Abyste nám správně rozuměli: proti odpadkům na stole v zásadě nic nemáme. Ovárek, dršťková, tavený sýr, výpečky, guláš z kližky, to všechno jsou chutné věci. I my si je občas rádi dáme. Ale nejíme je pořád a hlavně je nezaměňujeme za kvalitní potraviny. Kvalitní potravina přece není kližka, ale třeba svíčková (druh masa, ne pokrm se zeleninovou omáčkou na smetaně). Jenže v Česku se v kuchyni prostě hledí hlavně na cenu. Chceme pořádně velkou porci a za "slušnou cenu". Výsledkem je, že se dnes cpeme věcmi, které se dřív na vesnické zabíjačce buď házely psům a nebo je coby výslužku dostali chudší sousedé. Princip levné odpadkovitosti se v Česku časem rozšířil i na nápoje, pečivo, cukrovinky, pochutiny… Kilo tlačenky bude vždy zákonitě levnější než kilo vyzrálého masa na T-bone steak. Ale dobře nám tak – dokud budeme místo občasného T-bone steaku obden jíst laciné věci, budeme tak nějak lacinější i my sami.

1. Pivo

Milujeme poctivé pivo z malých lokálních pivovarů – silné, voňavé a hlavně nezaměnitelné. Tedy takové, které nechutná stejně fádně jako jiná piva. I velké pivovary umějí uvařit skvělá poctivá piva (Budvar, Plzeň, Krušovice, Bernard atd...), ale není to extra levné pití, tedy v tom pohledu, že většina Čechů kupuje nejraději desítku v přepočtu za pár korun za litr. Nikomu nepřijde divné, že jelikož dobré suroviny (slad, ječmen) nejsou zadarmo a že když velkou část ceny tvoří spotřební daň i samotný obal, tak se prostě takhle levně žádné opravdové pivo vyrobit nedá? Pokud ho ovšem neuvaříte "silnější" díky dofutrování sladu cukrem, a pak ho nenaříznete sodovkou. Když ale ono se tak pěkně lemtá u televize, kterou pak sledujeme pohodlně rozvaleni za stálého hlasitého říhání. (Dlužno dodat, že na vině nejsou jen pivovary, ale i supermarkety, které je nutí se takto chovat. Ale stále platí - kde není poptávka...)

2. Víno

Víno z pravých hroznů Když víno, tak poctivé odrůdové s přírodním alkoholem a zbytkovým cukrem. Ne mošt, do kterého byl před kvašením přidán cukr z řepy. Na Moravě je ale povoleno přisypávat na sto litrů až tři kila cukru a v Česku dokonce až pět kilo. Z pohledu vinařského znalce je to sice podvod, ale argumentuje se tím, že pro pěstování poctivého vína u nás nejsou přírodní podmínky. Ale co chcete od národa, který je vychován patoky typu Hornického kahanu nebo Pražského výběru? I proto se u nás dnes prodává stále nejvíce víno v krabici a pak levné litrovky, nebo sedmičky do sto korun.

3. Čaj

V běžném obchodě u nás dobrý černý nebo zelený sypaný čaj nekoupíte. Musíte pro něj do čajovny. Většina Čechů se spokojí se sáčkem, který voní třeba po borůvkách, marakuji nebo malinách. Jenže to není čaj, to je horká čajová limonáda. Než pít tyhle chemické sračky, to je už lepší jít si natrhat na louku bylinky a usušit si je na zimu.

4. Paštika

Proč nemáme rádi Bolka Polívku? (profimedia.cz) Májka? Hamé? Lidičky, vždyť to nemá s paštikou nic společného! Ta podivná mastně mazlavá hmota je dobrá na zahnání hladu, ale ne jako lahůdka, pod kterou znají paštiku jinde. Paštika nemá být konzistentní “pasta”, ale jemnější základ, ve kterém se střídají hrubší kousky masa s ořechy nebo ovocem. Má vonět po koření portském víně, brusinkách… Jenže takové paštiky si holt nekoupíte půl kila.

5. Mléko

V Česku je to nejčastěji jen odstředěná voda, ze které prodejce "ukradl" mléčný tuk. Okusili jste někdy čerstvě nadojené mléko, třeba v Alpách? Paradoxně vám nebude chutnat právě proto, že je v něm na váš jazyk příliš mnoho tuku. Až takhle zrůdně si nás výrobci převychovali.

6. Šunka

Může být sušená, může být vařená, může být uzená… Na světě se vyrábí spousta druhů šunky, ale nikde se do ní nepřidává tolik vody jako v Česku. Naše šunka je oproti zahraničním výrobků velmi levná – no aby ne, když kupujete vodu! Není ale lepší koupit si raději menší množství koncentrovanějšího masa s mnohem výraznější chutí? Nastávají pak bizarní situace, kdy jsou české rodiny schopny ujet sto kilometrů do nákupních center jenom proto, že tam mají levnější šunku - tedy vodu se šunkou. Kdyby si raději koupili kus dobré a drahé šunky, tak ještě vydělají.

7. Omáčky

Ty české jsou většinou nastavované moukou a smetanou, což často přebije základní charakteristiku omáčky. České omáčky proto chutnají podobně. Ne nadarmo se nám cizinci posmívají kvůli UHO (“univerzální hnědá omáčka”). Někteří prý dokonce věří, že UHO vyrábíme někde ve fabrice a potrubím rozvádíme po Česku do jídelen a restaurací.

8. Sýry

Skutečně chytrý člověk si nekupuje příliš laciné věci (profimedia.cz) Synonymem sýra je v Česku nízkotučný eidam (20 - 30 %). Dá se z něho sice udělat smažák (na rozdíl od tučnějšího sýra se totiž při smažení neroztéká), ale jinak je skoro bez chuti. Niva? Mohl by to být výborný sýr, kdyby se nechal uzrát. Jenže to by pak byl příliš drahý, a tak si Češi kupují Nivu, která je nezralá a chutná spíše jako plesnivý tvaroh. To samé platí i pro hermelín. Není špatný, ale teprve když ho necháte pár dnů v teple důkladně "rozvinout". Jinak je hermelín gumovitá hmota, ve které lahodné žampionové aroma plísně skoro neucítíte. Rozhodně to není ten lahodně tekoucí krémovitý sýr, který dostanete za pár euro všude na západ od našich hranic. Naprostá tragédie je pak v Česku kozí sýr. Když si ho koupíte ve Francii, cítíte z něj kozy na pět metrů. Tak to má být, proto si ho přece kupujete. Ve Francii proto v každém stádě drží aspoň jednoho kozla, který typické aroma zesiluje. Většina Čechů by si ale tak aromatický sýr nekoupila, protože by jim "moc smrděl kozama". Chtějí kozí sýr bez koz – něco jako kdybyste jeli do hor, ale nechtěli byste tam kopce.

9. Maso

Většina Čechů si ještě pořád myslí, že čím čerstvější, tím lepší. Kupují si proto maso ve stavu posmrtné ztuhlosti. Jenže maso musí povolit a získat křehkost a šťavnatost. Musí viset pár týdnů při přesně vyladěné vlhkosti a teplotě kolem nuly, ale přitom ztrácí vodu a potřebuje chlazení. Cena vyzrálého a lahodného masa se tím zvedá – nic pro nás šetřílky. Raději budeme urputně žvejkat levnější maso na obědě. Řešení? Nejíst maso každý den a když už, tak si koupit kvalitní a vyzrálé.

10. Čokoláda

Ztužený pokrmový tuk obarvený na hnědo (profimedia.cz) Aby se jí mohlo říkat "čokoláda", musí podle vyhlášky obsahovat aspoň 35 % kakaové sušiny (hořká čokoláda) nebo 25 % kakaové sušiny (mléčná čokoláda). Jinak je to třeba "čokoládová pochoutka", tedy něco, co se jako čokoláda jen tváří. Je to sladké a nemusí to chutnat špatně – ale čokoláda to prostě není. A tím víc to Češi bezmyšlenkovitě kupují.

11. Marmeláda a džem

Evropská unie nám marmeládu zatrhla – "marmeláda" se totiž smí vyrábět jen z citrusových plodů, a ty v Česku moc nerostou. Nejspíš si tedy koupíte "výběrový džem", a pak musí obsahovat aspoň 45 gramů ovoce na sto gramů. Nebo si koupíte prostě jen "džem", a pak musí obsahovat aspoň 35 gramů ovoce na sto gramů. Zřejmě si ale koupíte jen "ovocnou pomazánku", kde je to jedno. Ovoce se v pomazánce supluje pektinem. Pomazánka je levnější než džem, levnější než výběrový džem a levnější než marmeláda. Po čem myslíte, že Češi nejčastěji sáhnou?

12. Ryby

Vodní prase (vpředu, profimedia.cz) Za nejlepší rybu v Česku považujeme kapra, jenže to je v zásadě "vodní prase". Kapr sežere, na co přijde, je líný a nejlépe se cítí v bahnité stojaté vodě. Kapří maso proto není ani zdaleka tak dobré jako maso drahých ryb, třeba štiky nebo pstruha. Na TV Paprika šel před časem americký pořad o bizarní kuchyni, kde jako velmi neobvyklou surovinu uváděli i kapří maso. Divnější než kapr je snad už jen sumeček siamský, zvaný pangas(ius), který se k nám vozí z "rybích velkovýkrmen" někde ve Vietnamu. Nic proti kaprovi, ale kdy jste si naposledy dali třeba mořskou rybu? Jenže ta je drahá, že?

13. Ovocné pálenky

Líh s příchutí chemických švetkek není totéž co slivovice (profimedia.cz) Pravá ovocná pálenka je hodně drahá (půl litru až za 300 Kč, více ZDE). Zaplatili byste to? Nebo si raději koupíte mnohem levnější konzumní líh s chemickou trestí? Schválně se někdy koukněte na etikety těch různých hrušek, švestek atd. Pokud je tam napsáno, že je tam líh, případně i cukr a aroma, tak se rozhodně o žádnou pravou pálenku nejedná.

14. Špekáčky a párky

Aby byly laciné, většina výrobců je plácá z tzv. separátu (což je podle definice "produkt získaný strojním oddělením zbytků masa, které zůstaly po vykostění na kostech"). Navíc do nich přidávají i pšeničnou mouku, bramborový nebo jiný škrob a další podivné "výplně". Řezníky k tomu tlačí řetězce, které špekáčků a párků chtějí prodat co nejvíc. Tím se kruh uzavírá – za nepoživatelnou potravinu si můžeme sami, protože je v těch řetězcích hromadně kupujeme.

15. Pečivo

Voňavý chléb, který vydrží čerstvý a měkký třeba i pár dnů? To by nesměl být jen z pšenice, do těsta by se nesměly rozemílat neprodané bochníky (což se v českých pekárnách běžně dělá) a těsto dobarvené karamelem by se nesmělo vydávat za celozrnné. Jenže pak by bylo pečivo dražší.

16. Sirupy

"Česká kvalita?" Odkdy se u nás pěstují pomeranče?! (profimedia.cz) Litr "šťávy" může stát jen lehce přes dvacet korun, ale pak je to nutně jen roztok cukru s chemickým aromatem a "regulátorem kyselosti". Čím větší podíl ovocné složky, tím je sirup dražší. Víme, už se opakujeme, ale jaké "šťávy" jdou podle vás v Česku nejvíc na odbyt?

Poznámka na závěr: já se nevysmívám Čechům, že jsou nuceni kupovat levné potraviny. Hodně lidí opravdu nemá peníze a musí šetřit. Problém ale je, že šetří na nesprávném místě. Třeba šunka napíchaná vodou je opravdu levná, ale kdybychom srovnali váhu masa v levné šunce a ve drahé šunce, vyjde to nastejno. Problém je, že Češi opravdu preferují množství, ne kvalitu. Stačí se podívat do hospod - málo masa, litr omáčky a 6 knedlíků. Úplný opak najdete v Maďarsku, Německu, nebo třeba Itálii. Příloha je jen doplněk, ne hlavní věcí na talíři. A tak je to se vším.

A TADY máte 9 důvodů, proč je čokoláda zdravá.