Před pár dny jsem na Facebooku sdílel koláž neznámého autora, která zobrazuje dva české levicové intelektuály a přední “vítače uprchlíků” – Jakuba Patočku a Sašu Uhlovou. Tady je:

snimek_obrazovky_2015-10-05_v_18.26.38.png

Řada lidí mi psala a říkala, že to už je moc. Prý je to kruté, urážlivé, pokleslé… Nemyslím si, protože “vítači” dělají minimálně tři zcela zásadní chyby:

1. Ignorování a zlehčování reálných problémů

Imigrační vlna do Evropy nepřináší jen “obohacení”, ale i obrovské množství lidí, kteří nejsou kompatibilní s naší kulturou, náboženstvím a pracovním trhem. V budoucnu to nutně přinese střety a bude to i náporem na naše sociální systémy. Kdo tohle nevidí (nebo to odmítá vidět), chová se stejně naivně a hloupě jako člověk, který se opaluje, zatímco se už blíží bouřka. Rozumný hospodář ale rychle shrabe seno, sebere ze šňůry prádlo a zavře okna. Na bouřku je prostě připraven.

Reálným problémem je třeba budoucí vznik dalších a dalších muslimských ghett, která už dnes existují třeba ve Francii, v Anglii, v Holandsku nebo ve Švédsku. Muslimové nás považují za “nečisté bezvěrce” a raději žijí mezi soukmenovci vyznávajícími islám. Evropané je navíc mezi sebe neberou. Výsledkem je koncentrace muslimů do nábožensky a etnicky uniformních čtvrtí, které připomínají spíš Orient než Evropu. Typickým příkladem je berlínská čtvrť Kreuzburg. Přes 90 % dětí ve zdejších školách pochází z rodin imigrantů a od roku 2013 se tu veřejně nesmějí slavit Vánoce, aby “nedošlo k urážce citů muslimských věřících.”

Dalším reálným problémem je radikalizace mladých muslimských mužů, kteří si v Evropě nenajdou ženy. Průměrná Evropanka si s “čmoudem” nic nezačne a získat sexuální partnerku z muslimské komunity je kvůli přísným tradicím obtížné. Frustrovaní muži pak najdou náhradní životní náplň v boji proti “nevěřícím” – přímo v našem sousedství. V extrémním případě to může časem skončit i řezáním hlav, a to včetně hlav Jakoba Patočky a Saši Uhlové. Ne že bych jim snad přál něco zlého…

2. Vysmívání se těm, kdo se imigrantů bojí

Xenofobie (strach z neznámého a cizího) jen zcela přirozený instinkt, kterým nás příroda vybavila v zájmu našeho přežití. Kdo se nebál v noční džungli, toho sežral tygr a kdo se nebál cizího kmene, ten byl zabit. Podivně se tedy dnes nechovají lidé, kteří se bojí uprchlíků, ale naopak “vítači”. Jenže právě ti se strachu běžných Čechů vysmívají. Je to asi stejně hloupé, jako pošklebovat se babičce, že neumí pracovat s počítačem.

profimedia-0260046207.jpg

Na strach z neznámého máme nárok. Na snímku jedna z instalací v Banksyho Dismalandu - hororové verze Disneylandu. (Foto: Profimedia)

Naprostou většinu uprchlíků tvoří muslimové a naprostou většinu teroristů tvoří také muslimové. To jsou dva nesporné fakty. Čas od času někde ve světě nějaký teroristický útok bezesporu spáchá i křesťan, žid nebo hinduista, ale statisticky se to stává mnohem častěji pro Alláha než pro Ježíše, Jahveho nebo Šivu. Na světě taky dnes neexistuje žádná jiná tak krutá a nelítostná náboženská diktatura jako je Islámský stát. Co na tom, že s ním celosvětově souhlasí jen 2,6 % muslimů?

Vysmívat se odpůrcům imigrantů je tedy povýšenecké, arogantní a hloupé.

3. Nerozlišování mezi uprchlíky a přistěhovalci

Uprchlíci prchají před válkou, která ohrožuje jejich životy, ale když válka skončí, vracejí se domů. Příkladem byla třeba uprchlická vlna ze zemí bývalého Východního bloku v první polovině 80. let. Jen velmi málo Čechů, Maďarů a dalších utečenců z tehdejší doby zůstala v zemích, kam uprchli. Proč by to dělali? Životní úroveň by jim to příliš nezvýšilo, zvlášť po vzniku Evropské unie a Schengenského prostoru

Naprostá většina členů dnešní uprchlické vlny ale v Evropě už zůstane prostě proto, že se tu mají lépe, než se měli doma. Život je tu snazší, šance na nalezení práce větší, platy a sociální dávky vyšší, budoucnost dětí lepší. I když válka v Sýrii skončí, Islámský stát bude poražen a politická situace v Lybii se stabilizuje, tihle lidé se domů nevrátí. Klíčová otázka je paradoxně stejná jako u Čechů a Maďarů: Proč by to dělali? A běžný Čech tohle velmi dobře cítí. “Jakmile se sem jednou dostanou, už se jich nikdy nezbavíme,” říká si, a má pravdu.

Strach z imigrantů je tedy zcela racionální a legitimní. Neposmívejme se mu – chápejme ho. A logickým výsledkem toho strachu je i výše zveřejněná koláž. Vadí vám? Uráží vás? Ta koláž přece jen upozorňuje na reálný problém. Navíc jde o humornou nadsázku, která zesměšňuje bezbřehou toleranci “vítačů” a jejich zavírání očí před negativy, která s sebou uprchlíci přivážejí. A konečně je ta koláž zcela v intencích karikatur Charlie Hebdo. Kdo je hájil, nemůže teď kritizovat uřezané hlavy Patočky a Uhlové. Humor totiž hranice buď má, a nebo je nemá.

A pokud jste vážně Charlie, tak se možná zasmějete i smrti malého Aylana Kurdího. Více se dočtete TADY.