Představa o pouštění žilou, která kdysi existovala, byla spojena s vírou, že odstranění "zkažené" krve z těla může léčit mnohé nemoci. Tento postup spočíval v ručním propíchnutí žíly, aby se krev uvolnila. Historicky se pouštění žilou aplikovalo v různých situacích, jako například při léčbě horečky, infekcí nebo dalších nemocí. Avšak moderní medicína ukázala, že tento postup nemá významný terapeutický účinek a může dokonce pacientovi uškodit.
Lék na všechno
Pouštění žilou je jednou z nejstarších lékařských praktik, kterou známe. Bylo založeno na starověké lékařské teorii, podle které krev společně s dalšími tekutinami tvoří systém čtyř základních tělesných šťáv (žlutá žluč, černá žluč, krev a hlen), které musí být v rovnováze, aby byl člověk zdravý. Do medicíny tento postup nejspíš zavedl alexandrijský anatom Erasistratus, ale je dost možné, že se provozoval už někde dřív a jinde. V dobách starého Říma však nejvíce tuto metodu propagoval lékař Galén, který zastával zmiňovaný systém čtyř základních šťav. Byl přesvědčen, že bolesti hlavy nebo například záchvaty a další nemoci způsobuje přebytek krve v těle. Důležité navíc bylo, odkud krev vypustit, aby se člověku ulevilo. Například když někoho trápilo krvácení z nosu, musela být krev vypouštěna z podkolenní jamky.
Tato metoda se postupně rozšiřovala a ve středověku patřila mezi nejčastější léčebné zákroky. Mnohdy ji však neprováděli přímo lékaři, ale lazebníci. To vydrželo až do počátku 19. století, kdy se od pouštění žilou přestalo používat. Například i první americký prezident George Washington den před svou smrtí, tedy 13. prosince 1799, žádal doktory o pouštění žilou. A to vše z důvodu bolestí v krku. Podobně se tak stávalo i na venkově v českých zemích, kdy tuto činnost vykonávali takzvaní baňkáři. Těm se tak říkalo, protože krev upouštěli do baněk. Tehdy lidé věřili, že vypuštění staré krve vznikne místo pro krev novou.
Kromě upouštění krve od baňkařů existovala ještě jedna metoda, a to přikládání pijavic, kterým se v historii přisuzovala skoro až magická moc. Jedna pijavice vysaje za půl hodiny zhruba 10 mililitrů krve a následně odpadne. Bylo to mnohem bezpečnější než naříznout žílu a nechat ji proudit z těla ven do nádoby. Nicméně efekt byl stejný.
Upouštění krve je přitom naprostý nesmysl, který naopak u člověka způsobí oslabení těla. Člověk je naopak při ztrátě krve oslabený. I proto při ztrátě krve vám dnes v nemocnici dají krev cizí, abyste neztratili přirozené obranné schopnosti a chudokrevnosti. Na druhou stranu jeden prospěšný efekt to nejspíše mělo, a to v případě hypertenze u dobře živených pacientů. Odtokem krve z těla totiž dochází ke snížení tlaku, takže někomu tehdy mohl skutečně tento proces ulevit.
Pouštění žilou mohlo například pomoct i lidem s nadbytkem železa v krvi, což bylo i vědecky otestováno na vzorku 64 obézních pacientů s metabolickým syndromem. Těm lékaři vzali 300 mililitrů krve a po měsíci dalších 250 až 500 mililitrů. Po měsíci se ukázalo, že účastníci testování mají výrazně nižší tlak, méně cukru v těle a navíc i špatného cholesterolu. Takže pouštění žilou si našlo své uplatnění i v rámci současné medicíny. Nicméně šlo o pilotní studii, takže celý pokus by se měl otestovat na větším vzorku pacientů.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Bloodletting
https://bcmj.org/premise/history-bloodletting
https://www.history.com/news/a-brief-history-of-bloodletting
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
