Keplerův vesmírný dalekohled zachytil u vzdálené hvězdy podezřelý pohyb. A hned se vyrojily zprávy, že „už je to konečně tady – nejsme ve vesmíru sami“.
Objevili jsme ohromný shluk objektů vypadajících jako cosi, co mohla postavit pouze inteligentní mimozemská civilizace.
Takhle nějak to před pár dny oznámili astronomové (jistě že ne všichni a už vůbec ne takhle najednou, v podstatě jenom jeden – více dále).
A tahle zpráva teď krouží kolem světa podobně jako ten „shluk vesmírných objektů“.
Jen stručně připomínáme, že se jedná o nepřímé pozorování pomocí Keplerova vesmírného dalekohledu umístěného na sondě Kepler obíhající kolem Slunce. Zakládá se na měření výkyvů jasnosti hvězd. Podle nich se dá poznat, že kolem hvězdy obíhá nějaké jiné těleso. Kepler už takhle v poslední době objevil ve svém zorném poli mezi souhvězdími Labutě a Lyry desítky planet (které, protože jsou mimo Sluneční soustavu, dostali předponu „exo“).
exoplanety.png
Zorné pole Keplerova vesmírného dalekohledu kolem Mléčné dráhy mezi souhvězdími Labutě a Lyry – zeleně jsou označeny všechny jím objevené exoplanety. (Foto: stellarium.org)
V tomhle případě se ale jednalo o neobvykle velký výkyv ve světelnosti, který se dá na základě našich dosavadních znalostí vysvětlit pouze jedním extrémně velkým tělesem nebo obřím houfem těles malých.
Jason Wright (to je ten astronom anoncovaný na začátku) z Pensylvánské univerzity (Penn State University) si vlastně jen nezávazně zaspekuloval nad daty získanými z Keplera o tom, že pozorované objekty splňují již dříve teoreticky zvažovanou myšlenku „roje megastaveb“, možná kolektorů záření zachycujících energii hvězdy. Cosi jako orbitální sluneční elektrárnu.
K tomuhle závěru vedla dlouhá cesta plná jiných vysvětlení, která neopomínají zdůraznit fakt, že nevysvětlitelné výkyvy byly pozorovány pouze dvakrát a leží mezi nimi víc jak dvouletý odstup. Ale média se samozřejmě chytla až fantastičtější zprávy o mimozemšťanech, protože ‚to se bude líbit‘.
Co to ale může být jiného než mimozemská elektrárna?
cygnus_lyra_closeup-pop.png
Když se po setmění postavíte směrem k jihovýchodu a zvednete hlavu, uvidíte tohle – souhvězdí Labutě (Cygnus) s nejjasnější hvězdou Deneb a vpravo od něj menší souhvězdí Lyry (Lyra) s nejjasnější hvězdou Vega (Foto: stellarium.org)
1. Mladá hvězda nebo proměnná hvězda
Pozorování by tomu mohla odpovídat, ale KIC 8462852 je hvězda v nejlepších letech a její profil neodpovídá proměnné hvězdě.
2. Planeta
Kdyby to byla planeta, pak by podle změřeného výkyvu jasnosti hvězdy musela mít asi poloviční průměr své ‚mateřské‘ hvězdy – a to už by byl pořádný a vědecky nesmyslný macek. Náš veleobr Jupiter má průměr jen asi desetinu Slunce a kdyby měl polovinu, byly by gravitační síly v jeho středu tak ohromné, že by se spustila termonukleární reakce a vznikla by nová hvězda.
3. Komety
Pokud by to byla kometa, nemohla by být jenom jedna, ale muselo by jít o celý roj. Tohle je zatím nejpřijatelnější ‚přirozené‘ vysvětlení, ačkoli by to údajně byla velmi nepravděpodobná náhoda, že bychom něco takového mohli vůbec zpozorovat. Na podezřelé exoslunce se teď totiž zaměřuje i jiný vesmírný teleskop provozovaný NASA, který zachytává infračervené (tepelné) záření. To by se po průchodu roje komet muselo ve větší míře objevit, jenže to nestalo. Ze stejného důvodu bylo vyloučeno ‚smetí‘ po srážce jiných kosmických těles.
4. Uměle vytvořená tělesa
Tahle myšlenka původně pochází z literárního žánru sci-fi. Poprvé ji rozvinul Olaf Stapledon v románu Star Maker (1937!) a v roce 1960 ji ve své práci Pátrání po umělých hvězdných zdrojích infračerveného záření ji zpopularizoval teoretický fyzik a matematik Freeman Dyson. Podle něj se také nazývá to, co si někteří astronomové myslí, že kolem KIC 8462852 ‚vidí‘ – Dysonova sféra.
Jde o teoreticky zvažovanou veleobří rotující konstrukci, která obklopuje Slunce coby jakási koule, čerpá z něj energii a slouží třeba i jako startovní plošina pro cesty do okolního vesmíru.
A pokud by to nebyla Dysonovy sféra, mohlo by se jednat o obří kosmickou flotilu nebo umělé satelity.
tumblr_nwa6drtmtg1qd479ro1_1280.jpg
Umělecká představa neúplné Dysonovy sféry vybudované kolem hvězdy (Foto: Pinto/DeviantArt)
Ovšem ani jednu z těchto teorií nepotvrdilo následné pozorování infračerveného záření a v tomhle ohledu jsou tedy stejně validní (platné), jako teorie ‚přirozené‘.
Nezbyde tedy jen počkat, co přinesou pozorování v rámci programu SETI (Pátrání po mimozemské inteligenci), jehož teleskopy zachytávají radiové záření a teď se jejich ‚talíře‘ obrátily směrem ke KIC 8462852.
Kepler už nám asi moc nepomůže – sonda totiž přes dva roky přesluhuje a porouchává se jí jedno zařízení za druhým.
5. Příprava na mimozemskou invazi
Pak je tady ještě další možnost, k jejímuž potvrzení ani vyvrácení nepotřebujeme vůbec žádné dalekohledy ani radioteleskopy ani vědce. Skuteční vládci světa, které samozřejmě neznáme ani nesmíme, nás připravují na mimozemskou invazi. Pěkně utajeně a pozvolna, krůček po krůčku – posledním byla voda na Marsu (takže možná mimozemský život, byť by to byly jen nějaké bakterie) a teď ty mimozemské stavby u vzdálené hvězdy (tam už bude zapotřebí asi rozvinutější inteligence) a o Vánocích nám třeba sdělí, že už zachytili jejich radiové poselství.
Ve skutečnosti se s nimi možná už dávno dohodli. Nebo naopak žádní mimozemšťané ani neexistují a celá ohlašovaná invaze bude jen dovedně zinscenované divadlo (současné zobrazovací a komunikační technologie umožňují zmanipulovat hloupé lidstvo daleko dokonaleji než před 77 lety rozhlasová hra Válka světů). Proč? Nový světový řád, přece.
Příliš stará zpráva
Závěrem je třeba zmínit to, o čem média (včetně mnohých seriozních) vůbec v souvislosti s KIC 8462852 nepsala. Přesněji řečeno uvedla to, že je tato hvězda od nás vzdálena 1480 světelných let, jenže tenhle údaj prolétne kolem většiny čtenářských očí pouze jako číslo.
Tohle číslo ale znamená, že to, co my prostřednictvím Keplera na Zemi vidíme, se odehrálo před 1480 lety, tedy někdy v letech 533 – 535 n.l. (pozorování výkyvů jasnosti proběhlo v roce 2013 a 2015). Ovšem tak je to v případě astronomie se vším – když se díváte na hvězdnou oblohu, vidíte ve skutečnosti jen propast s odlesky různě starých minulostí.
A tady se ještě můžete prolétnout minulostí, tedy Mléčnou dráhou v 3D HD.
Podobné články
Komerční článek
Doporučujeme
Martin Miko
