Sedíte v tichém prostoru svatyně, nad vaší hlavou se klenou majestátné větve stromů, na vaši tvář občas dosáhne paprsek slunce prosvítající mezi jejich listím, a když se zaposloucháte, uslyšíte možná i jejich šum. Nemusíte být křesťany, abyste si takové okamžiky mohli užít. Ať už pro vás Bůh není, či máte boha jiného, tady - na místě, kde se snoubí architektura s přírodou - se vám na něj a jeho všudypřítomnost bude myslet nejlépe.
1. Cattedrale Vegetale, Itálie
"Rostlinná katedrála" Guiliana Mauriho se nepřehlédnutelně tyčí na úpatí Mount Arera u města Bergama v severní Itálii. 42 sloupů tvoří věrný tvar pěti chrámových lodí a uprostřed nich pomalu rostou ještě stále malé habry.
Na 1800 smrkových kmenů a 600 větví kaštanů bylo tradičními metodami spleteno a svázáno do více než 6000 metrů proutků ořešáků. Vznikla tak bazilika o rozloze 650 m² (délka 28 m, šířka 24 m), vysoká 21 m. Habry uprostřed sloupových konstrukcí mají podle záměru architekta dorůst až do této výšky a zaklenout strop chrámu.
Základy katedrály položil Mauri už v roce 2001, dokončena byla ale až v roce 2010, tedy rok po jeho smrti. Slouží tak nejen jako sakrální stavba pro příchozí věřící, ale také coby památník tohoto umělce. Ročně přiláká tisíce návštěvníků - kdo by se tomu divil?
2. Throwncrown Chapel, Arkansas (USA)
Největším turistickým tahákem arkansaského městečka Eureka Springs je patrně monumentální kaple Thorncrown (v překladu koruna stromu). Ačkoli její architektura vypadá velmi moderně, na návrh E. Faye Jonese byla postavena už v roce 1980.
Design stavby se odvolává na tzv. Prérijní architektonickou školu (typickou pro středozápad Spojených států), která získala popularitu zejména díky Franku Lloydu Wrightovi. Architekt pro ní vybral lokální materiály, zejména dřevo z místních lesů. Tím se nejen vrátil k tradicím, minimalizoval přepravní náklady, ale zároveň také předběhl dobu - dnes se znovu žádá lokální přístup (nejen ve stavitelství). Zasklení stavby je téměř neviditelné, a tak v jejích lavicích snadno propadnete dojmu, že sedíte přímo v lese.
Tato výjimečná stavba je, jako jedna z mála památek mladších padesáti let, od roku 2000 zapsána v Národním registru historických míst, což dokazuje její velký význam pro kulturní dědictví Spojených států.
3. Wayfarers Chapel, Kalifornie (USA)
V kalifornském Rancho Palos Verdes stojí už více než šedesát let mladší sestra kaple v Eurece. Mezi lety 1941 a 1951 ji tu na základě návrhu architekta Lloyda Wrighta (syna již zmíněného Franka Lloyda Wrighta) nechala vybudovat Swedenborgiánská církev. Ten výraznou stavbu na útesu nad Pacifikem naplánoval jako "stromovou kapli", přírodní svatyni v houštině stromů. Sledoval přitom jeden ze základních principů tzv. organické architektury - nechal samotné stromy formovat posvátný prostor.
S odkazem na dávno minulé doby chtěl stromům znovu umožnit, aby byly viděny a věřícím poskytnout příležitost během modlitby vnímat vznešenost vesmíru, která je obklopuje. Sám se přitom nedočkal okamžiku, kdy stromy kolem kaple vyrostou a společně s blízkým oceánem a širým nebem budou moci tuto funkci naplnit.
Múza Wrighta políbila na konci války, během toulek kalifornskými sekvojovými lesy. Jednoho dne zavítal do stromy obklopené malé restaurace a nad hlavou ho překvapily klenoucí se sekvoje. Vypadaly jako jako obrovská přírodní katedrála. Z jejich dříví pár let nato nechal postavit kapli, která se dnes pyšní zápisem v Národním registru historických míst a kterou mají velmi rádi i filmaři.
„V dávných dobách byly všude na povrchu Země kaple. Kaple na pasekách a v lesích byly místem střetávání kněžích a lidí. Kaple byla pro lidi místo k setkání, přemýšlení, rozjímání o silách přírody a všemohoucím Bohu."
A jak jinak se skrze architekturu přiblížit přírodě se dočtete TADY.