Do divadel stále chodí i dnes lidé všech druhů a generací, s mnohdy i diametrálně odlišnými preferencemi, a všichni si přijdou na své. Stačí jen trocha hledání a trpělivosti.

Byla by ovšem škoda spoléhat se pouze na velké tradiční budovy se zástupy abonentů. Nechceme tím upírat nesporné kvality činohrám pražského i brněnského národního, nebo dokonce nepochybně kvalitnímu hradeckému Klicperáku, ale podle nás existuje i řada menších divadel, jejichž repertoár je přinejmenším stejně kvalitní.

1. Komorní scéna Aréna, Ostrava

divadlo-divadlo-arena-bily-muz.jpg

Inscenace Bílý muž a rudá tvář (Foto: Foto: Divadlo Aréna Ostrava)

Fanoušci divadla si v souvislosti s Ostravou většinou vybaví Divadlo Petra Bezruče. Vedle něho tady ale už více než dvě desetiletí existuje cenami ověnčená Komorní scéna Aréna. Tu její umělecký šéf Ivan Krejčí dovedl také k ocenění nejvyššímu – v posledním ročníku Cen Alfréda Radoka se stala divadlem roku. Dobrý důvod udělat si výlet za mocným geniem loci ponuré Ostravy.

2. Studio hrdinů, Praha

divadlo-zdaryvary-cz-sam-uz-se-nehraje.jpg

Hra Sam. Už je bohužel stažena z repertoáru, ale najdete na něm spoustu dalších skvělých kousků. (Foto: zdaryvary.cz)

Po zániku souboru Pražského komorního divadla vkládali jeho věrní fanoušci asi největší naděje do nové scény v prostorách bývalého kina Veletržního paláce. Zakladatele Jana Horáka a Michala Pěchoučka s jejich týmem spojovaly a nadále spojují ambice, vize a nadšení, a to i navzdory neustálému boji o finance. Divákům nabízí autorské a režisérské projekty se žánrovými i oborovými přesahy a nebojí se spolupracovat se zahraničím. I když je repertoár někdy experimentální až moc, a také se stane, že se z formy vypaří obsah, najdete v něm nemálo kusů, které stojí za to. A navíc, odvaha se přeci cení.

3. Činoherní klub, Praha

divadlo-sokol-cinoherni-klub.jpg

Milostný trojúhelník Ondřeje Sokola, jeho bývalé manželky Kateřiny Lojdové a Martina Fingera ve hře Zrada. (Foto: Foto: Činoherní klub)

Dá se říci, že tradiční scéně Ve Smečkách prospěl zánik improvizační show Partička. Díky němu se sem po tříleté pauze vrátil svěží vítr režiséra Ondřeje Sokola, který zde už před třinácti lety nadchl kritiku i publikum inscenací McDonaghovy hry Osiřelý západ. Už název Činoherního klubu předpokládá důraz na práci s hercem a tento požadavek Sokol už po léta vzorně naplňuje. A jak se nedávno ukázalo v případě Pinterovy hry Zrada, dokáže citlivě zrežírovat také sám sebe.

4. Buranteatr, Brno

divadlo-pavel-nesvadba.jpg

Inscenace Můj romantický příběh (Foto: Foto: Pavel Nesvadba (photonesvadba.com))

Původně kočovný soubor, který založili šéfdramaturg Jan Šotkovský a umělecký šéf Mikoláš Tyc, nakonec po dvouleté epizodě v knihkupectví Dobrovský v roce 2012 našel svou stálou scénu v multikulturním prostoru Sokolského stadionu. V repertoáru tohoto nezávislého mladého souboru najdete několik dobrých inscenací, z nichž určitě nejlepší je 39 stupňů. Inspirován Hitchcockem se její režie se ctí ujal sám Tyc.

5. Divadlo Na zábradlí, Praha

divadla-na-zabradli-baby-foto-kiva.jpg

Hra Báby měla premiéru na konci minulého roku (Foto: Foto: KIVA (Divadlo Na zábradlí))

Ještě během předminulé sezony ztrácelo tohle divadlo pomalu svůj punc kvality a s ním i mnohé své dlouholeté příznivce. S příchodem týmu z brněnské Reduty, zejména ředitele Patra Štědroně a režiséra Jana Mikuláška, se reputace Zábradlí obrátila k novému vzestupu. Pokračuje se v dosavadní autorské lince inscenací a zdá se, že s úspěchem. Třeba takoví Požitkáři, kteří se s nadhledem a radostí dotýkají tématu umírání a pohřbívání, symbolicky pohřbívají nedávný neúspěch této legendární scény.

6. Dejvické divadlo, Praha

divadlo-hynek-glos-racek.jpg

Čechovův Racek (Foto: Foto: Hynek Glos (Dejvické divadlo))

Já vím, asi je zbytečné propagovat veleúspěšnou scénu profláknutých tváří herců, s jejichž rolemi ve filmech, seriálech i reklamách se roztrhl pytel. Ale co naplat, Ivan Trojan a jeho družina jsou prostě zatraceně dobří herci, jejich jevištní souhra je v českém kontextu snad i unikátní a jejich práci nelze vynechat v jakémkoli chvalozpěvném výčtu. Snad si svou laťku udrží i po odchodu Miroslava Krobota. A zájemcům o lístky nelze než přát, aby si svou frontu vystáli s úspěchem.

7. Činoherák Ústí

divadla-cinoherak-usti-cz.jpg

Divadelní hra Kopanec (Foto: cinoherak-usti.cz)

Původní Činoherní studio má svou zlatou éru dlouho za sebou a nic zatím nenasvědčuje zrození další. Avšak když soubor před rokem přišel vinou politické zvůle a hlouposti o prostory na Střekově, vzedmula se vlna protestů rezonující i daleko za hranicemi Ústí. Jakmile se pak soubor díky svépomoci a štědrým dárcům konečně zařídil v bývalém kině Hraničář, nově ustavená radnice mu střekovské divadlo vrátila. Má proto teď co dělat, aby oba prostory utáhl. Příběh ústeckého Činoheráku je poněkud tragikomický a má zatím nejasný konec. Národ, který byl schopen se zlaťák po zlaťáku složit na svou Zlatou kapličku, musí nicméně ocenit ústeckou touhu po kultuře a vůli za ní bojovat.

A proč vůbec chodit do divadla? TADY máte 7 pádných a nevymluvitelných důvodů.