1. Jan Hřebejk

Jan Hřebejk (kviff.com) Jan Hřebejk je takovým Zdeňkem Troškou pro střední třídu. Jeho nejslavnější filmy (úplně náhodou všechny z pera Petra Šabacha) jsou ve skutečnosti jen gagy slátané nepříliš funkčním příběhem nebo jakýmsi druhotným dějem. Ano, Bolek Polívka umí být vtipný, Miroslav Donutil a Eva Holubová také a s přivřenýma očima i Jaroslav Dušek. Pokud je šoupnete do doby, která je pro Čechy nějak historický výrazná a která je pro jedny stigmatizující a pro jiné zatížená sentimentem, nemůže to divácky selhat. Dokonce to ani na první shlédnutí nemusí působit tak pitomě. Jenže Hřebejkovo filmy nejsou ani tak místní a časovou freskou (jako je například Felliniho Amarcord), ale spíše panoptikem hloupých nebo archetypálně obyčejných lidí. Ono už jen to, že Hřebejk čerpá z kvalitativně toho nejhoršího, co Šabach napsal, vypovídá o tom, že jeho ambice nikdy nebyly vyšší než lidová zábava. Člověk vlastně nemusí znát ony časy ani z doslechu, a přesto působí karikované postavičky na první signální směšně. Hřebejk sice na přelomu desetiletí režíroval dvě celkem solidní, i když zoufale neoriginální dramata Petra Jarchovského - Kawasakiho růže a Nevinnost, nedlouho na to svou kariéru však definitivně pohřbil kolaborací s Michaelem Vieweghem a věru imbecilním snímkem Svatá čtveřice. Tahle hrůza se mu ještě podařila trumfnout jeho aktuálně posledním uvedeným filmem Zakázané uvolnění. Jeho plánovaný projekt Učitelka snad bude spíše „náhlou smrtí“ – tedy pokud Hřebejk natočí další srajdu - jeho zápas s audiovizuálními médii možná konečně skončí.    

2. Jiří Menzel

Jiří Menzel (kviff.com) Pokud Hřebejk snese srovnání s Troškou, Jiří Menzel je zase takový filmový Dominik Hašek. Pokud by opravdu odešel na vrcholu slávy, tak by byl stále národním hrdinou. Bohužel se Menzel stejně jako zkrachovalý Dominátor rád zbytečně a opakovaně vracel na scénu. Přes dílčí úspěchy se mu v posledních letech podařilo vypadnout z ligy Formana, Chytilové či Kachyni a nyní jej má většina národa zafixovaného jako troubu, jehož manželka plní bulváry svými aférami a on skálopevně tvrdí, že se tak jednoduše domluvili. Perličky na dně, Ostře sledované vlaky, Rozmarné léto, Skřivánci na niti, Na samotě u lesa, Postřižiny, Slavnosti sněženek... – Menzel má více dobrých filmů než Dominik Hašek medailí z národního týmu, a kdyby svou uměleckou kariéru zakončil blekotáním v občas celkem zábavném nováckém sitcomu Hospoda a průměrnou adaptací Obsluhoval jsem anglického krále, asi by jeho reputace tolik neutrpěla. Loňská bezduchá, retardovaná komedie Donšajni je však jasnou známkou toho, že Menzelovy múzy odešly definitivně do věčných lovišť.    

3. Milan Šteindler

Milan Šteindler v příšerné komedii Stůj nebo se netrefím (fdb.cz) Milan Šteindler má rozhodně slušný kredit jakožto člen divadla Sklep, jako Dědek z filmu Věry Chytilové Kopytem sem, kopytem tam, jako jeden z tvůrčích mozků pořadu Česká Soda nebo jako hrající režisér v kvalitních komediích Vrať se do hrobu! a Díky za každé nové ráno. Bohužel má na svém kontě ještě o poznání větší výčet blbostí. To, že účinkoval v nespočtu nekonečných odpadových televizních seriálech, by se ještě dalo celkem pochopit. Těžko se dnes hledá herec, který by se byl schopen bez účinkování v nějakém českém hybridu mýdlové opery a rádoby komediální série uživit. Jako režisér ale již 20 let nenatočil nic, co by stálo za slovo. Jeho drama Perníková věž je podle mě možná jeden z nejhorších českých filmů vůbec. Tedy alespoň jestli je skutečně myšlen vážně. Příšerné herecké výkony, flashbacky cákající patosem na míle daleko, sonda do undergroundové drogové scény, která má s realitou asi tolik společného, co Rambo II. s válkou ve Vietnamu – to vše zabalené do zmateného děje, který často nemá ani hlavu ani patu a skončí trapným zvratem jak z hongkongské adaptace Stephena Kinga. Naposledy se sice Šteindler jako režisér angažoval již před více než šesti lety (a to v absolutní zhovadilost jménem O život), vzhledem k jeho tvůrčím pauzám v minulosti však stále hrozí, že za kameru ještě někdy usedne. Pokud ne, tak Alles Gutte!    

4. Tomáš Magnusek

Tomáš Magnusek při chuti (kino-svet.cz) Režisér, scénárista a herec (neboli český "Ben Affleck") Tomáš Magnusek je o poznání mladší než všichni tři výše zmínění, ale jak se říká: „zabít to, dokud to nenaklade vajíčka.“ Oběma jeho celovečerním filmům, které se promítaly v kinech, se podařilo proniknout mezi 200. nejhorších snímků všech dob dle fanouškovské serveru ČSFD – film Bastardi 3 obsadil sice až 163. místo, s nadcházejícím Jedlíci aneb Sto kilo lásky však již Magnusek poskočil na místo 88. Brzy má přijít do kin jeho další počin Modelky s.r.o., a již jen dle názvu, námětu a obsazení lze usuzovat, že v tomto případě se budou možná atakovat ještě vyšší mety. Pokud si tento třicetiletý všeuměl dal za cíl své kariéry natočit nejhorší film historie kinematografie podle ČSFD, pak je pravděpodobně na správné cestě. Jestli však chtěl být skutečně filmařem, pak by bylo lepší agonii již neprodlužovat a zavolat doktora Kevorkiana.    

5. Zdeněk Troška

Demonstrace proti zrušení Českého lva za nejnavštěvovanější film a tudíž proti neudělení ceny Troškovi v režii občanského sdružení Stay Zmrd Vynechat Zdeňka Trošku by asi vůči ostatním zúčastněným nebylo fér. Kritizovat jeho tvorbu určenou pro každoroční návštěvníky Bibione je však novátorské asi jako Kriminálka Anděl. Troška, jehož opanovává legenda o tom, že ambiciózním a bezskrupulózním studentům herectví říká, že pokud chtějí na stříbrné plátno, musí nejdříve na bílé, je však svým způsobem mistrem oboru. Co si o něm myslí Mirka Spáčilová jej rozhodně ze snu nebudí a na rozdíl třeba od Hřebejka se netváří, že dělá umění. Naopak, má neuvěřitelný talent na to dát lidem to, co chtějí,  přestože oblíbenost jeho komedií pro slabomyslné samozřejmě nevypovídá o našem vkusu nic moc dobrého. Troška si rozhodně zaslouží Českého lva, navzdory tomu, že se proti němu pseudoumělečtí kolegové a pseudointelektuální kritici spikli a cenu za nejnavštěvovanější film zrušili. To však nemění nic na tom, že Troška nastavil laťku lidové zábavy proklatě nízko, respektive až někam hluboko pod kotníky. Pokud by se Troška na filmařinu vybodnul, masy by musely jít na něco o trošku lepšího.