Čekali jsme na to jako na smilování už víc jak měsíc. A nakonec se všechny ty dlouho marné a lživé předpovědi konečně vyplnily, abychom zjistili, že je to stejně jako prašť a uhoď.
S deštěm přišla sice změna teploty, ale také změna tlaku a následně i změna naší nálady. Hlavně se snížila pouze teplota venkovní, nikoli ta vnitřní, tvrdošíjně setrvávající v našich obydlích, vytemperovaných na víc jak 30 stupňů – ta budou ještě minimálně několik dnů sálat teplo jako akumulační kamna.
A aby se doplnil vláhový deficit, muselo by teď pršet aspoň týden v kuse, jenomže to by zas logicky způsobilo záplavy, stejně jako tomu bylo téměř na den přesně před třinácti lety.
Jenže o to teď vůbec nejde.
1. Protržená nebesa
Jde zaprvé o tohle krátké, ale o to úchvatnější časosběrné video z americké metropole státu Arizona Tuscon (čti: túson), v kterém místní fotograf Bryan Snider zachytil jistý impozantní meteorologický jev s nevinným (aspoň na první čtení) názvem „wet microburst“ – mokrý mikrovýbuch. Koukněte a zbystřete hned na začátku videa, kdy se v pravé třetině záběru začne pod mraky formovat ohromný kulový útvar, který spadne jak pytel s cementem přímo na město.
Krása, že? Ve skutečnosti to mají na svědomí různé teploty a následkem toho i tlaky vzdušných mas.
Díky tomu dojde ke snížení rychlosti proudění vypařené vody v plynném skupenství, která najednou právě následkem poklesu teploty a tlaku na vrcholu bouřkového oblaku skokově zkondenzuje do kapalného skupenství. Asi jako kdybyste měli plastový sáček plný vody a najednou ho na spodku prořízli – a do toho zespoda foukali fénem horký vzduch.
2. Jak voní déšť?
A dostáváme se tím k druhému bodu. Všimli jste si, že když zaprší, změní se nejen teplota a vlhkost, ale také vůně? Je zvláštní, charakteristická, jaksi nasládle zemitá, ať už jste ve městě nebo na venkově.
Může za to kupodivu jedna jediná látka: trans-1, 10-dimetyl-9-cis-dekalol, což je tzv. terciární alkohol známý též pod jednodušším názvem geosmin. Vyrábí ho několik druhů bakterií žijících v půdě. Když je sucho, jsou neaktivní – resp. se zapouzdří do odolné spóry a v tomhle stádiu zpomalí své životní funkce tak, že je prakticky zastaví a hibernují. A ‚čekají’, až zaprší.
Právě přítomnost vody znovu rozběhne jejich životní cyklus, takže se začnou množit a požírat stravitelné látky okolo sebe, přičemž odpadním produktem je právě výše zmíněný, zemitě a nasládle vonící geosmin.
Navíc – jak je krásně vidět i ve videu výše nebo v mikropohledu níže – dešťové kapky narážející do země způsobují rozvíření těchto bakterií a jejich ‚vůně‘ do okolního vzduchu.
A k tomu všemu má geosmin tendenci se kumulovat v některých pletivech a tkáních, třeba v bulvách červené řepy nebo v tmavé svalovině ryb žijících na dnech stojatých vodních ploch (např. v Česku oblíbená ‚vodní krysa‘ kapr)... a proto taky tyhle věci voní a chutnají podobně zemitě jako vzduch po dešti.
3. Až naprší a oslizne
Proč se po dešti všude vyrojí mraky slimáků? A odkud se berou?
Stručná odpověď na první otázku zní: z touhy po jídle a sexu. Odpověď na druhou: v zemi.
Na jednom hektaru jich může žít až půl milionu. Plzáci, jak se nazývají odborně i lidově, jsou zvláštní tvorové. Mají kupříkladu schopnost se natáhnout na dvacetinásobek své běžné délky, a můžou tak prolézt i milimetrovými škvírami. Toho využívají, aby se schovali před sluncem a větrem – obojí je vysušuje, ale oni si potřebují udržovat vlhkost k produkci slizu. Vlastně několika druhů slizu – jeden při pohybu, druhý při stabilizaci na svislých plochách, třetí při páření.
V zemi mají jen omezenou možnost pohybu, a tím i málo potravy a sexuálních partnerů. Proto vylézají ven po dešti (přímo za deště ne, to by jim zatekla do dýchacího voda otvoru vpravo za hlavou) nebo v noci, když padne rosa.
snimek_obrazovky_2015-08-19_v_16.17.10.png
Klasický černý plzák s doširoka otevřeným „dýchacím otvorem“
Na povrchu pak žerou všechno možné, hlavně odumřelé části rostlin, k čemuž používají svou důmyslně sestrojenou tlamu.
Uvnitř je pohyblivé struhadlo s tisíci zoubky směřujícími dovnitř, tzv. radula. Ta přijde ke slovu i v případě, že plzákovi uvízne při páření penis v partnerovi – ukouše si ho a pak už je z něj navždy samička. Jinak jsou to totiž hermafroditi s obojím pohlavím a oplodňují vzájemně jeden druhého.
A ještě jedna zvláštnost, kterou zoologové kdysi zakomponovali přímo do jména téhle třídy bezobratlých živočichů – česky jsou to plži, latinsky gastropoda, tedy v přesném slova smyslu břichonožci, což oni v technickém slova smyslu opravdu jsou.
Tedy – zrovna teď moc nejsou, protože bylo takové sucho, že i když teď nakrásně vylezou ze země, nemají na mnoha místech vůbec co žrát.
A tady máte ještě 9 živočichů, který vypadají jako penis (podobně jako při troše fantazie i ten náš klasický proklínaný plzák).
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
