Zmáčknete je, a nic se nestane. Ale přesto máte ten zvláštní pocit zadostiučinění, že jste něco pro běh světa udělali. Tzv. placebo buttons jsou všude kolem nás a my jim bezmezně věříme.
1. Přechody
Určitě je znáte. Na každé modernější a rušnější křižovatce je mají. Tlačítka pro chodce, která magicky urychlí běh křižovatky a spustí vám zeleného panáčka. Pravdou je, že na některých extrémně rušných křižovatkách jsou tlačítka pouze pro parádu – dopravní situace je totiž řízena počítačem, který spravedlivě rozdává všem směrům spravedlivé karty, případně se řídí podle toho, kde je větší fronta (senzory ve vozovce) nebo jestli je silnice prázdná (to platí hlavně pro noční provoz). Signál od vašeho tlačítka se sice bere v potaz, ale v zásadě jste jako chodci až poslední ve frontě. Jestli vám náhodou naskočí panáček do několika vteřin po stisknutí, přičítejte to spíše náhodě. A např. v New Yorku v devadesátých letech všechna podobná tlačítka pro jistotu odpojili úplně. Mačkat je ale pořád můžete. Už pro ten pocit.
2. Vozy metra
Tlačítka pro otevření dveří v metru nebo vlacích fungovat mohou a nemusí. Je to na rozhodnutí dopravního podniku nebo konkrétního řidiče. Automaticky má totiž kontrolu nad otvíráním dveří právě on. A vy jste pořád v té hrozné nejistotě, jestli to tentokrát můžete nebo rovnou musíte zmáčknout, aby se dveře otevřely. V osmdesáti procentech případů to stejně zmáčknete a ono to „vypadá“, že nad tím máte kontrolu. Ve skutečnosti je tam nějaká ta prodleva – mezi momentem, kdy jste to zmáčkli vy, a momentem, kdy to zmáčknul řidič. Stačí se ale tvářit sebevědomě a někteří lidé vám ještě poděkují, že jste je právě vy pustil na svobodu.
3. Výtahy
O sběrném systému moderních výtahů mluvit nemusíme. Ten dává smysl každé bytosti vybavené selským rozumem (směrem nahoru se pasažéři nesbírají, směrem dolu ano) – tedy až do chvíle, než si proti její vůli přivoláte nějakou padesátikilovou babičku, co chtěla jet do desátého patra a skončila s vámi v šestém. To už je život. Teď je ale řeč o úplně jiném tlačítku. Zavírání dveří. Většina lidí si myslí, že jeho zmáčknutím mohou urychlit zavření výtahu a ujet např. sípajícímu kolegovi, který prostě nestíhá. Je to samozřejmě omyl. Toto tlačítko je tam čistě z požární bezpečnosti. Pokud by automatický mechanismus selhal, lze se opakovaným stisknutím tlačítka domoci zavření dveří záložním systémem. Ten ale nikdy nepřijde na řadu, pokud výtah funguje standardně. Jinými slovy, než tlačítko tolikrát stisknete, aby se aktivoval, přijde do hry ten automatický a zavře dveře stejně pomalu, jako kdybyste nic nemačkali.
4. Termostaty
Tohle se samozřejmě týká jen termostatů ve velkých kancelářích a firmách. A to jenom těch milosrdných. Jinde vám nastaví teplotu natvrdo na dvacet a odůvodní to směrnicemi. Jinde najdete v místnosti termostat, na kterém si můžete teplotu nastavit. Je to ovšem jen klam, protože skutečnou teplotu určuje firemní termostat, který umožňuje pouze minimální odchylky (jeden stupeň Celsia na každou stranu) a samozřejmě s tím vaším lokálním nikterak nekomunikuje. Už jenom zvýšení hypotetické teploty směrem nahoru vás ale podle lékařských studií zahřeje. Máte prostě pocit, že jste si přitopili.
5. České alarmy
A na závěr jedna lokální, netlačítková specialita. Diodové alarmy. Tisíce Čechů si do auta montují jednoduché blikající diody, které simulují alarmy. Dokonce si seženou i falešnou nálepku „Tento vůz je chráněn bezpečnostní firmou/systémem XXX“. Toto se děje i v jiných zemích, ale u nás to kvete měrou nevídanou. Psychologové navíc zjistili, že po několika měsících užívání začne řidič svému klamu dokonce věřit a často kontroluje, zda mu ‚alarm‘ běží, dioda bliká. Skutečně má potom pocit, že je jeho vůz ochráněn. Kdo by neinvestoval patnáct korun do takové životní radosti, no ne?
Na druhou stranu, některá tlačítka či dokonce páčky jsou plně funkční a dokonce potřebná, jenže se nám potvory rády schovávají – jako těchto 10 tlačítek a páček v autě.
Podobné články
Doporučujeme
Martin Miko
