1. Instantní vlastenectví
Hokejové mistrovství, stejně jako jakákoliv sportovní událost, v níž soutěží i někdo z Česka, probudí v obyvatelích naší zemičky vlastence ještě intenzivněji než četba článků o uprchlické hordě číhající před našimi hranicemi. Rázem je každý hrdý na to, že je Čech, chlapi v hospodě se trumfují v tom, čí prapředci se na našem území vyskytli jako první, a z úst instantních národních buditelů zaznívá hymna falešnější než samotný náhlý projev patriotismu, který s koncem posledního zápasu opět na rok pomine.
2. Vlaječky, kam se podíváš
Není správný fanoušek českého nároďáku, kdo nemá českou vlaječku. Zároveň platí, že čím víc vlaječek, tím víc fanoušek, tudíž prodeje nesmyslných produktů brakové kvality v českých národních barvách raketově vzrůstají. Ti největší nadšenci mají vlaječky na zrcátkách od auta, které řídí s velkým praporem ovázaným kolem krku jako supermanovskou pláštěnkou a na místě spolujezdce sedí pes v malém hokejovém dresu, protože proč by i Alík nemohl fandit našim? Plusové body má ten, kdo neví, jak se vlajka správně vyvěšuje a nosí, protože tady nejde o vlajku, hlavně, že v tom je srdíčko!
3. Trenér do každé rodiny
Sestávají se vaše sportovní úspěchy z toho, že jste na základce při tělocviku byli jednou kapitánem družstva ve vybíjené a teď jste si nedávno zašli zaběhat, jen abyste mohli dát fotku na Facebook s patřičně sporťáckými hashtagy? Gratulujeme, mistrovství světa v hokeji vám dává jedinečnou příležitost stát se prvotřídním hokejovým trenérem, který brilantně zhodnotí před televizí v hospodě každý zákrok, přesně ví, co má který hráč kdy udělat a zná příčinu každého dílčího neúspěchu. Samozřejmě, že kdyby se týmová soupiska a jednotlivé formace přepsaly podle vašich představ a hokejisté by vyslyšeli vaše cenné rady, pak by v každém zápase vyhráli nejméně 10:0. Raději si neobjednávejte další pivo, co kdyby vás náhodou povolali nahradit skutečné sudí?
4. Za našich mladejch let...
Přímo se nabízí sledování zápasů prokládat vašimi vzpomínkami na šampionáty minulé, na což je každý určitě hrozně moc zvědavý. Nedaří se zrovna v přesilovce? Hoďte k dobru historku o tom, jak v roce 2005 ve Vídni proti Švédsku dal Čajánek z přesilovky gól. Fajnšmekři zabrousí dál do historie a spustí tu svoji o tom, jak Jirka Holeček chytal líp než kdokoliv, kdo zrovna stojí v brance, případně budou vyzdvihovat úspěchy českého národního týmu z roku 1959, jehož členům zubatá klepe, nebo už dávno zaklepala na dveře. Koho vlastně vůbec zajímá to, co se hraje teď, když se můžeme celá desetiletí bavit o Gutovi, Golonkovi, Dzurillovi, Hlinkovi a spol.?
5. MY jsme vyhráli/ONI prohráli
Naprostý fanouškovský evergreen, který funguje pro všechny sporty. Správný fanda se totiž nespokojí s ničím jiným než s výhrou, která je podle jeho úsudku připisovatelná nejen hokejistům, ale i tomu, že on sám jim dostatečně důkladně fandil. Jestliže se českému týmu zadaří, pak si armáda fandů vítězství přivlastní, jak kdyby každý z nich stál na ledě a vstřelil rozhodující gól a můžeme slyšet sborový chorál o tom, jak JSME vyhráli. Pokud se ale nedařilo a zápas skončil prohrou, pak jsme neprohráli MY, ale prohráli ONI - banda nevděčníků, která hlavně že bere miliony za to prd, co hraje a neváží si ani toho, jací velikáni jim fandí. No nic, pane vrchní, tohle chce ještě jednu rundu, ať už na oslavu, nebo na žal.
A tady se můžete podívat na rozdíly vnímání hokejového mistrovství mezi muži a ženami.