Legrace končí – do Evropy se valí stotisícová vlna ekonomických imigrantů z Afriky. Ta vlna není jednorázová, nemá konce. Naprostá většina z imigrantů navíc nejsou uprchlíci před válkami ani diktátory, kterým by šlo doma o život. Chtějí prostě jen žít líp než doma.

img_2190.jpg

Na italském pobřeží se dozvědí, co je v Evropě zakázáno (Foto: newsinitaly.com)

Tomu sice lidsky rozumíme, ale rozum nám říká, že to není možné. Kdyby to trvalo delší dobu, evropské sociální systémy by ten finanční nápor nezvládly a naše společnost by zkolabovala pod tlakem „kobylek“. To není xenofobní přirovnání, ale zcela věcný popis situace. Jde jen o množství. Pokud to totiž takhle půjde dál, miliony imigrantů doslova a do písmene vyžerou a rozvrátí západní svět, který jsme za celá staletí vybudovali a na který jsme zvyklí. Něco jako byl zánik Římské říše.

Asi nikdo kromě sluníčkářů už proto nepochybuje, že to musíme zastavit. Jak? Úplně jednoduše: vezměme si příklad z Austrálie, kde s masovou imigrací úspěšně bojují podle následujících tří jednoduchých pravidel (čtvrté je bonus):

1. Uzavřeme Evropu administrativně

Žádost o azyl až po příjezdu přes moře? Ne! Cizinci ať mají možnost žádat o azyl jen ve své domovské zemi a ať ho dostanou teprve po prověření, jestli jim jde skutečně o život. Prověřován ať je každý jednotlivý případ od případu a do Evropy ať skuteční uprchlíci smějí přicestovat až po schválení žádosti.

Podle řady analýz to vypadá, že ekonomičtí imigranti tvoří až 90 % Afričanů, kteří dnes do Evropy připlouvají. Tohle by je mělo výše uvedeným opatřením zastavit, respektive "prosítovat". Takhle se dnes ve francouzském Calais ilegálně nabourávají do kamionů do Anglie:

2. Uzavřeme Evropu fyzicky

Lodím s imigranty nedovolme přistávat u břehů našeho kontinentu. Odtahujme je zpět ke břehům Afriky a pokud to už nejde, umísťujme uprchlíky do sběrných táborů na několika vybraných ostrovech daleko od pevniny. Musejí prostě vědět, že ilegální cesta do Evropy neexistuje a že je tak jako tak čeká jen nedobrovolný odjezd zpátky domů.

Lodě pašeráků lidí pak bez milosti potápějme (samozřejmě prázdné).

3. Stanovme přísné sankce pro narušitele

Jsi ekonomický uprchlík a nějakým způsobem se ti podařilo proniknout přes body 1 a 2? Pak jsi v Evropě ilegálně. Čeká tě internace, deportace a doživotní zamítnutí jakékoli legální žádosti o azyl nebo i turistické vízum. Prostě jsi porušil pravidla a platí heslo „Jednou a dost!“

Takhle nemilosrdně to musí fungovat, aby to mělo odstrašující funkci.

4. Obnovme africké režimy, za kterých imigrace nebyla

Tohle je asi nejkontroverznější bod, a také technicky nejhůře prakticky proveditelný. Spíš jen myšlenková hra. Znamenalo by to totiž třeba dosadit v Libyi někoho podobného, jako byl šílený diktátor Kaddáfí, který nedovoloval občanům zemí subsaharské Afriky tranzit přes Libyi. Jak by to Evropa v praxi provedla? To netušíme, ale přiznejme si otevřeně – za Kaddáfího z Libye do Evropy prostě nikdo neutíkal. V Africe existovalo něco, co lidi drželo doma. Fungovalo to, a o nic jiného vlastně nakonec nejde. Je to absurdní myšlenkový experiment, asi na stejné úrovni, jako kdyby si Američané, Kanaďané a Britové po roce 1989 přáli návrat komunistů do Česka. Proč? Protože za komunistů do jejich zemí neemigrovaly tisíce českých Romů. Berte to jen jako téma do hospody, ne jako vážně míněný nápad.

muammar-gaddafi-013.jpg

Ano, byl to magor, ale Libye za něj jakž takž fungovala (Foto: static.guim.co.uk)

Zničíme dobrovolně sami sebe?

Že je to xenofobní a rasistické? Vůbec ne – není to přece namířeno proti černochům, muslimům ani jiné skupině jen proto, že se od nás imigranti liší. Je to namířeno proti občanům jiných států, kteří se do Evropy nekontrolovaně stěhují z převážně ekonomických důvodů. Imigranty, kterým jde o život, ale rádi ve své zemi uvítáme a do doby, než se v jejich vlastech uklidní situace, jim poskytneme azyl.

První tři body jsou zcela v souladu nejen s mezinárodním právem, ale i s evropským pojetím svobody a demokracie. Kontroverzní bod 4 už ne ...

Všechny tyhle čtyři body budou samozřejmě ostře kritizovat političtí korektníci. Ale pokud jim budeme naslouchat, zanikne nejen Evropa v dnešní podobě, ale velmi pravděpodobně i demokratické podmínky, ve kterých lze vůbec něco kritizovat. Oni tak paradoxně zničí sami sebe. Bohužel ale i s námi, kdo jejich politickou korektnost odmítáme.

A TADY si přečtěte, jak si Lidl zahrává s duchem Gustáva Husáka.