11 důvodů, proč zrušit oblíbené průvodce na hradech a zámcích

Obrázek uživatele Ivan Brezina
29.8.2014, 11:08
Hrady, zámky, jeskyně, kláštery… Nádherná historická a přírodní místa často kazí negramoti, hlupáci, trapáci a neúcta k původním majitelům.

1. Slabá úroveň výkladu

Na hradech a zámcích neprovázejí historicky fundovaní odborníci, ale nevzdělaní laici. Třeba studentky Vysoké školy ekonomické, na které už nezbylo místo v Mekáči. Jako básničku se navrčely pár stránek dějin objektu a teď vám to recitují. Jenže jim chybí hlubší vhled a schopnost spojit naučené fráze s obecnou historií střední Evropy. Když vám řeknou, že po bitvě Bílé hoře bylo panství pro účast majitele na stavovském povstání zabaveno, nezkoušejte se jich ptát, co byla bitva na Bílé hoře a kdo proti komu povstal. A nebo to zkuste, aspoň je zesměšníte. To už je lepší audiomašinka se sluchátky, která to aspoň recituje přesně.  

2. Historický kýč

Obrazek116_jpg Podle průvodce tohle potkáte na každém druhém hradě. Foto: akaska.cz Když hrad, tak Bílá paní, když zámek, tak příběh nešťastné lásky urozené dcerky a podkoního, když podzemní chodby, tak poklad. Po zádech vám běží mráz trapnosti – za tyhle kecy jste přece neplatili.  

3. Hloupé vtipy průvodců

“Kdo hodí do jezírka korunu, tomu se splní přání. Kdo tam hodí tisícikorunu, spatří koupající se průvodkyni.” (Bozkovské jeskyně u Semil). “Nevystrkujte prsty z loďky, mohli byste si je odřít o skálu a ještě je budete potřebovat při plavání.” (jezírko v Adršpachu). Bože, kdo tyhle trapnosti vymýšlí? A jak se asi musí cítit člověk, který je vypráví desetkrát denně dva tři roky za sebou?  

4. Rádobyvtipné poznámky ostatních návštěvníků

“Jé hele mámo, malovanej nočník! Do toho asi sral sám jemnostpán kníže!” To je na úder.  

5. Uřvané dětičky

Chtěli byste zavřít oči a představit si, jak to tu asi přes třemi sty lety vypadalo. Jenže vás ruší vřískot dětí, které se v papučích kloužou po parketách a v zámecké knihovně hrají na babu.  

6. Tělo na tělo

Prostorné hradní komnaty, zámecké sály a podzemní dómy si nemůžete pořádně užít. Všude kolem vás se totiž neustále tlačí desítky lidí z vaší skupiny. Většinu prohlídky se někomu vyhýbáte, do někoho strkáte a hledáte místo, abyste aspoň něco viděli.  

7. Předurčenost a buzerace

Trasa prohlídky je dána a nesmí se měnit. Když zahnete jinam, průvodce hned křičí: “Pane, tam se nesmí!”  

8. Zamlčování krádeže

1024px-Bečov_nad_Teplou,_hrad_a_zámek Bečov nad Teplou byl po roce 1945 zabaven rodu Beauford-Spontinů. Dozvíte se, komu objekt patřil v 15. století, ale ne komu patřil před rokem 1948. Pokud je to dodnes “státní hrad”, průvodce vám nepřizná, že byl státem ukraden nějakému šlechtickému rodu, jen proto, že majitel nebyl Čech (např. Němec Metternich a Kynžvart), pocházel z Belgie (Beaufort a Bečov), byl Ital (Collalto - Uherčice) nebo byl francouzského původu (Rohan - Sychrov) atd.  

9. Spěch

16cs_8_big Chcete si vše pořádně prohlédnout? Smůla. zamek-jindrichuvhradec.eu Nemáte čas vychutnat si detail. Čas, který v jednotlivých místnostech strávíte, totiž neurčujete vy, ale průvodkyně. A ta vám ukáže jen jednu dvě věci a žene vás dál. Nemáte čas zeptat se na to, co vás skutečně zajímá, třeba na jednotlivé kusy nádobí v černé kuchyni. Musí se jít dál, protože délka prohlídky je přesně vymezena.  

10. Čekání

Každou chvíli se někdo zdrží v předcházející místnosti a musí se na něj čekat. Průvodce totiž nezačne vyprávět dřív, než vás všechny přepočítá. Co dodat?  

11. Hadry a zápach

2-skola_realneho_socialismu V usmolených halenách pak jeli rovnou na Karlštejn. Ostatní návštěvníci z vaší skupiny jsou oblečení jako idioti. Na hrad třeba přijeli na kole, takže mají buznaelasťáky, propocený dres, boty s cyklozámky a na hlavě přilbu. A samozřejmě smrdí potem (případně ženy lacinou voňavkou). Nějaký strejc si vzal na Kost tílko bez ramínek, trenky a do sešmaťchaných sandálů bílé ponožky. Do divadla by tak asi nešel, ale na výlet? V dobách ROH to přece nevadilo…  

Jak by se to tedy mělo dělat?

Základní problém českých prohlídek tkví v minulosti. Po únoru 1948 komunisti všechny hrady, zámky, jeskyně a další zajímavá místa ukradli, respektive “zestátnili”. Primitivní dělnická lůza se pak chodila dívat, jak přepychově si žili “buržoazní vykořisťovatelé”. Hrady a zámky jsou veřejnosti otevřené i v Rakousku, ve Francii nebo ve Švýcarsku. Nechodí se tam ale jako do cirkusu, je to spíš galerie. Buď si můžete objekty projít s audioprůvodcem a všude se zdržet tak dlouho, jak se vám zachce. Nebo si najmete fundovaného historika, který si s vámi bude o dějinách objektu povídat delší dobu. Je to dražší, ale za kvalitu se holt platí. V Česku nejezděte na státní hrady a zámky, ale raději na ty, které se vrátily původním majitelům. Většinou k nim mají osobní vztah a je to poznat. Třeba empírový zámek v Kostelci nad Orlicí, o který se dnes stará Maria František Jan Emanuel Sylvestr Alfons hrabě Kinský z Vchynic a Tetova.

Komentáře