Spousta z vás dojíždí. Jednou týdně, dvakrát týdně, někdo i každý den. Do Prahy, do Brna... Většinou dojíždíte z menších provinčních měst. Cesty s maloměstskými nebo krajskými autobusovými dopravci však přinášejí mnohá úskalí. A jak už to tak bývá, většinou zafunguje zákon schválnosti a tato úskalí se snesou právě na vaši hlavu. Připomeňme si ty nejčastější. cs.wikipedia.com    

1. Naprosto nevysvětlitelné a hlavně nevysvětlené zpoždění či vynechání spoje

Znáte to – spěch, zmatek, vybíháte z bytu, vracíte se pro telefon či peněženku, dobíháte na poslední chvíli na zastávku autobusu. Kde nic, tu nic. Pojmete podezření, že jste spoj prostě nestihli, na zastávce ale čekají i další lidé. Po patnácti minutách už to začíná být podezřelé. Po půl hodině už je to k vzteku, a když nakonec po hodině přijede další linka, nikdo vám nevysvětlí, proč vámi požadovaný autobus nepřijel. To, že jste nestihli práci, školu, rande, pohřeb, nikoho samozřejmě nezajímá. Hlavně, že se jedná o "poskytovatele služeb". Ale přece byste nečekali přesnost v provinční severočeské vísce aneb "Tady nejseš v Praze, mladej!"    

2. Řidič, kterého pravděpodobně k dráze autobusáka donutili s pistolí u hlavy

forums.anandtech.com Nastupujete ve frontě do autobusu a už cítíte ten vražedný pohled, jak vám propaluje čelo, vzhlédnete a krví podlité oči řidičovy se vám agresivně vpíjejí do vašich. Zlověstné vrčení vypovídá nejen o sebevražedných depresích, ale i o možných psychopatických sklonech a téměř jistě o řidičově sexuální frustraci. Tento jedinec zpravidla ze všeho nejvíc nenávidí studenty a podobnou intelektuálskou verbež. Ksindlové, za bolševika by jim ukázali. A střezte se mu platit větší bankovkou a chtít nedejbože rozměnit, možná vás taky nechá hnít na zastávce a odjede, protože "No nemám! Prostě nemám ty vole!" Samozřejmě, že většina dotazů nebo podobných prohřešků se trestá záplavou urážek, které si za rámeček nedáte. No není to krása, když má někdo opravdu rád svoje povolání?    

3. Nevyžádaný intimní kontakt se spolucestujícími

Teď možná budu působit jako podivínský asociál, ale... prostě vážně nerad sedím vedle kohokoliv. Jsem upřímně šťastný, když je v autobuse dostatek místa, abych mohl sedět u okna a vedle sebe mít prázdné místo. Lépe se mi pak dýchá. Ve vlaku občas předstírám postižení a slintám na zem, když si chce někdo přisednout. Většinou mě všichni radši obejdou a pokračují dál. Nicméně pokud si přisedne normální člověk, slušně se posadí na svoje sedadlo a nevšímá si mě, vše je v pořádku a můžu ho respektovat a hledět si svého. Ale všichni víme, že takhle to nefunguje. Vždycky, když je ve vozidle na výběr 20 míst vedle již sedící osoby a uličkou se udýchaně šine obří hlučný upocený páchnoucí kolos, často ještě dojídající zbytky něčeho smaženého, vždycky si spolehlivě vybere právě vás, tedy v tomto případě mě. Nejenže zabere kromě svého i půlku vašeho sedadla, ale celou dobu se na vás lepí a to naprosto bez rozpaků, strká do vás při každém pohybu, neomaleně vám bez uzardění civí do notebooku a v těch nejtragičtějších případech si ještě chce povídat. Netřeba dodávat, že pokud dáte jakkoliv slušně najevo svůj nesouhlas s tímto počínáním, jste pak za nepříjemného kreténa vždycky vy. Tedy já. Nesedejte si ke mně. Nikdy. Díky.    

4. Akční film na vlastní kůži

www.worth1000.com V krajích řekněme trochu venkovštějšího rázu se můžeme setkat s velmi bizarními jízdami. Klasický příklad je prastarý řidič nejmenované linkové dopravy kdesi v jižních Čechách, který nejenom velice mistrně improvizoval spoustu nedostatků postupně se objevivších na jím obsluhované Karose (zadní okno zacákané olejem přece na zastávce můžou pomoct utřít pasažéři, proč ne?), ale v jedné vesnici, kde neměl stavět, vždy udělal neplánovanou zastávku na návsi, zakřičel na celý autobus "Tři minuty, lidi! Tři minuty!", odběhl do hospody a vrátil se se dvěma pet-lahvemi točeného piva, z nichž jednu hned otevřel. Nasedl a jelo se dál, rychle a zběsile do Budějic. Musím uznat, že to byl celkem adrenalin, možná by se mohly udělat speciální autobusy s dobrodružnými jízdami, přihodit by se mohlo pár honiček s policií a za příplatek trocha té střelby. Byl bych první zákazník.    

5. Takzvaná jízda čtvrtou cenovou

V době relativního pohodlí autobusů Student Agency a dalších společností byste čekali, že se i konkurence bude snažit vyrovnat se žlutým vozidlů. Když už ne v totálním komfortu a obsluze, tak alespoň ve funkčnosti. Jenže nic nemůže být dál od pravdy. Vytrhané sedačky už jsou klasika, to nikoho na trasách zvlášť po Ústeckém kraji nepřekvapí. Apokalyptické jízdy hrůzy však pokračují i v dnešní době. V zimě zpravidla nefunguje topení a vy mrznete a fouká na vás mrazivý vítr, při troše smůly (a jak už víme, tu máte vždycky zrovna VY) na vás nezbyde místo, stojíte potupně v uličce, v zatáčkách narážíte do lidí a připadáte si jako v nefalšované sněhové bouři. V létě zase naopak řidiči rádi topí nebo se nedají otevřít okna. Dýcháte zkvašený pot člověka, co stojí pod vámi, motá se vám hlava, chce se vám zvracet nebo omdlít, případně obojí. V dešti bývá tradicí, že střešní poklop netěsní a kdo pod ním stojí? No přece vy! Takže na vás regulérně prší. Za takovou jízdu ovšem platíte úplně stejnou (často i vyšší) částku, než jakou byste zaplatili u všech ostatních dopravců. Že vy jste si nezarezervovali toho Studenta! Co z toho plyne? My, kteří jsme okolnostmi nuceni používat často hromadnou meziměstskou dopravu – rezignujme na relativní rychlost a jen zdánlivou levnost autobusových dopravců a naučme se znovu jezdit vlakem! Bude to tak pro všechny lepší. Alespoň než přijde změna.