Nemoc známá jako tanec svatého Víta se vyznačovala šílenými křečemi, neovladatelným škubáním, hysterií a nepochopitelným chováním. Byla popsána už na počátku 15. století. Postižené osoby touto chorobou se mnohdy i utancovaly k smrti. Ve skutečnosti se takto projevovalo více chorob – tou první byl tarantismus, a tou druhou je mnohem známější chorea minor neboli Sydenhamův syndrom.
Nemoc, která vás roztančí
Termín „tanec svatého Víta“ byl poprvé použit ve středověku k popisu nekoordinovaných tanečních pohybů, které trpící prováděli a které byly spojeny s prožitím náboženské extáze. V té době byli lidé přesvědčeni, že toto podivné chování je výrazem Boží přítomnosti, a lidé s těmito příznaky byli spojováni se svatým Vítem, což byl patron tanečníků. S postupem času se však termín rozšířil na označení různých neurologických a psychických onemocnění, což vedlo ke kontroverzi ohledně jeho přesného významu. Moderní medicína upřednostňuje přesné diagnostické pojmy, ale tanec svatého Víta stále zůstává symbolickým výrazem pro neurologické poruchy spojené s nekoordinovanými pohyby a samozřejmě dalšími příznaky výše zmiňovanými.
V roce 1518 se ve francouzském Štrasburku objevila na ulici žena, která začala tančit jako zběsilá. Brzy po ní se k ní přidaly i další, což vzbudilo povyk, a tak byly ženy poslány do nemocnice. Nakonec se počet postižených touto podivnou nemocí vyšplhal až ke čtyřem stovkám. Takto hromadné výskyty tance svatého Víta mohly vyvolat i davovou hysterii, kdy se k nemocným osobám přidávali i naprosto zdraví lidé. Vše pramenilo z velmi těžkých životních podmínek a psychiky slabších jedinců. Zde je vysvětlení, proč na nemoc neumírali všichni. Nicméně i tak šlo o překvapivě vysoká čísla mrtvých. Denně prý na tuto nemoc zemřelo až 15 osob, avšak nikdo nedokázal vysvětlit, proč tomu tak bylo. Jednou z možností byla otrava jídlem. Ve středověku se totiž na sklizeném obilí vyskytovala parazitická houba s názvem Paličkovice nachová. Ta se sice později využívala ve zdravotnictví například v gynekologii nebo v léčbě migrény, jenže její námelové alkaloidy obsahovaly výchozí látky pro výrobu LSD. Lidé se tak mohli zdrogovat po snězení chleba houbou, která napadla mouku. Tím se ovšem nedokázala vysvětlit smrt tolika osob ve středověkém Štrasburku. Druhým vysvětlením byla ještě druhá choroba, jež se vyskytovala primárně u dětí.
První, kdo choreu minor (někdy nazývána jako posunčina) popsal v knize byl anglický lékař Thomas Sydenham. O cca 200 let později přinesl americký lékař George Huntington novou variantu. Tu popsal jako vzácné neinfekční dědičné neurodegenerativní onemocnění mozku, které postihuje lidi nad 50 let. Nazývá se Huntingtonova choroba neboli chorea major. Za příčinou chorey minor však hledejme nedoléčenou infekci streptokoka a následnou imunitní reakci lidského těla. Postiženy bývají především dívky ve věku 6 až 13 let.
Za nemocí z tance hledejme i další příčinu, která se objevila v 17. a 18. století, a to tarantismus. Tehdy se tradovalo, že ji způsobovalo kousnutí tarantulí a údajně se od nakažené osoby přenášela fyzickým kontaktem i na druhé lidi.
A kdo to vůbec byl ten svatý Vít? Jde o patrona všech herců, komediantů, tanečníků a epileptiků, dále pak i lékárníků a jinde je znám jako ochránce před očními chorobami. Od roku 2005 je také patronem všech rybářů a houbařů. Kromě toho je i regionálním patronem Čech a Prahy. Svatý Vít je velmi uctíván také v Srbsku.
Přestože tanec svatého Víta již není oficiálním medicínským pojmem, jeho význam přetrvává ve společnosti. Odkaz na historické použití tohoto termínu nám připomíná, jak se náboženství, kultura a medicína mohou prolínat a ovlivňovat se navzájem.
Zdroje informací:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sydenham%C5%AFv_syndrom
Prima Zoom
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
