Kdo z lidí by si o sobě myslel, že neumí dobře vařit? Receptů a celých kuchařek se za poslední léta „navařilo“ víc než v pověstné pohádce o hrnečku, ale i bez nich přece všichni zvládneme "uklohnit" alespoň základní jídla a zatím se nestalo, že bychom někoho otrávili. Navíc se držíme osvědčených technik, receptů i ingrediencí. Kdo by taky co nového vymýšlel? Kdo? Třeba robot. V IMB mají jednoho, kterému říkají Watson. Ten komunikuje s lidmi spíše jako člověk, než jako počítač, a stejně tak i zpracovává informace. Odbornou hantýrkou je to „umělý kognitivní systém“. Zabývá se sice obvykle zcela jinými, užitečnějšími věcmi, ale lidé z IBM pro něj připravili aplikaci ChefWatson (viz např. ZDE), ve které bude tento superrobot přijímat vstupní informace od lidských strávníků a vymýšlet nové recepty. Klíčová je jeho schopnost „pozřít“ ohromné množství dat a vytvářet mezi jednotlivými informacemi souvislosti. Svůj um už podobně prokázal, když zvítězil v americké kvízové soutěži Jeopardy! V současné době ho používají například i lékaři z Memorial Sloan Kettering Hospital v New Yorku při diagnostikování různých typů rakoviny.   Tohle je Watson - tedy aspoň ta jeho část, která je vidět. (Foto: IBM)   Ale zpátky k jeho nejnovějšímu a příjemnějšímu úkolu. Potřebná data získalo IBM od amerického „kuchařského“ webu Bon Appetit. V jeho databázi se nachází přes 9000 receptů, otagovaných podle obsažených surovin a přísad, typu jídla a stylu – třeba italský, thajský, kreolský... Watson spočte statistické korelace (souvztažnosti, tedy kdy jedna věc souvisí s druhou a navzájem se ovlivňují) mezi surovinami, přísadami, styly a jednotlivými kroky při přípravě. Díky tomu si vytvoří jakousi síť, podle které pozná například to, které suroviny se k sobě hodí a jaké vyžadují konkrétní jídla. Vypadá to triviálně, ale to je jen začátek – aby Watson věděl, že třeba hamburger nemá mít konzistenci polévky.   Vizualizace vztahů, které si Watson vytváří mezi jednotlivými položkami (Foto: IBM)   Díky zpracovaným údajům toho ale dokáže daleko více. Nejdříve mu zadáte surovinu, kterou chcete na přípravu jídla použít – třeba podle toho, co máte zrovna doma. Pak si navolíte tzv. „míru experimentování“ – od „udělej to klasicky“ až „překvap mě“. Watson záhy „vyplivne“ další suroviny a přísady, které se hodí k té vámi zadané a nabídne vhodné styly. Vy si pak můžete nabídnutým seznamem ingrediencí projíždět a u jednotlivých položek klikat na tlačítka „Love It“ nebo „Hate It“. To samé se týká i stylů. Až budete se svým předvýběrem spokojeni, stačí stisknout tlačítko „Search“. Watson prohledá svou „prosíťovanou“ databázi a vytvoří seznam základních receptů, které se dají ještě dále doladit více či méně experimentálním způsobem.   Komunikační rozhraní betaverze aplikace ChefWatson (Foto: IBM)   Pokud byste si přáli něco „divočejšího“, prohledá Watson ještě samostatnou databázi s chuťovými přísadami v různých jídlech a pak po svém zkombinuje ingredience, které by se k sobě mohly teoreticky hodit – třeba vodka s růžičkovou kapustou nebo květák s listy jedlé chryzantémy. Při tom ovšem bere v potaz ještě údaje z další databáze, která obsahuje výsledky psychologických studií ohledně lidských chuťových preferencí. A je na světě další, užší a konkrétnější seznam. U každého receptu je uvedeno i tzv. skóre překvapení – to je tím vyšší, čím více do konkrétního receptu „naskládal“ Watson věcí, které se společně ve stejných receptech neobjevují.   Jeden z Watsonových výtvorů: slanina s čokoládou (Foto: Bon Apetit)   „Jak se člověk přibližuje k horní hranici ‚experimentální škály‘, díváte se méně na to, které ingredience k sobě pasují, a více se zaměřujete na chutě, které mají určité ingredience společné,“ říká Steve Abrams, výzkumník z IBM, který na tomto projektu pracuje. „Watson vám ukáže, že se k sobě mnohdy hodí i věci, o kterých byste si to nikdy nemysleli.“ I když je to pořád z velké části jen teorie, jak se přesvědčili účastníci experimentu – běžní lidé, kteří se do něj přihlásili prostřednictvím webové stránky Bon Apetit. Dostali možnost pracovat s betaverzí aplikace ChefWatson, s jejíž pomocí s robotem z IBM komunikovali. Z výsledků vyplynulo, že se Watson bude muset ještě hodně učit (ale od toho to je „kognitivní systém“), než bude podobná aplikace bezpečně přístupná i širší veřejnosti. Pár postřehů za všechny: „V jídle, jehož základem měly být těstoviny se smetanovou omáčkou v elegantním stylu, vymyslel Watson recept, kde byla místo smetany obyčejné mléko.“ „Chtěl jsem nějakou neobvyklou úpravu pečeného tuňáka, a Watson mi řekl, že k tomu budu potřebovat půl kila husího masa.“   A další: salsa z kiwi a papriček jalapeño (Foto: Bon Apetit)   Ne každý pokus ale dopadl takto rozpačitě: „Miluju gumbo (to je hustá polévka z americké Louisiany, v níž se mísí vlivy francouzské, španělské, německé, západoafrické a indiánské – pozn. red.),“ psal jeden z účastníků. „Watson mi doporučil, abych ‚šťávu z mušlí‘, která do tohoto receptu tradičně patří, nahradil základem pro japonskou polévku daši. Sice jsem tomu moc nedůvěřoval, ale zkusil jsem to – a fungovalo to perfektně. Polévka získala intenzivní masově pikantní příchuť, která se k ní velmi hodí. Sám bych na něco takového určitě nepřišel.“ Michael Laiskonis, kreativní ředitel Institutu pro kulinářské vzdělávání v New Yorku, je jedním z prvních profesionálů, kteří si robota ‚vyzkoušeli‘ a budou nápomocni v jeho dalším učení a vývoji: "Watson vám efektivně zorganizuje vaše tvůrčí schopnosti. Ne, že prostě vyrazíte do kuchyně a začnete bezhlavě experimentovat.“   A ještě jeden: hovězí se švestkami (Foto: Bon Apetit)   Cílem je, aby projekt ChefWatson fungoval na daleko širším objemu dat z více zdrojů a naučil se z nich spolehlivě vytvářet pro lidi přijatelné kombinace. Už teď si tahá informace z hesel na Wikipedii, které se týkají kuchyní a jídel různých národů celého světa, a zároveň si hledá také údaje o výživových hodnotách různých surovin, aby mohl správně odhadovat množství a porce. Kromě „občasných“ podivných kombinací dělá Watson při vymýšlení nových receptů i jiné úsměvné chyby. V jednom receptu chtěl přesně 554 kuliček jalovce a zároveň vyžadoval, aby tofu bylo před svým usmažením staženo z kůže a vykostěno.   Abychom nekončili s pocitem, že je to celé vlastně tak trochu na nic, přinášíme na závěr zbrusu nový pokrm, který se Watsonovi povedl – soudě podle toho, že se dostal i do knihy jeho receptů. Thajský krůtí štrúdl – à la ChefWatson Na šest porcí budete potřebovat: Půl kila krůtího masa Listové těsto Lžíci namleté chilli papričky Lžíci rýžové mouky Zelenou kari pastu Jeden hlávkový salát Půl kila nasekaných brambor 13 nasekaných jarních cibulek Dvě lžice rostlinného oleje Olivový olej ve spreji 115 g sýra Gruyère nakrájeného na kostičky 100 g sýra Provolone Hrst citronové trávy Postup: Salát povařte ve vodě, vyjměte pomocí cedníku a po vychladnutí jemně vyždímejte. Na pánvi rozehřejte olej, přidejte jarní cibulku a chilli papričky a jemně restujte na oleji po dobu 7 minut. Krutí maso, sýry a citronovou trávu nakrájejte najemno a v hrnci smíchejte s rýžovou moukou. Do směsi vmíchejte orestovanou cibulku a chilli papričky z pánve, poté také nasekané brambory a povařený salát, najemno nakrájený. Osolte a opepřete. Předehřejte troubu na 180 °C. Velký kus papíru na pečení postříkejte olivovým olejem ze spreje. Na něj rozprostřete listové těsto, do jehož delší středové osy umístíte směs s krutím masem z hrnce. Pak už jen zabalíte, znovu postříkáte olejem a pečete asi 40 minut. Po dopečení potřete štrúdl zelenou kari pastou.   Dejte nám vědět, jak to dopadlo.   A TADY máte (dalších) 10 nejabsurdnějších robotů světa.