Tak už jsme se dočkali! Čtyři nové stanice linky A jsou na světě. Jenže ouha, mají své nezanedbatelné mouchy.
Kdo se radoval, radoval se předčasně. Je až s podivem, s jakou rychlostí bledne slovíčko "zlaté" při zmínce o našich českých ručičkách. Rádi se chválíme, že nám ještě z habsburských dob zůstala pověstná akurátnost, jenže se stále více přesvědčujeme o tom, že ta se rychle vytrácí. A zdá se, že s ní i vkus (byl-li v posledních padesáti letech vůbec nějaký). Nové stanice metra jsou toho důkazem.
1. Design
Vzhled stanic je vlastně největší průšvih, protože upoutá na první pohled. Navíc utváří prostředí, ve kterém máme trávit čas. Skutečně si někdo myslí, že je petřinský obří betonový hřib nebo "tic tac" nebo ...(doplň si podle libosti) hezký? Ještě ohavnější jsou ale ty barvy! Nebude divu, když se lidé, kteří do vínku obdrželi alespoň trochu vkusu, raději uchýlí zpátky do vozů tramvají nebo do svých aut. Nechtějí být přeci denodenně znechucováni a uráženi barvou exkrementů a zaschlé krve. Avšak opravdu líto je mi motolských pacientů, kteří se už při výstupu ze soupravy ocitnou v prostředí sterilnějším, než je sama nemocnice.
2. Materiály
Ano, nové stanice vypadají jako bakelitový šunt s hroudami betonu a trochou rychle stárnoucího chromu. A vzhledem patrně neklamou, však uvidíme za pár let.
3. Chybějící eskalátory ve stanici Nádraží Veleslavín
Klasický český přístup "já nic, já muzikant" se ukázal po tom, co se k médiím dostala informace, že ve výstupu z metra u zastávky autobusové linky č. 119 chybí eskalátory. Vzhledem k tomu, že je tento spoj klíčový při přepravě na letiště, je celá tato záležitost ostudná. Dopravní podnik se brání s tím, že se letiště s požadavkem vybudování eskalátorů ozvalo ve chvíli, kdy už na schváleném projektu nebylo možné provádět změny. Dobrý selský rozum v tomto případě ve hře patrně není, takže když projektantům nevnuknou nápad mozky zvenčí, jsou ve své nepraktičnosti zcela ztraceni. A 32 schodů je zkrátka "málo" schodů, po těch je podle jakýchsi pravidel pro výstavbu eskalátorů ještě třeba šlapat.
S těžkými cestovními zavazadly teď cestujícím mezi 5 h a 22 h pomáhají letištěm placení portýři. Noční cestující mají smůlu. Nosiči budou svou kondičku trénovat nejspíše ještě roky, protože eskalátory (za přibližně 2 miliony korun) jen tak postaveny nebudou. Stále je totiž ve hře nejistá evropská sedmimiliardová dotace, jejíž pravidla takové změny projektu vylučují po dobu pěti let. Ještě že je Praha tak krásné město a dojmy z procházek po historických památkách snad v myslích turistů přebijí údiv i naštvání z nekomfortního cestování. A třeba se stane zázrak a ještě před eskalátory bude směrem na letiště vystavena rychlodráha.
4. Umístění jediného výtahu z Nádraží Veleslavín
K tragédii předchozího bodu neodmyslitelně patří ještě jeden nemalý problém. Ve veleslavínské stanici se ocitne s jejími náležitostmi neobeznámený a bagáží obtížený člověk, nebo v horším případě paraplegik, a hodlá se svézt alespoň výtahem. S důvěrou nastoupí, zmáčkne příslušné tlačítko a ejhle! Ocitne se na neočekávaném místě, celé desítky metrů od autobusových zastávek, a navíc za světelnou křižovatkou! Však není nic lepšího, než s loďákem nebo na vozíčku drandit po rušných křižovatkách!
5. Fronty na eskalátory z nástupiště Nádraží Veleslavín
fronta.gif
Fronty dokáží odpudit i nejednoho dobráka. Bohužel se jim na Veleslavíně nedá vyhnout. Eskalátory vedou alespoň z nástupiště, jenže pouze z jedné jeho strany (na druhé se nachází výše zmiňovaný výtah). A ani ve špičce obsluha stanice zřejmě nehodlá ve směru výstupu uvést do provozu dvoje schody, takže se před nimi po příjezdu soupravy tlačí třeba i dvacetimetrová fronta, ve které se lidé mísí s tucty objemných kufrů. Takové tlačenice nebývaly ani na Dejvické, tam jsou totiž schodiště a eskalátory po obou stranách nástupiště. Takže pokud jste fyzicky zdatní a netaháte bagáž, buďte rebelové a pro výstup raději využijte zastavený eskalátor. Jinak byste totiž mohli přijít o nervy.
6. Chybějící zastřešení vstupu do stanice Bořislavka
Když jsem ještě nedávno jezdívala kolem ještě neotevřených výlezů z této stanice, pokaždé jsem se nezapomněla podívat, zda už na ošklivé kovové konstrukce, klenoucí se nad jejich schodišti, konečně připevnili stříšky. Metro je už dávno otevřené a stříška nikde. Mluvčí dopravního podniku Jiří Štábl odbyl logické otázky deníku Metro s tím, že jsou otevřené stanice trendem a že má zdánlivý problém řešit odvodňovací kanálek. Ten však nefunguje a mne by zajímalo, zda jsou nezastřešené schody trendem také v zemích, ve kterých sněží a mrzne. Dopravní podnik se už zřejmě nemůže dočkat žalob od zpřelámaných cestujících.
7. Chodník do nikam a sloupek uprostřed slepeckého pruhu
Kdo máte doma slepce, dejte jim přísný zákaz vydávat se o samotě na Bořislavku. Mohli by totiž přijít k úrazu. Chodník, na jehož konci by mohli narazit hlavou do zdi, je alespoň docela dobře schovaný. Co ale ten sloupek uprostřed slepeckého pruhu ve vestibulu? Je tohle Praha, Soči nebo Kocourkov? A jaká to závažná porucha se udála v inženýrských hlavách?
8. Chybějící parkoviště
Nové stanice metra měly přilákat další mimopražské cestující, jenže se nějak zapomnělo vybudovat pro ně alespoň u stanic Nádraží Veleslavín a Petřiny záchytná parkoviště. A co víc, nic takového se v dohledné době neplánuje, ačkoli prý o tom starosta Kolář přemýšlí. Na autobusové linky se nedá příliš spolehnout, neboť z automobilismu se lidé přeučují jen velmi těžko. Obyvatelé okolních ulic se tak patrně můžou těšit na dlouhodobou přetahovanou o parkovací místa a vůbec poněkud nervóznější atmosféru. Well done!
Dalším z možných failů by podle skeptiků mohla být nedostatečná vytíženost stanice Nemocnice Motol. TADY se podívejte, co by se s ní také mohlo stát, když vám nebude dost dobrá.
A TADY si poplačte nad tím, jaké jsme ty stanice mohli mít, kdybychom byli co k čemu.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
