a nacházet kompromisy. Děti, které mají kamarády, se dokážou lépe vyrovnávat s problémy a zažívají méně stresu než děti osamělé.
Dětské přátelství je rovněž mnohem pružnější a hravější než dospělé – děti blízké kamarády mohou často měnit. Kamarádství dětí se silně upevňuje tehdy, když zažívají napínavé a dobrodružné situace samy, bez dohledu dospělých. Dopřávejme proto dětem chvíle bez dohledu, věřme jim – jen tak v nich vypěstujeme samostatnost a smysl pro odpovědnost.
Tento Článek vyšel v loňském červencovém čísle časopisu Travel Digest – speciálu o cestování s dětmi.
Aktuální vydání Travel Digest je právě v prodeji na stáncích (např. Relay).
Předplatit si jej můžete ZDE – k předplatnému si teď navíc můžete vybrat jeden ze tří dárků – denní skipas do oblíbeného střediska Monínec, skipas do rakouského střediska Hochzillertal/Kaltechbach – Hochfügen nebo skipas pro 2 osoby do jihotyrolského střediska Speikboden a Klausberg!
A na závěr si ještě připomeňme 18 nejoblíbenějších her našeho fantastického dětství.
Podobné články
Komerční článek
Doporučujeme
Martin Miko
