5 českých pivních ‚angličáků‘ a 1 nový: je to vůbec ALE pivo?

Obrázek uživatele Radek Kovanda
22.03.2015, 19:37

Svrchně kvašená a vydatně chmelená piva zažívají boom nejen ve světě, ale poslední dobou i u nás.

Píše se „ale“, čte se „ejl“. A poslední dobou se to stále častěji píše tak, jak se to vyslovuje, ačkoli oficiální pravidla českého pravopisu slovo „ejl“ zatím neuznávají.

Ale neboli ejl je svrchně kvašené pivo, které pochází z Anglie. Alkoholově je vydatné podobně jako ležák, mívá i stejnou barvu díky použitým sladům. Od našeho ležáku se liší typem použitých kvasinek, které mu spolu s trochu jinými chmely dodávají také jinou chuť – lehounce citrusově ovocnou a výrazně mýdlově nahořklou. A taky nedělá žádnou hustou pěnu. Setkáte se s ním dodnes v klasických anglických pubech a tavernách – a bude vám nejspíš připadat mdlé, jakoby vyčpělé a možná až nepitelné.

V posledních desetiletích zažívá tento styl mezi pivaři vzrůstající oblibu, zejména protože jeho původní forma prošla zásadními modifikacemi. Belgičtí sládci jej upravili do verze nasládlého golden ale (zlatého ejlu), který se v mnohém podobá jejich místním klášterním pivům, ale svým stylem je to skutečně svrchně kvašený ejl.

Američtí sládci zase přišli s vlastní verzí american pale ale (americký světlý ejl), který je sám odvozen z jiné ‚odvozeniny‘ (z prapůvodního anglického ejlu) – velmi hořkého piva, které se vícenásobně chmelilo. Bylo to kvůli lepší konzervaci, aby ze své anglické vlasti doplulo v pořádku k vojákům do koloniální Indie. A říkalo se mu IPA, tedy indian pale ale (indický světlý ale).

Tady už vám jistě svitlo, protože s tímto označením – IPA – se stále častěji setkáváme i u českých piv. A vedle nich přibyl i další – Bohemian Pale Ale.

Kde a kdy se u nás tahle piva vlastně vzala a berou? Plus na závěr jeden pro mě zvláštní a téměř ‚neskousnutelný‘ příklad nového českého ejlu.

1. Primátor: English Pale Ale (2006)

První velký český pivovar, který odvážně vkročil do svrchně kvašených piv, byl náchodský Primátor. Nejdřív přišel s weizen bier, tedy pšeničným pivem bavorského typu, a od roku 2006 začal vařit též English Pale Ale.

Mějme na paměti, že se tak stalo v době, kdy u nás znalo tento styl jen pár lidí z oboru a jestli ho někdo zkoušel vařit, tak jen experimentálně. Primátor se navíc nevytasil s žádnou svojí originálně modifikavanou verzí, ale se skutečným anglickým ejlem. Jaká škoda, že mezi konzumenty jeho pivo tehdy (a bohužel ani moc dodnes) nezaznamenalo hlasitější odezvu. Nepřidalo mu ani to, že se kromě nemnohých specializovaných pivoték dalo sehnat hlavně v supermarketech, kde postávalo v jedné řadě vedle zlevněných, sodovkou ředěných ekonomických piv. Ale doma není nikdo prorokem a piva od Primátora naštěstí slaví úspěchy hlavně v zahraničí.

Více o tomto pivu i jeho dalších novějších variantách najdete na www.primator.cz.

Ve své době měl tento pivovar ke svrchně kvašenému anglickému ležáku (ano, ležáku, protože stejně jako spodně kvašený ležák dozrává „ležením“ ve sklepích) jeden geniálně vymyšlený slogan „To je ALE pivo“. Ovšem ani jejich novější, rýmované motto není úplně bez nápadu:

2. Kocour: Pale Ale, IPA, Scotch Ale (2008)

Dalším ‚odvážlivcem‘ byl varnsdorfský pivovar Kocour, resp. jeho duchovní otec Honza Kočka – ten se ostatně tehdy ještě coby stevard seznámil s tímto pivním stylem v Americe a dá se snad říci, že právě díky němu se s hořkými ejly ‚indického‘ typu blížeji seznámila i česká pivní komunita (jejíž mnozí členové budou s tímto mým tvrzením nesouhlasit, případně nad ním razantně kroutit hlavou).

V roce 2008 vyrukoval Kocour poprvé se světlým anglickým ejlem i pivem IPA, dodnes vaří tahle piva v různých zajímavých variantách a pojmenováních. A Honza Kočka též, byť již dávno ve vlastním ‚létajícím‘ neboli ‚kočovném‘ pivovaru Nomád.

3. Matuška: Raptor (2010)

Neuplynuly ani dva roky a český pivní svět přivítal dalšího zástupce tohoto pivního stylu. Byl to drsně znějící Raptor, pocházející z malého pivovaru z Broum uprostřed křivoklátských lesů a kopců, od (dnes již snad i nepivařům) známého sládka a pivovarníka Matušky.

Postupem času zařadil tento minipivovar do sortimentu i další vynikající ejly, jako jsou Raketa (Černá i Zlatá), California, ApolloGalaxy, Summer Ale... Více na www.pivovarmatuska.cz.

4. Vysoký Chlumec (2012)

Jsme o další dva roky dále a je tu zas. Tentokrát ‚větší‘ pivovar se svým ‚anglickým svrchňákem‘. Pivovar ve Vysokém Chlumci, patřící do skupiny Lobkowicz sdružující mnohé ‚regionální‘ pivovary, vytvořil excelentní amber ale (jantarový ejl) a pokračoval dalšími variantami včetně světlého a uvařil i pivo IPA s přídomkem Flying Cloud. Jsou to přesně ty ejly, na které si tou dobou nejen pivní fajnšmekři už velmi dobře ‚zvykli‘ – vyvážené, sušší a citrusově hořké. Více na www.pivovar-vysokychlumec.cz.

5. TwoTales: Bohemian Pale Ale (2013)

Další výtečný ejl české provenience na sebe nenechal dlouho čekat. Do názvu zakomponoval přízvisko „Bohemian“ – tedy „český“: zpočátku ovšem jen ‚neoficiálně‘, čímž se později trochu zamotala situace ohledně ochranné známky a také toho, kdo byl vlastně skutečně první. Tuhle otázku ale ponechávám prozatím bez komentáře.

Řekli si, že zkusí tuhle dobu využít a nabídnout piva, která budou bavit české pivaře i je samotné; neměli ovšem za sebou tolik zkušeností a nechtěli kvůli tomu stavět zvláštní pivovar.

Na začátku před pár lety byli u zrodu této značky dva kamarádi. Jeden vyrůstal v USA, druhý v Kanadě. A to ještě předtím, než zde nastal velký boom minipivovarů, který po pár letech následovala i Evropa včetně Česka. K nám se přestěhovali a setkali v době, kdy se i Češi začali vedle tradičních velkých desítkových piv pomalu ohlížet okolo a objevovat kouzlo řemeslných piv a nových stylů.

V rámci tohoto svého ‚objevování‘ se seznámili s Ing. Janem Šuráněm (viz náš dřívější vydatný pivní rozhovor), kterému sdělili své požadavky – dělat nová, moderní řemeslná piva tradičními českými metodami. Jako kdysi, tedy kvašená v otevřených spilkách, pouze z poctivých základních surovin bez přidávání cukru a urychlování. Ale s novým nábojem, kdy tradiční postupy zapojují ‚nové‘ suroviny jako americké chmely a ejlové kvasinky. A tak vznikl i tento vynikající ejl, nejdříve ve světlé, později i v černé variantě.

6. Bernard (2014)

Od minulého roku nabízí ‚český‘ (a jistě lecčíms velmi sympatický) pivovar Bernard svoji novinku s názvem Bohemian Ale. Ale podíváme-li se znovu výše – opravdu „novinku“? Zcela jistě ano – jenže pro tradiční ‚ejlaře‘ mého střihu nejspíš ne moc potěšitelnou.

Když jsem ho poprvé ochutnal, strašně jsem se zašklebil. Tohle že má být český ejl? Pak jsem si pořádně přečetl etiketu, obvolal pár protřelých pivních znalců i skutečných odborníků a měl jsem jasno.

Předně, to pivo vůbec není špatné – naopak, je zcela jistě takové, jak bylo předem naplánováno a ‚nadesignováno‘. A je zcela jistě „bezvadné“. Jenže je to stejné, jako když se těšíte na panáka ferneta, ale omylem do sebe kopnete becherovku. Je to úplně něco jiného!

Asi ale tuším, odkud vítr vane. Bernard není čistě český pivovar, polovinu ho totiž vlastní – hádejte kdo? Belgický pivovar Duvel Moortgat!

Jedná se podle všeho o onen na začátku zmíněný belgický golden ale (zlatý ejl) – plný, ne moc hořký, zato kulatě sladký (vždyť je také docukrovaný) a alkoholově velevydatný – přes 8%. Nic proti tomu, ale já se těšil na ten klasický český ejl, jehož několik ikonických představitelů jsem zde zmínil.

Trochu se obávám, že následkem doprovodné kampaně dojde ke zmatení pojmů a mnozí z těch, kdo se s ejly setkají poprvé právě prostřednictvím Bernarda, nabudou dojmu, že bohemian ale je sice dobrý, ale poněkud svérázný a ‚tělnatý‘, prostě takový belgický ‚klášterní‘ styl. Což považuji za dost nešťastné.

Na druhou stranu by mi vůbec nevadilo, ba možná bych i lehce zajásal, kdyby se to jmenovalo třeba Bernard belgické / trapistické / klášterní...

Chtěl jsem se zde s vervou pustit i do výše přetřásaného označení bohemian ale, jenže to je stejně obecné jako třeba značka české pivo, takže čistě samo o sobě nemůže být nikým registrováno – vždy před ním musí být uvedena značka daného pivovaru.

Mohou tak vedle sebe existovat jak Two Tales Bohemian Ale, tak Bernard Bohemian Ale, nebo Antoš Bohemia Ale (kteréžto pivo bylo v roce 2012, byť jen v několika várkách, skutečným českým ‚pionýrem‘ tohoto označení, jen bez toho „n“ na konci)... a třeba se brzy dočkáme i ‚svrchňáků‘ jménem Budvar Bohemian Ale, Krušovice Bohemian Ale nebo... a to je vposledku úplně jedno; na značce ani tak nezáleží jako na chuti a stylu.

Bernard tedy představil sladší a méně hořký ejl. A já mám raději ten více chmelený IPA, jaký dělají jiné zde zmíněné pivovary. Teprve čas ukáže, z kterého stylu se stane synonymum pro český svrchně kvašený ležák – a tehdy už bude možná jedno, kdo s ním u nás přišel skutečně jako první. Pivovar Bernard ve své současné kampani sebevědomě tvrdí, že to byl on. To samé ale říká i Two Tales, jen bez té kampaně. Tohle už však není na více či méně zábavný článek, nýbrž na (více či méně nezábavný) právní rozbor.

Na závěr je třeba dodat a zdůraznit, že zde vyjadřuji jen svůj naprosto subjektivní názor, s nímž určitě mnozí z pivařů nebudou (možná i právem) souhlasit.
Za druhé jsem zde zcela jistě opomenul zmínit další české (mini)pivovary, které dělají velmi lahodné ejly – například v závěru zmíněný Antoš ve Slaném, dále pak Permon v Sokolově, pivovar v Harrachově, vsetínský Valášek, pivovar ve Vyškově, Staňkův rukodělný pivovárek v Třebonicích... neměl to ani ostatně být žádný všeobsažný přehled, jak jakýsi průřez historií českých ejlů.

Znáte česká svrchně kvašená piva ‚anglického‘ typu?

Anketa se načítá...

A na závěr ještě výběrový přehled minipivovarů, které se u nás otevřely v loňském roce – jejich celkový počet se v ČR začíná pomalu blížit třem stům.


Komentáře

Doporučeno pro vás